Chlad

446 37 24
                                    

Lucie
,,Luci holčičko." Dvě silné paže mě zvednou do vzduchu a rozjdeme se kamsi pryč. ,,M-mami" zablekotám pisklavým dětským hláskem. Je to ona...je to ta žena, kterou jsem viděla na bojišti a u toho ohně. ,Kdo jsi?' ptám se, ale z mých úst vychází jen pošetilý dětský smích. Žena se na mě usměje, zastaví a položí mě na zem. ,,Neboj se maličká." Po tvářích jí začnou téct slzy, když se otáčí a odchází. ,,Mami?" ,Mami?!' ,MAMI?!'

Prudce jsem otevřela oči. Šero okolí mě přivítalo svou šedou tváří, která mi v tu chvíli ani moc nevadila. Byl to jen sen...jenom sen... Na spáncích mi pulsovala tupá bolest, kterou jsem ani moc nevnímala. Cítila jsem množství obvazů na čele a rukou. Jsem...kde jsem? Nadzvedla jsem hlavu. Ležela jsem na posteli ve čtvercovém pokoji. To co mě ale udivilo nejvíc, byla postava stojící u dveří.

,,Kapitáne?" Amerika zvedl hlavu a usmál se, ,,jsi vzhůru

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

,,Kapitáne?" Amerika zvedl hlavu a usmál se, ,,jsi vzhůru." Přistoupil k posteli a klekl si. S námahou jsem se posadila, ,,co se stalo? Kde to jsem, jak jsem....." Zamotala se mi hlava. ,,Uklidni se" Rogers mě pomalu položil, ,,zachránili jsme tě a jsi ve škole."
Opatrně jsem si prohmatala spánky. Sykla jsem, když mi prsty přejely bolavé místo. Kapitán mě chytil za ruku a položil ji na postel, ,,ty obvazy si nech." Pousmála jsem se a začala očima putovat po pokoji. V duchu jsem se snažila vybavit si události minulých několika dnů.

Měla jsem pocit, jakoby všechny mé vzpomínky zapluly kamsi do mlhy. ,,Pamatuješ si něco?" zajímal se Rogers a položil ruce na postel. Nepatrně jsem kývla, ,,něco málo." Pojednou mi v mysli vytanula otázka. Posadila jsem se a odbyla kapitánovi pomocné ruce. Opřela jsem se zády o studenou zeď a podívala se mu do hlubokých očí, ,,Kapitáne..."
,,Stačí Steve."
,,Dobře...Steve. Jak jste zjistili, kde jsem?"

Rogers si promnul zátylek, ,,no víš....řekl nám to Deadpool." Jo Deadpool jo? A ten to ví odkud?! Kývla jsem, ,,dobře." Posunula jsem se trochu víš a z úst mi vyšlo slabé bolestné zakňučení. ,,Ostatní...jsou kde?" ,,Ve vedlejším pokoji" objasnil Steve a zvedl se, ,,můžu?" Trhl hlavou směrem k posteli. Pousmála jsem se a on se posadil vedle mě. ,,Potom, co jsme zjistili, že Loki všechny Avengery unesl se je Mike snaží mermomocně vypátrat" usmál se kapitán, ,,zatím mu to moc nejde." Zasmála jsem se, ,,to je celý on."

S úlevou jsem zjistila, že bolest pomalu odeznívá. Dohrabala jsem se nakonec postele a pokusila se postavit. Rogers byl téměř okamžitě u mě s rukama v pohotovosti. Plácla jsem ho přes prsty, ,,no tak...trochu důvěry. Postavit se ještě umím." Opatrně jsem vyzkoušela stabilitu pravé nohy a pak levé. Vše se zdálo v pořádku. Osměnila jsem se a vyhoupla se do stoje. Malinko jsem se zakymácela, ale postoj udržela. ,,Tadááá" usmála jsem se. Steve mě obdařil obdivným pohledem, ale ruce, pár metrů od mého těla, nepovolil.

Klídek Kapitánoši. Já to zvládnu. Udělala jsem krok a noha se mi smekla. Nebo taky ne... Zavřela jsem oči, když jsem rychlostí blesku letěla k zemi. Kapitán ovšem nezklamal. Dvě silné paže mě chytili téměř okamžitě. ,,To vidím" zasmál se Steve a já otevřela oči. Nervózně jsem se zasmála, ,,jejky...děkuji." Rogers mi pomohl znovu na nohy.

Najednou mi ledová ruka pohltila celé tělo a mráz mi sevřel útroby. Otřásla jsem se, ,,nějak se ochladilo, ne?" Kapitán se na mě překvapivě podíval, ,,je ti zima?" ,,Trochu." Objala jsem se rukama kolem ramen. Steve si bez dlouhého přemýšlení sundal mikinu a zabalil mě do ní: ,,Lepší?" Pousmála jsem se, ,,ano. Děkuji." Nee!!! Zima se mi rozlila po celém těle od špiček až po hlavu. Loki jestli to děláš ty, tak okamžitě přestaň! [Neříkám to často, ale s tímhle nemám nic společného.]

,,Cože?!" Steve se na mě překvapeně otočil, ,,pardon?" Omluvně jsem se usmála, ,,nic, nic." Jak jakože nemáš?! [Děláš to sama Midgarďanko.] Otřásla jsem se pod dalším návalem zimy. ,,Pojď vedle" řekl Rogers a zářivě se usmál. Z jeho pohledu mě nakrátko polil teplý vánek. Hned je mi tepleji.

Přesunuli jsme se do druhého pokoje, kde byli i všichni ostatní. ,,Udělám ti čaj" nabídl se Steve a zmizel.

Zachumlala jsem se do mikiny a rozhlédla se. Uprostřed pokoje stál velký dřevěný stůl, okolo kterého byli všichni nashromážděni. Tak urputně se věnovali papírům na něm rozložených, že si mého příchodu vůbec nevšimli. Došla jsem k nim, ,,ahoj." ,,Luci!" vykřikla Ema a vrhla se mi kolem krku. ,,Rád tě vidím šéfe" vydechl Mike. Věnovala jsem mu káravý pohled. Zase ten titul. ,,Jsem rád, že jsi v pořádku" přidal se Henry s Jackem zároveň.

Vymanila jsem z kamarádčina sevření a usmála se, ,,taky vás ráda vidím." ,,Jsi hrozně studená" poznamenala černovláska, ,,chceš něco teplého?" Mrkla jsem na ni, ,,Steve už mi dělá čaj." ,,Steve jo?" Ema se zachichotala. Praštila jsem ji do ramene, ,,co je na tom divného?" ,,Nic nic" kamarádka zvedla ruce v obranném gestu. V té chvíli do místnosti vešel kapitán s červeným hrnkem v ruce. ,,Hele" zasmál se Mike, ,,my o vlku..."

Pokoj zaplnila sladká vůně ovocného čaje. Nad hrnečkem ve štíhlém komínku stoupala pára. Rogers přišel k nám a podal mi nápoj, ,,pozor. Je to ještě horké." Vzala jsem čaj do prokřehlých rukou a přivoněla. Voněl vskutku báječně. ,,Díky" usmála jsem se a uskrkla. Ovšem místo horké až vařící vody mě překvapila vlažná. ,,Nechci být šťoura" řekla jsem nejistě, ,,ale jak dlouho jsi tu vodu vařil? Je vlažná." Steve se na mě podíval nadmíru překvapeně a sehnul se. Jeho dlaně přikryly mé, když se také napil. ,,Neuvěřitelné" zamumlal, ,,máš pravdu."

Najednou se ozvala rána. Nadskočila jsem a hrnek mi div nevypadl z rukou. Velká červená skvrna vyskela okno a přistála na stole. ,,Ahojky." Deadpool se zářivě usmál a sjel pohledem všechny přítomné. ,,Jeee ty ještě nejsi mrtvá?" zasmál se, když mě uviděl. Zvedla jsem oči v sloup, ,,co chceš Červenko?"

Chlapík seskočil ze stolu a posadil se, ,,mám pro vás polohu dalšího Avengera." Steve zbystřil, ,,koho?" Deadpool se k němu otočil, ,,víš fešáku, já neznám jeho jméno. Jediné co vím je, že když se naštve, tak je velký a zelený." Zachichotal se.

Kapitánovi se přes tvář přehnal výraz směsice strachu a radosti. ,,Hulk."

-----------------------------------------------------
Táááák a máme tu dalšího Avengera 😆 Jste rádi? A co Luciina příhoda s čajem?

Vaše Adda :3

Hry mysli // AvengersKde žijí příběhy. Začni objevovat