Hry mysli // Avengers

Mise Scepter 1/2

Zábava. Jedině Mike může sebevražednou misi nazvat zábavou. Boj byl jeho život. Už od dob, co přišel z války, neuměl nic líp než bojovat.

Nevím čeho se bojím víc: jestli toho, že neuspějeme nebo toho, že úspějeme. Pravdou bylo, že jsem neměla sebemenší tušení, co uděláme s Lokiho holí, pokud ji tedy získáme. Tahle mise může všechny zachránit nebo taky nás všechny zabít. Ale byl to nejlepší plán, který jsme v této situaci mohli vymyslet.

Zvedla jsem se a připevnila si meče na záda, ,,připraveni?" Sborové přikývnutí mi bylo odpovědí.

,,Tak jdeme."

***********

Setmělo se.

Lokiho palác se tyčil na vysoké hoře a byl ze všech stran obepnut lesy a v nich pracovními tábory.

'Otřásla jsem se nad představou mnoha nebohých lidí, kteří museli v tomhle táboře pracovat. Už jenom to mě nutilo pokračovat. Vždyť když se nám to povede...všichni budou volní. S mnoha otroky jsme se už setkali. Nosili jsme jim jídlo, pití a málokterým jsme pomáhali utéct. Teď už se o útěk nepokouší, protože když těch pár opustilo tábor, hned po několika krocích zemřeli v bolestivých křečích.

Samozřejmě za to mohl Loki. On i ta jeho hůlka už mi vážně pila krev. '

Běželi jsme měkkým mechem a snažili se vyhnout lampám, které pátravě svítily z táborů. Kdyby nás našli, byla by celá akce v háji. Schovávali jsme se ve stínech v čele s Henrym.

Podle jeho instrukcí a nově nabitými znalostmi mapy jsme se dostali do malého důlku u levé části paláce. Z kopečku vykukovala odpadní šachta vypouštějící odporně zelenou tekutinu.

,,Tudy vážně půjdeme?" zašeptala Ema znechuceně. Zvedla jsem oči v sloup, ,,neremcej a lez." Kamarádka s velkou nechutí zalezla do dovnitř a my za ní.

Kanál nás vedl hodnou chvíli vzhůru. Na konci jsem ucítila sladkou vůni. Co to je? Vlezla jsem za Emou do bílé místnosti s poličkami, hrnci a tácy. Díky bohu. Kuchyně. Jsme správně.

Rozhlédla jsem se. U stěn sedělo nejméně deset lidí. Kolem kotníků měli připnuté kovové řetězy, obklopené slabou září a na krku železný řetěz. Všichni se unaveně a zoufale opírali o zeď.

,,Můžeme kolem nich projít nebo nám něco udělají?" staral se Jack. ,,Ty nám nic neudělají" pousmál se Mike, ,,ale jen jestli někoho nepřivolají." Pokrčila jsem rameny, ,,musíme to risknout. Není tu kudy se plížit."

Udělala jsem krok a několik zmořených párů očí ke mě vzhlédlo. Přiložila jsem si prst k ústům, ,,pssst." ,,Co tu děláte?" zašeptala světlovlasá žena překvapeně. ,,Máme plán jak oslabit Lokiho" objasnila Ema. ,,Vy?" vykřikl stařík v rohu. Pak si uvědomil, že to bylo příliš nahlas a pokračoval tišeji, ,,vždyť jste ještě děti."

,,Někteří z nás" ohradil se Mike. ,,Jen tudy projdeme" přerušil ho Henry.

Potichu jsme se přesunuli k východu. U něj seděla mlaďounká dívka se světle hnědými vlasy smotanými do rozcuchaného culíku. Mohlo jí být tak deset.

Zastoupila nám cestu, ,,ne! Nenechám vás odejít. Když zjistí, že jste tady byli, všechny nás zabije!" ,,Nezabije" uklidňovala jsem ji, ,,ani nebude vědět, že jsme tu byli." ,,Ale bude" dívčin hlas začal nabírat na hlasitosti, ,,a všechny nás zabije!"

Poslední slova už skoro pištěla. ,,Zklapni děcko" sykl Mike. Dívka na něj vrhla pohrdavý pohled, ,,pomoc! Pojďte sem někdo! Vetřelci!" Henry k ní přiskočil a zacpal jí dlaní ústa, ,,čemu jsi nerozuměla na zklapni?"

Na schodech prudce vedoucích vzhůru se ozvaly kroky. Ajaj.

,,Co se to tu děje?" Ze vchodu vyšel zjev tak příšerný, až se mi přes záda přehnal mráz. ,,Feir" zašeptala Ema. ,,Fe..cože?" nechápal Jack. ,,Feir...jeden z dvou druhů Lokiho poskoků" vysvětlila jsem chvatně, ,,Feirové a Airové."

Stvůra se na nás obrátila. Uslyšela jsem hvizd a než jsem se nadála, skácela se k zemi s nožem zabodnutým uprostřed čela.

Užasle jsem se otočila. Jack stál s rukou ještě v pozici, ve které vrhl dýku a usmíval se. ,,Skvělý hod" pochválila jsem ho. Uklonil se a znovu předvedl své jasně bílé zuby, ,,děkuji. První" sykl směrem k vojákovi. Mike zamumlal něco nelichotivého a popošel k Feirovi. ,,Pěkný macek" zhodnotil mrtvého, ,,je o hodně větší než ostatní." ,,Docela mě děsí" otřásla se Ema.

,,Aú" vykřikl zničeno nic Henry a začal třást rukou ve vzduchu. Mike na něj vrhl vražedný pohled, ,,neřvi!" ,,Kousla mě" ospravedlňoval se zrzek. Světlovláska na něj vyplázla jazyk. ,,Nech toho a nic se ti nestane" vyhrožoval Mike se zvednutým ukazováčkem. Dívka se ušklíbla, ,,ty mi strach nenaženeš." Voják se zamračil a přišel k holce. Odněkud vyndal izolepu a přelepil jí pusu. ,,No to si děláš srandu, ne?!" sykla jsem.

Mike se usmál, ,,ne, ale slyšíš to?" ,,Co?"
,,No to ticho."

Zvedla jsem oči v sloup a přesunula svoji pozornost na nestvůru, ,,je jiný než ostatní. Podívejte tady na krku. Vystupují mu tu žíly, ale svítí. Modře. Podivné." Ema se pousmála, ,,s tím jsi se na medicíně nesetkala?" Zavrtěla jsem hlavou.

,,To bude tím sérem co Loki... totiž náš pán vyrábí."

Rychle jsem se otočila, ,,jakým sérem?" Blonďatý čtyřicátník se narovnal, ,,slyšel jsem dva Feiry se o tom bavit. Má to zvýšit všechny smysly, reflexy a bojeschopnost. Říkali, ale i něco o látce ještě mocnější" vzdychl, ,,dál jsem už neslyšel. Omlouvám se."

Zamyslela jsem se, ,,nevadí to je cenná informace. Děkujeme." Henry si poklepal na hodinky, ,,čas běží. Musíme jít."

,,Jistě jistě" kývla jsem, ,,Jacku prosím odkliď Feira támhle do rohu. Henry kolik je?"

,,Padesát."

,,Nejvyšší čas jít" poznamenala Ema a už byla ve dveřích. Všichni tři muži ji následovali. Před prvním schodem jsem se ještě otočila. Podívala jsem se na ty zlomené tváře a přepadla mě zvláštní úzkost, ,,držte se. Najdeme způsob, jak ho porazit. Osvobodíme vás. To slibuji." Povzbudivě jsem se usmála a vyběhla po točitých schodech.