That Girl || One Direction FanFic

chapter four

„Danielle," zatřepal s ní někdo, ale ona pouze nespokojeně zamručela a chtěla se převalit, ale něco ji v tom zabránilo. Otevřela oči a uviděla před sebou opěradlo sedadla v letadle. Rozespale se posadila a zmateně se rozhlížela kolem, až zavadila pohledem o svoji kamarádku. „Kde to jsem?"

„Přece v letadle směr Londýn. A musíš se připoutat. Přistáváme." Seznámila ji Lucile se situací a Danielle se tedy připoutala a schovala svůj telefon se sluchátky do své příruční tašky, kterou měla místo batohu.

Letadlo se skutečně za několik málo minut dotklo země a o deset minut později Danielle dýchala ten známý anglický vzduch. Hned jakmile vystoupila z letadla, se musela usmát. Tahle země ji chyběla víc, než si dokázala přiznat.

Autobus na převoz na letišti je odvezl až do příletové haly, kde jenom čekaly, až se pás rozhýbe a vyveze jim jejich kufry. Danielle milovala, když mohla sledovat všechny ty kufry, co jezdí po pásu. Vymýšlela a odhadovala, jakým lidem ten kufr patří a jaký má příběh.

Třeba ten celý černý z nějaké kůže. Ten určitě patřil nějakému velkému businessmanovi, který se vracel ze zahraniční cesty za svoji rodinu. A měla pravdu. Onen kufr si převzal pán v precizně vyžehleném obleku, který potom spěchal obejmout svoji ženu a jeho děti.

„Hej Dan," strčila do ní Lucile. „Támhle máš kufr," pokynula jí a ona se po něm vrhla, protože by jinak zajel do té druhé díry na konci pásu a ona nevěděla, kam vede. Stihla to tak tak.

Jakmile obě dvě měly svoje zavazadla, mávly na taxík a nastoupily. Otevřel jim velice sympatický starší pán.

„Tak kam to bude slečny?"

Danielle mu s úsměvem nadiktovala adresu a auto se hned rozjelo.

„Tak co slečny, odkud se vracíte?"

„My se vlastně nevracíme." vyvedla ho z omylu Danielle. „My jsme teď přiletěly z České republiky, kvůli jedné soutěži."

„Aha, nechte mne hádat. X-factor?"

Lucile vykulila oči.

„Jak to víte?" vydala ze sebe trochu lámavou angličtinou s nepřeslechnutelným českým přízvukem.

„Zrovna včera jsem odsud vezl takovou povedenou rodinku. Jejich dcera taky šla do X-factoru, i když nechápu, jak ji mohli pustit přes první kolo. Chtěl jsem, aby mi zazpívala, a skoro jsme se vybourali. To bylo něco neposlouchatelného."

„A nejmenovala se ta dívka náhodou Terresse Felicity?"

„Ano," zarazil se taxikář. „Jak to víte."

Danielle si povzdechla. „Tak to byla moje nevlastní sestra."

„A proč jste neletěly spolu? Teda, jestli nevadí, že se ptám."

„Ne, nevadí."

Danielle mu objasnila celou jejich rodinou situaci a dokonce mu řekla i o tom, že ji doma bili. Taxikář nad tím celým vyprávěním jenom kulil očima a na konci příběhu prohlásil: „To bych svému dítěti v životě neudělal."

Danielle jenom pokrčila rameny.

„A mohla byste mi něco zazpívat?"

„A co byste chtěl slyšet?"

Taxikář se zamyslel. „Jelikož předpokládám, že vaše oblíbená skupina je One Direction, tak asi něco od nich, ne?"

Danielle se zakuckala. „Jak to víte?"