Hry mysli // Avengers

Záchranná akce

Kapitán Amerika
Ten zrzek mě nemá rád. Tím jsem si jist. Celkem mě to mrzí, připadá mi jako fajn kluk...co proti mě může mít? Zavrtěl jsem hlavou. Soustřeď se Steve. Teď je důležité dostat zpátky Lucii.

Rozhlédl jsem se. Les, kterým jsme se plížili mi byl povědomí. Sejná cesta, dost podobný rozštíplý strom. Tudy mě vedli pryč.... ,,Není trochu riskantní jít tou samou cestou?" proložil jsem napjaté ticho svou otázkou. Mike pokrčil rameny, ,,je to nejrychlejší a hlavně jediná cesta, kterou zatím známe. Čím dřív dostaneme Lucii ven, tím líp. Pro ní....i pro nás." A znovu ticho.
Přísahal jsem si, že se tam už nevrátím, ale teď si uvědomuju, jaká to byla pitomost. Musím se tam vrátit. I kdybych nechtěl.

V paláci
Mike kráčel vpředu a velmi sebejistě nás vedl chodbami. Stoupali jsme stále víš a víš. Z patra do patra.

Jack se neustále těkaně rozhlížel na všehny strany a kousal si nehty. Šel jsem poslední a každých pár minut se ohlížel. Udivilo mě, jak snadno jsme se dostali dovnitř. Nikde žádné stráže, žádné hlídky, ale to, co mě zarazilo nejvíc, byl klid. Ani lístek se nepohnul, ani prach se nezvedl. Všude bylo až ohlušující ticho. Měl jsem nepříjemný pocit, že se ženeme přímo do pasti.

Jack jakoby mi četl myšlenky. ,,Miku?" ozval se, ale i když šeptal, prořízl jeho hlas vzduch jako rána do gongu. ,,Tiše!" okřikl ho voják a kývl, aby pokračoval. Student neklidně přešlápl, ,,nejdeme náhodou do pasti?" ,,Možné to je" přitakal Mike, ,,ještě se pořád můžeš vrátit." Jackova tvář ztvrdla, ,,kdo říkal, že se chci vrátit? Dokázal bych je zbít všehny i bez vaší pomoci!" Voják okomentoval jeho reakci ledabylým mávnutím ruky a zastavil, ,,tak...za rohem to je."

,,Půjdu první" nabídl jsem se a oba páry očí se ke mě stočili. Voják zvedl obočí, ,,jsi si jist? Ještě pořád jsi po těch pokusech a...." ,,Cítím se už dobře" přerušil jsem ho a pohlédl na třetího člena výpravy, ,,Jacku, půjčíš mi jeden svůj nůž." Student mi věnoval rychlý pohled, jakoby zvažoval, zda mi vůbec chce svůj poklad půjčit, ale pak mi skoro obřadně nožík podal.

Věnoval jsem mu děkovný úsměv a popošel ke stěně. Tři, dva, jedna.... Vyskočil jsem zpoza rohu, připraven čelit jakékoliv přesile. Čekal jsem nejméně deset vojáků, umíte si tedy přestavit moje překvapení, když jsem zjistil, že místo dvaceti stráží mě neuvítal ani jeden. ,,Tak tohle je určitě past" řekl jsem a ani si neuvědomil, že nahlas. Za mnou se objevil voják i se studentem a oba se postavili vedle mě. Jack mi téměř okamžitě vyrval z ruky dýku a upevnil si ji zpátky za pas.

,,Co ty víš" zazubil se Mike samolibě, ,,třeba šli na oběd. Příšery taky musí jít, no ne?" a už byl na cestě k velkým železným dveřím. Doběhl jsem ho právě ve chvíli, kdy sahal po klice. ,,Nemyslím si, že je to dobrý...." nestačil jsem ani doříct větu a dveře se otevřely. ,,Nápad" vydechl jsem, zatímco Mike už zmizel vevnitř. ,,Že něco říkám" zamumlal jsem a následoval ho.

Pokoj mě uvítal silnou zatuchlou vůní. Jack vešel a otřásl se, ,,fuj...to je...." ,,Krev" doplnil ho Mike bez známky vzrušení. Student se znovu znechuceně oklepal. Rozhlédl jsem se. Celý pokoj byl zahalen do nepropustné tmy. Kousek místa před námi osvětlovala záře z chodby. ,,Vidíte někdo něco?" zeptal se voják a udělal pár kroků do černoty. I Jack, přes veškerou nechuť, začal pohledem propátrávat okolí.

Pojednou jsem v koutě spatřil tmavý obrys. Popošel jsem k němu, ,,haló. Je tam někdo?" ,,Máš něco?" Mike přispěchal ke mě. Trhl jsem hlavou směrem k rohu. Voják kývl a rozešel se tam. Chytil jsem ho za ramena a stáhl zpátky. Zavrávoral, ale nespadl, ,,hej! Co je?!" ,,Nech to na mě" řekl jsem autoritativně.

Pomalým opatrným krokem jsem se vydal k rohu a začal na postavu mluvit. Čím jsem byl blíž, tím víc jsem si byl jistý, že se jedná o člověka. A co víc. O ženu. Ve tmě byly sotva znatelné její tmavé dlouhé vlasy a jemné rysy.

Došel jsem k ní a dřepl si. Zaměřil jsem se na její tvář a pousmál jsem se. Dívka spala. Krásná pomyslel jsem si velmi krásná. ,,Je tu žena" oznámil jsem, aniž jsem od ní zvedl oči.

Jack a Mike mi nahlédli přes rameno, ,,je to Lucie?" Pokrčil jsem rameny. ,,Jak to poznáme?" ,,Pojďte sem" Mike poklepal na osvícené místo před dveřmi. Něžně jsem vzal dívku do náruče a donesl na světlo.

Jakmile záře osvítila její tvář, všichni tři jsme zalapali po dechu. Byla to ona. Obličeji a dlaně jí zdobila zaschlá krev a špína. ,,Panebože" uteklo mi. Mike ztuhl, ,,co jí to udělal?!" Bože. To má za to, že mě zachránila. Kvůli mě jí to udělal, kvůli mě se jí to stalo.....

Trhl jsem sebou, když mě voják chytil za rameno. ,,Jdeme" zavelel, ,,musíme jí dostat do bezpečí a ošetřit." Kývl jsem a pevněji ji sevřel v náručí. Byla lehká jako pírko. ,,Ano.....musíme...."

----------------------------------------------------
Hojky 😊
Tady je další slíbená postava,
tentokrát holka 😉

Plavkyně Ema 😉☺

Ještě bych chtěla moc moc poděkovat těm, kteří mě podporují hlavně také Pavlinkal. Potom VictoriaHope13 za neúnavné opravování chyb a psychickou podporu! 😆😊😄

Díky díky moooc!!!
Vaše Adda :3