That Girl || One Direction FanFic

chapter eight

Danielle byla zavedena do jedné velké místnosti, kterou několikrát viděla v televizi, ale nemohla si za boha vzpomenout, co se to děje. Byla tam spousta lidí. Asi okolo padesáti.

„Až vám řeknu," přihnala se nějaká paní s mikrofonem u pusy a se sluchátkem v uchu. „Tak vyjdete na pódiu v pořadí, ve kterém teď jste. Jasné?"

Všichni přikývli a takhle v řadě tam čekali ještě asi pět minut, než jim ta paní pokynula a řada se vydala na pódium.

První čeho si Danielle všimla, bylo to, že Simon se až moc spiklenecky usmíval. Jakmile byli všichni na pódiu, přišel tam i Dermot.

„Dobrý večer!" vykřikl a sál mu odpověděl tím, že začal hlasitě křičet. „Všechny vás tu vítám v prvním veřejném vystoupení patnácté řady X-factoru!"

Sál znova zaburácel a Danielle odolala pokušení dát si ruce na uši. Bylo to na ní najednou moc hluku.

„A jelikož tady člověk, který vůbec za vznik X-factoru může," ukázal na Simona, který všem zamával. „Se rozhodl udělat každý patnáctý díl zvláštní, tak tahle řada tuto tradici začne!"

Sál s tím očividně nadšeně souhlasil.

„Více nám řekne Simon!"

„Ano, děkuji. Víte, přemýšlel jsem nad tím spoustu dní, radil jsem se se všemi možnými lidmi a nakonec jsme se rozhodli..." Nechal dramatickou pauzu a Danielle to najednou všechno secvaklo dohromady. „Že každý patnáctý díl bude v duchu nějaké celebrity. To znamená, že místo toho, abychom si vás rozdělili do skupin v bootcampu my, tak to udělají teď nějaké celebrity. A myslím, že tyhle všichni znáte. A navíc, většinu vás vezli sem."

Můžu s klidem v duši říct, že sál včetně všech soutěžících plál zvědavostí. Jediná Danielle už věděla, kdo je onen host a chtěla se smát. Smát se tak moc, protože si je nedokázala představit jako učitele. Ale tak co, aspoň bude sranda.

„Dámy a pánové, přivítejte..." Dermot nestihl doříct, protože najednou někde vypadl ze zákulisí a spadl na pódiu. A podle toho sestřihu a oblečení, si Danielle byla jistá, že tohle je Harry.

A měla pravdu. Jakmile si Harry uvědomil, že je na pódiu, rozpačitě se usmál, postavil a potom do úplného ticha pronesl: „Ahoj?"

Bylo to jako spouštěč. Spouštěč hluku, protože kdokoli, kdo věděl kdo to je, si mohl hlasivky vyřvat.

„Ty nebudeš křičet?" ozval se vedle Danielle jakýsi kluk, který měl na tváři arogantní úsměv.

„Proč bych měla?"

„Protože si zblázněná do té skupinu debilů, bez talentu?"

Danielle na něj chvilku nechápavě koukala. „Promiň, kdo že jsi, že si můžeš urážet všechny okolo?"

„Nevíš?" zasmál se. „Tak to jsi hloupější, než vypadáš."

Danielle vykulila oči a trochu se zakuckala. Co je to za člověka?

Jejich hádka by snad pokračovala, kdyby na pódium nevkročil zbytek One Direction a sál se nerozeřval ještě víc. Nebylo slyšet vlastního slova.

„Ahoj všichni!" chopil se mikrofonu Louis. „Chyběli jsme vám?"

Ozvalo se několikahlasné „Ano!"

„Ale vy nám ne," zasmál se Louis a udělal ten svůj obličej, co dělá, když předstírá, že brečí. Sál se zasmál a Danielle taky. „Takže Simone, co že tu vlastně máme dělat?"