That Girl || One Direction FanFic

chapter three

Danielle dopadla na podlahu svého pokoje, do kterého lezla po stromě, protože kdyby přišla dveřmi, dostane výprask už dneska. A ona ho chtěla zdržet alespoň do zítřka.

Co ji a Lucile taky překvapilo, bylo, že v domě bylo i na noc moc podezřelé ticho. Dokonce i v noci dokola vyřvávaly nejnovější hity One Direction, protože Terresse bez nich prý neusne. Ale teď bylo ticho.

Danielle naznačila Lucile aby počkala v pokoji a odvážila se vyjít na chodbu. Všechna světla byla zhasnutá a dům doslova zel prázdnotou.

Zhluboka se nadechla a vydala se po schodech dolů, do kuchyně. Schody ji trochu vrzaly pod nohama a ona začínala mít strach. Bála se tmy a tohle se vždycky děje v hororech těsně před tím, než někoho zavraždí.

Měla by přestat myslet tak drasticky.

V kuchyni bylo prázdno, ale když už se chtěla vydat do další místnosti, upoutal ji malý papírek přilepený na ledničce.

Jeli jsme do Londýna. Terresse jde do X-factoru. Zatím se starej o dům.

Elis

V tu chvíli zaplavila Danielle jak radost, tak naprosté zděšení. Terresse jde do X-factoru? Vždyť mně tam uvidí! A jak se vůbec dostala přes první zkoušku?

Pak ale protočila očima, protože ji to došlo: Otcova známá. No jo, on se svým povoláním má známosti všude.

Když si však uvědomila, že na den mají s Lucile dům samy pro sebe, vesele zavýskla a pádila to své kamarádce oznámit.

Lucile seděla na její posteli dost dlouho a když slyšela výkřik, vyskočila na nohy, popadla baseballovou pálku, co měla Danielle vedle postele a byla připravená jí jít zachránit, ale jakmile hnědovláska vpadla do pokoje s nadšeným úsměvem na tváři, Lucile byla zmatená. Co se stalo tak úžasného?

„Oficiálně oznamuji," začala. „Že můžeme sníst všechno co tu je, pouštět si muziku tak nahlas, že z toho ohluchneme a pustit si Disneyho či Pixar v obýváku na televizi. Oni odjeli!!!!" Vykřikla Danielle tak nahlas, že to museli snad slyšet všichni sousedi. Lucile odhodila pálku a dala se do hlasitého pištění s ní.

Obě dvě seběhly dolů do obýváku, vybraly celou „tajnou" Terressinu skrýš (kde měla snad všechny druhy sladkostí), udělaly popkorn, sebraly limonády a s tím vším hupsly na gauč a oblíbený film Lucile. Toy story 3.

„Čau, jsem Ken," zahýbala flirtovně obočím Lucile a odříkávala oblíbenou pasáž.

Danielle se hraně zachichotala: „Já Barbie. Neznáme se odněkud?"

„Ne," promluvila Lucile mužským hlasem a Danielle se musela přemáhat, aby nevyprskla smíchy. „To bych si to pamatoval."

Danielle stydlivě sklopila oči a přeafektovaně se zachichotala. Úplně přesně jako Barbie na obrazovce.

„Pěkný nákolenky," pokračovala Lucile a potom vyprskla smíchy. Hnědovláska si ovšem udržela kamennou tvář a nakonec se svůdným pohledem prohlásila: „Hezký šátek."

Potom ale usmívající se černovlásku bouchla do ramene: „Ty to nikdy nevydržíš do konce! Jak já potom mám být Barbie, když nedokážeš být Ken?!"

Lucile ale tahle poznámka rozesmála ještě víc a tak se Danielle začala smát taky.

A poprvé se ji za hodně dlouhou dobu zdálo všechno perfektní.

Zbytek večera proběhl ve stejném duchu. Pouštěli si filmy, přičemž se samozřejmě museli podívat na past na rodiče, protože jinak by Danielle asi umřela, pily džusy a snědly víc jak polovinu Terressiných zásob. Byla to úplně pohodová noc a nakonec si pustily jediný film, který Lucile ještě neviděla. This is us.