Hry mysli // Avengers

Prolog

Trosky...nic jiného jsem neviděla...

Dříve krásné město se nořilo do zoufalství a smrti.

Tolik lidí od té doby zemřelo..........několik milionů nevinných.

A dalších milion jich umíralo....

Dokáže náš čtyřčlenný oddíl něco změnit? Musíme v to doufat. Jinou možnost nemáme.... Naše naděje, ale dávno odešla. S Avengers.

Každý večer jsem se modlila, aby se vrátili. Každou minutu každého boje a dne jsem si přála, aby to všechno byl jen sen. Abych se najednou probudila ve své posteli a šla do školy. I do té blbé školy bych šla. Nesnesla jsem to břímě, které na mě vložil osud.

A přesto.....kdo jiný než my? Kdy jindy než teď? Není čas doufat a prosit....Je čas konat.

*********

Křik. To bylo to první co jsem uslyšela. Rychleji jsem snad nikdy z postele nevyskočila. Ema už byla taky vzhůru.

,,Našli nás!" volal Henry třesoucím se hlasem. ,,Nebude to poprvé, ne? Srábotko" pronesl posměšně Mike. Henry ho spražil vyčítavým pohledem a chystal se mu na to něco říct, ale zastavila jsem ho mávnutím ruky, ,,na hádky teď není čas. Honem. Tunely." Naše jediná naděje.

Tým začal něco horlivě skládat a balit.

,,Vemte jen to nejnutnější." Letmo jsem vykoukla ven.

Před továrnou, kterou jsme dlouhé týdny používali jako základnu, se řadili Lokiho nestvůry. Sám velký šéf seděl na zádech vysoké příšery s dlouhými tesáky a smál se z plna hrdla. ,,Konečně jsem vás našel. Jen vylezte a popovídáme si." ,,To určitě" zašeptala jsem.

Nemělo cenu bojovat, zabili by nás během chvilky.

,,Můžeme Luci" oznámila Ema a připoutala si na záda velký batoh. Kývla jsem a v rychlosti vzala poslední tašku. Přiběhli jsme do rohu továrny a Ema kopnutím rozlomila pár ztrouchnivělých prken.

Henry, Ema a Mike na můj povel skočili dolů a rozběhli se do tmavého tunelu.

Naposledy jsem se ohlédla.

Armáda už stála u vrat a vrážela hlavama do seschlého dřeva.

,,Dělej šéfe" ozval se zespoda Mikovo hlas. Přistoupila jsem k díře a v té chvíli se venku objevila zelená záře. Na nic jsem nečekala a skočila dolů.

Uslyšela jsem, jak se vrata pod Lokiho mocí rozlomila a všechny nestvůry vběhli dovnitř.

Směsicí tunelů jsem začala dohánět trojici.

Z továrny zněl Lokiho naštvaný hlas a dusot jeho příšer.

,,Mě neutečete!" hřměl bůh, ,,tentokrát ne!" Tohle už tady bylo tolikrát....povzdechla jsem si s úsměvem.

Doběhla jsem k týmu. Všichni stáli na místě a nepokračovali. Zastavila jsem a prohlédla si jejich zoufalé obličeje, ,,co se děje?"

Henry se podíval na náramkové hodinky a něco do nich naťukal. ,,Loki se na nás tentokrát připravil" poznamenal sklesle, ,,zatarasil všechny východy a jen jeden nechal otevřený. U toho stojí další monstra. Asi padesát."

,,Tak to jsme v prdeli" zaklel Mike a vší silou kopl do ležícího kamenu.

Promnula jsem si oči. Kruci..... to je zlý. ,,Někdo nějaký nápad?" zeptala jsem se. Bezradně pokrčili rameny.

,,Sakra."

,,A co ten pátý tunel?" navrhl Henry s nadějí v hlase. Zvedla jsem oči ,,jaký pátý?" Přistoupil ke mě a na hodinkách zobrazil mapu. ,,Tohle je mapa podzemí" vysvětloval, ,,tyhle tři tunely jsou zatarasené a tenhle hlídaný, ale je tu ještě tady ten."

Ukázal na postranní uličku vedoucí odsud kamsi vlevo. ,,Víš kam to vede?" optala se Ema starostlivě. Henry se odmlčel.

,,To je jedno," řekla jsem prostě, ,,je to naše jediná šance. Jdeme."

Celá naše čtyřčlenná skupinka se vydala postranní uličkou dále do podzemí.

Čím jsme šli dál, tím se cesta zužovala. ,,To se mi moc nelíbí" postěžovala si po chvíli Ema, která s velkým batohem sotva šla.

Mě taky ne, ale nemáme na výběr.

Henry, který byl v čele průvodu, náhle zastavil. ,,Co je?" zavrčel Mike a oprášil si špinavé kalhoty. ,,Luci?" Henry polkl a otočil se na mě.

,,Ano?"
,,Máme problém."
,,Jaký?"
,,Je tu..."

Náhle se ozval řev a dusot mnoha nohou. ,,Tady jsou! Pěkně to obešli" zahřměli nestvůry.

,,Mají nás" zapištěla Ema uzavírající celou řadu. ,,Běžte!" zavelela jsem.
,,Ale tady je voda" řekl konečně Henry. ,,Skvěle" usmála jsem se, ,,už jsi potřeboval koupel." Naklonila jsem se a schodila ho do jezírka.

Henry vyplaval s plnou pusou nadávek a vrhl na mě vražedný pohled. Se šklebem jsem skočila za ním a zbytek skupiny jakbysmet.

Voda nás přivítala doslova chladně. Na chvíli jsem měla pocit, jakoby mě sevřela ledová ruka smrti. Otřásla jsem se.

Ema se vynořila vedle mě a Mike o pár metrů dál. S Henrym k nám doplavali.

Mike plival vodu, ,,co dál šéfe?" ,,Kolikrát ti mám říkat, že mi tak říkat nemáš" pokárala jsem ho.

Mike, postarší voják, se na mě zašklebil.

,,Skvělý slovosled" smál se Henry. Pak zvážněl, ,,ale fakt. Co dál?"

Z tunelu se ozval dusot.

,,Emo" otočila jsem se na ni, ,,prosím potop se a zjisti jestli se tam někudy dá dostat."

,,Proč ona a né já?" zeptal se Mike naoko ublíženě. Věnovala jsem mu úšklebek, ,,protože ona je, narozdíl od tebe, profesionální plavkyně."

Ema se pousmála a zmizela pod vodou. ,,Co když nic nenajde?" strachoval se Henry.

,,Tak jsme v prdeli."