That Girl || One Direction FanFic

chapter twenty eight

V sále zavládlo ticho a Danielle se bezradně rozhlížela kolem sebe a snažila se zadržet slzy. Někde vzadu ve svém mozku věděla, že tady je Sara naposledy, ale slyšet to takhle natvrdo jí dostalo. Nevěděla, co si bez Sary tady počne. Trávily spolu skoro každý den několik měsíců a navíc... Nechá jí tu samotnou s Lucasem. Ano, Danielle teď doopravdy přemýšlela strašně sobecky, ale jenom protože si nechtěla představovat, jakou bolest a zklamání musí Sara cítit.

Italka odvážně zvedla hlavu, vykročila za skandování jejího jména z řady. Došla k Dermotovi a potřásla si s ním rukou.

„Je mi to líto Saro. Byla si pro tuto soutěž skvělým přínosem a já ti gratuluji ke krásnému třetímu místu. Přesto ale stále pevně věřím, že to někam dotáhneš. Chtěla by si něco říct?"

Sara přikývla a převzala si od Dermota mikrofon: „ Když jsem sem přijela do Anglie, by la jem pouze normální dívka s obrovským snem. Dokázat si, že není tak k ničemu jak si o ní někdo myslí. A stalo se. Stala jsem se součástí téhle skvělé soutěže, potkala skvělé lidi," došla k Danielle a chtyila jí za ruku, „bez kterých bych to tu asi nezvládla. Ale především... Získala jsem něco, co je nenahraditelné. Pocit, že jsou lidé, kteří mají moji hudbu rádi a navíc... Sem zjistila, že můj život je vlastně bez chybičky," smutně se usmála na Danielle a obejmula jí. „Díky. Děkuju vám všem za to, jak doknalí fanoušci jste. A i kdyby moje kariéra končila tímhle večerem," na chvíli se odmlčela a v sále se ozvalo protestování. Zasmála se. „Tak jsem si jistá, že tohle byl nejlepší zážitek mého života. Díky moc vám všem," dojatě se usmála a sálem se rozleho skandování jejího jména. Lidé křičeli, fanynky polakaly a porota stála a tleskala. Sara byla šťastná. Přišla k Danielle, obejmuv jí a řekla: „A ty irský skřete, jestli toho kluka neporazíš, doletím sem zase za tebou a vlastnoručně tě uškrtím."

Celý sál propukl ve smích a dívka Italku se slzami v očích objala.

„Nerad ruším tuhle dojemnou chvíli," promluvil Dermot a sál cítil, jak mu vlhnou oči, „ale je čas na tvoje poslední vystoupení. Takže, co nám zazpíváš?"

Sara se odlepila od Danielle: „Hurt od Christiny Aguilery."

Netrvalo ani deset vteřin a začala hrát hudba. Sara si přiložila mikrofon k ústům a začala procítěně zpívat.

„Seems like it was yesterday when I saw your face,
You told me how proud you were, but I walked away.
If only I knew what I know today, ooh, ooh

I would hold you in my arms,
I would take the pain away
Thank you for all you've done,
forgive all your mistakes.
There's nothing I wouldn't do,
to hear your voice again,
Sometimes I want to call you,
but I know you won't be there.

Oh, I'm sorry for blaming you.
For everything I just couldn't do.
And I've hurt myself,
by hurting you..."

Všichni svtíli svými telefony a Sara se usmívala. Tuhle písničku milovala a prožívala tenhle okamžik naplno. Bude jí to tu chybět. Úplně všechno.

„Some days I feel broke inside,
but I won't admit.
Sometimes I just want to hide,
'cause it's you I miss.
And it's so hard to say goodbye,
when it comes to this, oooh.

Would you tell me I was wrong?
Would you help me understand?
Are you looking down upon me?
Are you proud of who I am?

There's nothing I wouldn't do,
to have just one more chance.
To look into your eyes and see you looking back.

Oh, I'm sorry for blaming you.
For everything I just couldn't do.
And I've hurt myself, oh

If I had just one more day,
I would tell you how much that I've missed you,
Since you've been away.

Oh, it's dangerous,
It's so out of line.
To try to turn back time.

I'm sorry for blaming you
For everything I just couldn't do
And I've hurt myself
By hurting you..."

Dozpívala poslední tón a ozval se potlesk. Sara se naposledy na tomto pódiu usmála a poté se zařadila zpět do řady s Danielle a Lucasem. Dermot se dojatě usmál a dívka v jeho očích viděla slzy. Teď si vlastně uvědomila to, že nepotřebuje vyhrát soutěž. Potřebuje vyhrát srdce lidí. A to se jí pro dnešní večer povedlo. A víc než to.

„Díky Saro, za tvoje krásné vystoupení. Zcela jistě nám tu všem budeš chybět." Na krátkou chvíli se domlčel. „Ale teď je na čase vyhlásit úkol, kteří budou mít naši dva finalisté v příštím kole. A ten úkol zní..." Otevřel malinkatou obálku a zatvářil se překvapeně. „Vážení přátelé, přiště se můžeme těši t na společný duet, a na nové vlastní písničky!" Vykřikl a Danielle nasucho polkla. Další duet? S Lucasem?

Ani on nevypadal zrovna dvakrát nadšeně, ale nedával to na sobě příliš znát a stále se usmíval do kamer a do diváků. No jo, prostě falešný a neupřímný člověk jak má být.

„Já jsem Dermot a tímhle se s vámi loučím a se mnou i semifinále britského X-factoru!" Dermot zapózoval do kamery a ozval se další potlesk a všichni účinkující odešli do zákulisí, kde Danielle Saru hned obejmula a začala jí šeptat, jak moc jí to mrzí. Div se nerozbrečela.

Sara si jí odtáhla od těla a apodívala se jí do očí. „Není to tvoje chyba, Danielle. Obě dvě jsme věděly, že to tak dneska dopadne a ty na tom neneseš žádný podíl. Snažila ses mi pomoct, a za to já ti děkuju. Jsi ta nejlepší kámoška, jakou jsem kdy mohla mít."

Dívka jí znovu objala a potichu posmrkávala. Nechtěla, aby Sara odjela. Prostě... Ne, tohle se nemělo stát.

Najednou na sobě Danielle ucítila další ruce, a když se podívala, zjistila, že to je Niall. Louis, Liam a Harry se hned přidali a tak z toho vzniklo velké brečící dojemné kolečko, kterého se ovšem Lucas neúčastnil.

Cesta do vily probíhala tiše. Nikdo nemluvil, nebylo potřeba. Sara s Danielle se snažily vstřebat celou tu situaci a Lucas si prostě neměl s kým povídat.

Hned jakmile dorazily zpět do vily, se Sara dala do balení svých věcí a Danielle jí jenom mlčky pomáhala. Nemyslela to tak, že chtěla, aby Sara už rychle zmizela, ale kdyby jenom nečinně seděla, asi by se zbláznila.

Netrvalo to dlouho a Sara už zavpínala svůj kufr a smutně, přec s úsměvem se dívala na svojí kamarádku, která nesla její prohru hůř než Sara. Sice Danielle věděla, že se tohle s největší pravděpodobně stane, ale nebyla na to připravená. Italka k ní přešla a naposledy jí objala. „Koukej ho rozdrtit na kolenou. Ať nevypadnu pro ni za nic." Mrkla na ní, uchopila svůj kufr a s tím opustila pokoj.

Danielle za ní nešla. Protože kdyby ano, asi by jí přivázala k domu a nikam jí nepustila. Prohlédla si pokoj a najednou jí to připadalo tak strašně prázdné. Povzdechla si a se slzami v očích sledovala černé auto opouštějící příjezdovou cestu.

 Hezký podvečer!

Omlouvám se, že jsem vás nechala tak dlouho čekat, ale měla jsem spoustu práce a nic jsem nestíhala. Všechny předepsané díly jsem publikovala a já doufám, že máte hezké svátky. Děkuju vám za všechno, co pro mne děláte! Lepší čtenáře bych si nemohla přát.

Tak příště zase ahoj!