Hry mysli // Avengers

Jeskyně

Trvalo jí to jen chvíli. Když se konečně její černovlasá hlava vynořila, oddechla jsem si.

Nestvůry bylo už skoro u nás. Cítila jsem jejich odporný dech, jakoby byli přímo u mě.

,,Je tam průchod" informovala nás Ema, ,,malý, ale jde se jím protáhnout." Kývla jsem. ,,Poplaveme za sebou. Ty Emo nás povedeš." ,,Dobře."

Černovláska se nadechla a znovu se ponořila. Mike s Henrym něco nesouhlasně zamumlali, ale učinili totéž.

Už už jsem se chtěla potopit za nimi, když mě náhle upoutal podivný zvuk. Něco mezi pískáním a škrábáním nehtů po tabuli. Rozhlédla jsem se.

Tunel začal zeleně zářit. Polkla jsem, ,,ale ne."

Před jezírkem se zjevil Loki. Oči i hůl mu plály zlostí a horlivě hledal jakékoliv známky života.

Ztuhla jsem. Střetla jsem se s jeho pohledem a přejel mě mráz po zádech. Hleděl na mne bezcitnýma mrazivýma očima a na tváři mu hrál úsměv.

Silou vůle jsem sebou trhla. Čas jít. Loki pozvedl hůl a v té chvíli, kdy z ní vylétl zelený paprsek, jsem se potopila.

Záblesk olízl hladinu.

Vypustila jsem pár bublinek a za doprovodu Lokiho klení, jsem plavala dolů.

Koutkem oka jsem zahlédla kousek Mikovo uniformy a zamířila za ním.

Voják čekal u průchodu ve skále a vypouštěl malé bublinky. Jakmile mě uviděl, začal zuřivě mávat. Kývla jsem a zrychlila.

'Tudy?' naznačila jsem. Přikývl a vplul do úzké štěrbiny. No...když se tam vejde on, tak já taky. Opatrně jsem vplavala mezi melancholicky úzké stěny a následovala Mika.

Plíce se mi zcvrkly a přes oči se mi přehnal černý stín. Několikrát jsem mrkla.

Mike náhle změnil směr a začal plavat vzhůru.

Otevřela se mi další vodní plocha. Začala jsem zuřivě kopat a zamířila k hladině.

Vynořila jsem se a zhluboka nadechla. Čerstvý vzduch mi zaplavil plíce. Díky bohu. Déle bych to už nevydržela.

Vedle mě se objevila Mikova svalnatá ruka. Ohlédla jsem se a setkala se s vojákovo oddanýma očima.

'Pamatuji si jak se na mě díval poprvé. Bylo až zvláštní, jak se jeho pohled za tu dobu změnil. Když jsme ho zachránili ze spárů Lokiho příšer, přejel mě pohrdavým pohledem. ,,Nebylo to špatné" řekl mi a oprášil se, ,,ale máš se ještě hodně co učit." O několik dní později mi začal říkat šéfe. Postupem času od toho titulu naštěstí i sám pomalu ustupoval.'

Pousmála jsem se. Mike mi pomohl na břeh. Ocitla jsem se v tmavé jeskyni plné krápníků různých tvarů a velikostí. Působily děsivě, jak tak viseli dolů a čekaly, až pod ně někdo půjde a pak BUM spadnou dolů.

Otřásla jsem se.

Do nosu mě praštila vůně spáleného jehličí a v uších mi hrálo praskající dřevo.

Usmála jsem se. Henry seděl v podřepu a přikládal na malý táborák. Ema stála u něj a s obdivem sledovala, jak kluk obratně hází klacíky do ohně.

Za ohništěm postávala další postava. Přistoupila jsem blíž. Žena s překrásnými hnědými vlasy hleděla bezmyšlenkovitě do plamenů. Byla bosa a na tváři jí hrál veselý úsměv.

Zvedl se vítr. Sněhově bílé šaty jí vláli stejně jako vlasy. Žena zvedla pohled od plamenů a zahleděla se na mne. Sledovala mě krémově hnědýma očima a já se nemohla zbavit dojmu, že jsem ji už někde viděla. Žena se otočila. Vánek jí odfoukával konečky prstů a ve vzduchu je měnil v písek. Jak šla, se zesilujícilím větrem, pomalu mizela. Než se úplně proměnila v prach, naposledy se na mě otočila.

Zavrtěla jsem hlavou. Už mi z toho všeho asi hrabe. ,,Lucie!" Ema se mi vrhla kolem krku, ,,díky bohu." ,,Ale jdi ty" zasmála jsem se. Pustila mě a dostrkala k ohni, ,,určitě je ti zima."

,,A co já?" Mike stanul u plamenů a natáhl k němu dlaně, ,,plaval jsem tam dvakrát."

Poplácala jsem ho po rameni, ,,dobrá práce." Věnovala jsem mu vděčný úsměv a přistoupila blíž k ohni.

********

,,Je čas jít" řekl jsem a připoutala si k zadům dva úzké meče. ,,Ale kam?" zajímal se Henry. Neuteklo mi menší podráždění v jeho hlase. Už toho měl asi taky dost. ,,Ty jsi tady ten mistr přes techniku" zvolal posměšně Mike, ,,tak něco namačkej na těch svých přístrojkách a najdi nám novou základnu."

Henry si povzdechl a poklepal na batoh plný různého technického vybavení, ,,to se ti snadno řekne. Všechno je mokrý."

,,Takže zbývá klasický osvědčený způsob" řekla jsem a vytáhla mokrou mapu. Chvílí jsem s ní mávala nad ohněm a pak, když trochu uschla, jsem mu ji podala.

Henry ode mne mapu převzal, jako bych mu podávala kosmický talíř. Důkladně ji prozkoumal z obou stran a pak se na mě nechápavě podíval, ,,a kde se to zapíná?"

Ema vyprskla smíchy a musela se opřít o Mikovo rameno, aby se neskácela k zemi.

,,C-co jsem řek?" nechápal Henry a zmateně se díval z Emy na mě.

Zacukaly mi koutky, ale zachovala jsem vážnou tvář. ,,To je mapa" vysvětlila jsem, ,,to se nijak nezapíná. Chápeš? Papírová."

Vypadalo to, že se Henry chytil. Vzal mapu a urputně ji zkoumal. Ema se trochu uklidnila a s širokým úsměvem mu obrátila mapu vzhůru nohama. ,,Takhle to patří" zasmála se. Henry si promnul zátylek, ,,jo....jasně....díky."

Šla jsem uhasit táborák. Ema zůstala s Henrym a snažila se mu vysvětlit jak se mapa používá.

Vylila jsem do plamenů trochu vody a oheň zareagoval nesouhlasným syčením.

Uslyšela jsem za sebou kroky. Otočila jsem hlavu a můj pohled se střetl s Mikovo. Voják si stoupl vedle mě a pozoroval páru, stoupající nad ohništěm. ,,Proč máme s sebou takového debila?" zeptal se skoro pohrdavě. ,,Protože ten 'debil' je z nás nejchytřejší" odpověděla jsem nevzrušeně a dál se věnovala dohasínajícímu ohni. Mike byl dobrý a věrný voják, ale zároveň hrozně tvrdohlavý.

,,Vždyť on se ani nevyzná v mapě. A co to jako je?" dotazoval se.
,,Co?"
,,Chytrost, mozek nebo jak tomu říkáš."
,,To se těžko vysvětluje někomu, kdo žádný nemá" odbyla jsem ho a vrátila se ke dvojici.

'Mike si vždycky myslel, že je něco víc než Henry. Zastával názor, že ten kdo má sílu, je lepší než ten kdo má mozek. Byla pravda, že Henry v boji moc nevynikal, ale dělal co mohl. Když jsem ho vytáhla z hořící budovi, nemohl ještě měsíc Lokiho nestvůry ani vidět, takže byl zázrak, že se vůbec nějakého boje zúčastnil. A přesto se stávalo, že někdy dostal záchvat, jen co je uviděl.'

,,Tak co vy dva?" usmála jsem se. Ema se ušklíbla, ,,nějak jsme to přelouskali, viď?" Poplácala ho po rameni. ,,Jo" přitakal Henry trochu přiškrceným hlasem, ,,už jsem tomu přišel na chuť." Zasmál se vlastnímu vtipu a vstal, ,,tak půjdem, ne?"