Hry mysli // Avengers

Šílenství

,,No tak Luci, pojeď!" Emin radostný smích ihned nakazil i mě. Zazubila jsem se, ,,ale až po tobě." Černovláska se ušklíbla, ,,nemám problém." Narovnala se a sjela po obrovské klouzačce až úplně na zem. ,,Vau!" vypískla a vesele poskočila, ,,to bylo super! Pojď, jsi na řadě." Posadila jsem se a se smíchem projela celou klouzačku. ,,Jupíííí!!"

Ke konci se ale Ema zapomněla uhnout a já do ní celou svojí rychlostí narazila. Svalily jsme se na zem a po chvíli bolestného ticha, se začaly smát.

Najednou k naším uším dolehl klapot bot. Otočily jsme hlavy. Rychlými kroky k nám kráčela postava v dlouhém černém plášti. ,,Kdo to je Emy?" optala jsem se a opatrně se zvedla. Černovláska pokrčila rameny, ,,nevím....cizí pán?" Postavila se a oprášila si červené šatičky, ,,třeba ani nejde k nám."

Muž k nám ale opravdu došel. Kápi mu zakrývala obličej a jediné, co jsme viděly, byla jeho ústa. ,,Ahoj Luci" pozdravil mě. Nedůvěřivě jsem si ho přeměřila, ,,maminka říkala, že když na mě mluví nějaký cizí člověk, mám hodně křičet." Neznámý se zpod kapuci usmál, ,,ale já přece nejsem cizí." ,,A kdo jste? Neznám vás" odsekla jsem a dala ruce v bok. Muž zazářil ještě víc, ,,jsem tvůj bratr." Zasmála jsem se, ,,to bude omyl. Nemám bratra, ale jestli nemůžete najít sestřičku, měl by jste se obrátit na policii."

,,Emo! Lucie!" Obrátila jsem se. Vysoká žena, ve které jsem poznala svoji maminku stála na verandě nedalekého domu a mávala na nás. ,,Pardon už musím jít" řekla jsem omluvně směrem k muži, ,,snad najdete svou sestru." 

Rozběhla jsem se k mamince s Emou v patách a nechala pána za sebou. ,,Kolikrát jsem vám říkala, že se nemáte bavit s cizími lidmi?" vynadala nám mamka, jakmile jsme k ní doběhly, ,,Emo, co by na to řekla maminka?" Černovláska už už chtěla něco říct, ale já ji předběhla. ,,To je dobrý mami" usmála jsem se, ,,ten pán jenom hledal svoji sestru." Žena sebou skoro neznatelně trhla, ,,aha. Tak jste mu řekli, že tady není viďte?" Přikývly jsme, ,,přesně tak."

,,Šikulky....tak pojďte....dáme si vevnitř zmrzlinu co vy na to?"
,,Jupííí! Zmrzlináááá!"

-------
-----
----
---
--
-

Trhla jsme sebou a posadila se. Ležela jsem na gauči, přikrytá slabou dekou a kolem mě spal zbytek týmu. Oči mě pálily a na tváři jsem cítila zaschlé slzy.

Opatrně jsem vstala a protáhla se. Po špičkách jsem se vydala z místnosti. V hlavě se mi přerývaly neutihající série hlasů, zvuků, výkřiků a šepotů. Stiskla jsem zuby a šla. Naprosto intuitivně jsem se dostala do koupelny. Na umyvadle se válel jeden z Jackových nožů. Vzala jsem ho a ostrou špičku bezděčně mnula mezi prsty.

Narazila jsem zády o zeď a sesunula se dolů.
《Ema, máma, táta, on, já.》 Zavřela jsem oči a zhluboka vydechla. ,,Nemůžeš aspoň na chvíli sklapnout......?"
《Touha, život, naděje, láska, smrt.》
,,Drž už HUBU!" Silně jsem udeřila hlavou u zeď.
《Nikdo už nezůstal. Všichni jsou mrtví. Nic se nepovedlo. Všude smrt.》

Před oči mi vskočil obraz. Místnost. Velká hala. Ve vzduchu je cítit kouř, prach a smrt. Pár metrů ode mě leží Mike. Z hrudi mu trčí dlouhý oštěp a oči má vytřeštěné ke stropu. Kousek dál jsou Jack a Henry. Oba obklopeni kaluží jejich vlastní krve. Jeden s víčky bolestně sevřenými, druhý s vyděšeným výrazem ve tváři.

Roztřásla jsem se. V zorném poli jsem zahlédla další postavu. Otočila jsem se a skousla si rozechvěné rty. Naproti mě se o zeď opíral Steve. Ruku položenou na zkrvaveném břiše a strnulé oči v prázdném bledém obličeji se upíraly na mě.

,,N-ne..." Padla jsem na kolena, hlavu schovanou v dlaních. ,,To není pravda! Nejsou mrtví!!" Křičela jsem a v krku mě pálilo. ,,Nejsou....." skrz svřená víčka mi proklouzly slzy, ,,nejsou...."

Zvedl se vítr. Vzhlédla jsem. Obraz zmizel. Seděla jsem v koupelně na studených dlaždičkách s hlavou opřenou o zeď. Kousek ode mě ležel nůž. Chvíli jsem jen bezmyšlenkovitě zírala na jeho ostrou špičku, pak jsem jej vzala do třesoucích se rukou. ,,Nikdo už nezůstal....." špitla jsem a se zavřenýma očima přejela ostrým nožem po odhalené kůži.
-----------------------------------------------------
Hohohó nebojte se nic, tohle není konec. 😉 Jen nám to Lucie už trochu nezvládá. A kdo by se jí divil, že? 😞 Budeme muset doufat, že to zvládne. Kdo ví, třeba jí s tím u někdo pomůže.....  😉

Vaše Adda :3