That Girl || One Direction FanFic

chapter fifteen

„Děláš si srandu?!" Vykřikl nevěřícně návštěvník, který si překvapeně vjel rukama do vlasů. „Tohle- to-. Tohle bylo- do háje, Danielle- to bylo- bylo..." Nemohl najít dostatečná slova, která by popsala její výkon. Ale dívka to pochopila v úplném opaku.

Úsměv ji sklesl.

„No... Já vím, že to nemohlo být nic moc, ale..." Nestihla to doříct, protože ji do toho znova skočil.

„Nic moc? Nic moc!!?" Křičel hlasitě a rozhazoval při tom rukama. „To bylo skvělé, dokonalé, úžasné, magické, andělské, nadpozemské..." Vyjmenovával všechna lichotivá slova, která ho napadla. A nezapomněl si několik svých vymyslet. Mezi perličky patřilo třeba: Zmrzlinoidní, nebo pizzácké. No jo, prostě Niall.

Danielle pod takovými lichotkami zčervenala jako rajče a sklopila hlavu k zemi. Podívala se na svoji kamarádku, která jenom zaraženě seděla v křesle a pohledem přeskakovala z Danielle na Nialla. Několikrát na prázdno otevřela pusu, ale nic z ní nevyšlo. Nakonec se usmála a ukázala svoji kamarádce zdvižený palec. Na nic jiného se momentálně nevzmohla.

Mladík si konečně vlastně uvědomil, proč sem přišel. „Hele holky, za chvíli se odjíždí na tu choreografickou zkoušku a mi tu chceme s klukama něco dělat, takže..." Rozpačitě se podrbal na zátylku, protože teď je vlastně slušně vyhodil. Sara s Danielle to ovšem vzaly úplně v pořádku a s rozloučením se vydaly do suterénu vily, kde už čekali všichni soutěžící z Louisova týmu.

Za chvilku k nim přišel pán, kterého Danielle moc dobře znala. Byl to samotný Paul Higgins, což byl speciální bodyguard, který měl na starosti kluky. Nezáviděla mu jeho povolání.

„Tak děcka!" vykřikl a všechna pozornost se stočila na něj. „Teď si po pěticích nasedněte do těch dodávek a postupně vás dovezeme za vašimi choreografy, se kterými budete pracovat na sestavě. Takže nasedat!" Zavelel a všichni se hrnuli do aut. Pro překvapení jak Danielle, tak Sary, Precious se přiškvařily k Lucasovi a k jeho kamarádovi, a až moc nápadně se na ně lepily. Danielle se z toho dělalo špatně.

Jelikož přišly jako jedny z posledních, musely se rozdělit a každá si sedla do jiného auta. Danielle byla s úplně neznámými lidmi a znervózněla. Neuměla se moc zařazovat do kolektivu.

Společně s ní v autě byla jedna dívka, která si něco cvakala na svém telefonu, ale jakmile zvedla svůj zrak a uviděla Danielle, její oči se rozzářily.

„Ty jsi Danielle, že jo?"

Danielle byla zmatená: „Ehm, jo. To jsem já."

„Panebože!" odložila telefon a nadšeně Danielle potřásla rukou. „Slyšela jsem tě zpívat! To bylo něco naprosto úžasného. Jsem Katie."

„Jo, ehm... Ahoj," usmála se na ní a sedla si na poslední volnou sedačku.

Celou cestu se s ní Katie snažila navázat konverzaci, ale pokaždé když chtěla Danielle něco říct, skočila jí do řeči a blábolila si dál. Bylo to... Divné.

A Danielle si oddechla, až když jejich auto zastavilo a Katie se nadšeně hrnula do dveří.

Ona na rozdíl od Katie nikam nespěchala. Nechala vystoupit všechny ostatní a teprve potom vystoupila ona sama.

Stáli před obrovskou budovou, ale co Danielle nejvíc vyděsilo, bylo to, že kromě nich tu nebylo žádné auto, které by sem vezlo soutěžící z X-factoru. A speciálně to nebylo to, ve kterém byla Sara.

„Ostatní jsou v jiných tělocvičnách. Všichni bychom se sem nevešli." Ozval se za ní hrubý hlas a ona se polekaně otočila. Za ní stál Paul a přátelsky se usmíval. „Ale neboj, my tě neukousneme."