That Girl || One Direction FanFic

chapter twenty seven

Dny v Lousiově vile plynuly rychle. Byl to vlastně pořád ten samý stereotyp. Ráno vstát, udělat snídani, potom mít soukromou zkoušku s Louisem, udělat oběd, hrát na housle a skládat písničky, popřípadě být s Lucile a Sarou, potom vařit večeři a pak spát, nebo blbnout s klukama. Ty dny od sebe odlišovalo jenom jiné datum, jinak byly úplně jako přes kopírák.

Po tom malém incidentu v kuchyni se Lucas na Saru a Danielle ani nepodíval. Nemluvil s nimi a dokonce je ani nevraždil pohledem. A i když tady byli i další soutěžící, ve vile od té doby bylo ticho. Prázdno, ticho. Bylo to někdy až děsivé.

Všichni už byli touhle soutěži trochu unavení. Nechápejte je špatně, plnili si tady sen, to ano, ale bylo toho na ně moc a někteří začínali litovat, že do toho vůbec šli.

V soutěži už zbývali jenom tři. Hned po minulém kole kde se zpívaly duety, porota nečekala a vyhlásila vítěze, kteří postupují dál. A byli to Lucas, Sara a Danielle.

Úkol dnešního kola byl prostý. Měli se sami doprovázet na nějaký nástroj. Všichni z toho byli lehce vykulení, protože X-factor je pěvecká soutěž, ale oni to odůvodnili tak, že tenhle rok tady hledají multi-talentované hvězdy, a né lidi, kteří sice zazpívají, ale o notách a o nástrojích nemají ani páru.

A tady nastal pro jednu nesoutěžících velký problém a konkrétně to byla Sara. Ona na nic nehrála. Ona na nic neuměla a trápila se kvůli tomu a věděla, že její dny v téhle soutěži jsou sečteny. Dokonce byla i za Louisem, jestli může odstoupit ze soutěže, ale ten jí jenom se smutným úsměvem oznámil, že to nejde.

Danielle ale nenechala svoji kamarádku na holičkách. Povečer a v noci s ní cvičila akordy, a snažila se jí do hlavy vtlouct alespoň něco málo, aby to na pódiu zahrála a nevypadla. Ale ani věčně optimistická Danielle neviděla moc šancí. Ale neztrácela naději.

Byl poslední večer před soutěží. Poslední večer, kdy se Danielle ještě snažila doučit Saru poslední části a doladit detaily. Doopravdy chtěla, aby její kamarádka nevypadla, i když by to potom znamenalo, že by museli stát jedna proti druhé.

„To nezvládnu," zašeptala Sara, odložila kytaru a složila si hlavu do dlaní. Byla unavená, smutná a vůbec jí to nešlo. Nezvládne to.

„Nevzdávej naději!" Snažila se jí utěšit hnědovláska. „Už chybí jenom pár věci, a bude to skvělé! Máš to v kapse!"

„Danielle," povzdechla si Italka. „Jsi strašně moc hodná, ale i ty v tom tvém optimistickém mozku někde víš, že oproti tobě nebo Lucasovi nemám nejmenší šanci. Přiznej to, jsem nahraná."

Dívka chtěla protestovat, ale Sara jí zarazila. „Pro dnešek toho nechme. Už jsme obě dvě unavené. Prostě se to zítra buď povede, nebo nepovede."

Hnědovláska si povzdechla a uklidila si kartu do pouzdra. Sara měla pravdu. Dokonce i Danielle věděla, že je její kamarádka nahraná. Ale doopravdy věřila... Doopravdy chtěla věřit tomu, že vypadne Lucas a Sara v soutěži zůstane. Danielle nevěděla, co by si bez Sary počala. Znaly se krátce, jenom pár měsíců, ale přesto byly skoro tak skvělé kamarádky jako s Lucile. Bude jí chybět.

Zhasla lampičku a podívala se z okna na oblohu, kde zrovna padala hvězda. Zavřela oči a pronesla svoje přání: „Prosím, ať se to povede. Prosím."

A s tímhle přáním usnula, ale co už nevěděla, bylo, že to vůbec nebyla padající hvězda, ale letadlo s rozsvícenými světly...

///\\\

Ráno bylo posmutnělé. Sara chodila po vile jako tělo bez duše, a Danielle s Lucile (a dokonce i kluci z One Direction) se jí snažily všemožně rozveselit, ale bohužel to nešlo. Sara měla pořád ten stejný výraz a po tváři jí sem tam stekla slza.