Když jsme je potřebovali nejvíc zmizeli...
Loki se vrátil....
Mohli ho porazit jen oni...
Co s námi bude, když tu nejsou?
Bůh lží ovládl už skoro celou Zemi...
Kdo se nepodvolil jeho moci, byl odstraněn...
Lidé byli odváděni do táborů smrti, kde byl...
Vzbudil mě zvláštní pocit. Pomalu jsem vstal a ještě napůl v říši snů se rozhlédl. Zvedl se vítr a mě naskočila husí kůže. Očima jsem zkontroloval spící. Všichni tam byli. Všichni až na Lucii. Tak rychle jsem se z rozespalosti snad nikdy nevzpamatoval. Zavrtěl jsem hlavou a malátnost ze mě ve vteřině opadla.
Nepřítomnost dívky ve mě zanechávala obavy. Vyběhl jsem z pokoje a naslouchaje procházel chodbou. K uším mi dolehl slabý zvuk dopadající vody. Přistoupil jsem ke dveřím do koupelny a přiložil k nim ucho. Hluk kapek byl silnější. Žeby si dávala sprchu? Ale takhle brzo ráno? To se mi nezdá. I přes mé pochyby mi moje vrozená povaha nedovolovala vejít dovnitř.
,,Nemůžu tam....jen tak jít" zamumlal jsem a přešel sem a tam. Zvedl jsem ruku a slabě zaklepal. ,,Lucie? Jsi tam?" Žádná odpověd. Znovu jsem udeřil do dveří, tentokrát poněkud silněji. ,,Lucie? Haló!" Ticho. Jen kapky dopadající na zem.
Nuceně jsem se otřásl a odhodil tak zdrženlivost. Vzal jsem za kliku. ,,Jdu dovnitř" oznámil jsem a vešel do koupelny. Téměř okamžitě mi zrak padl na dívku. Seděla pod puštěnou sprchou a mokrou hlavu od krve měla položenou na stěně, po které stékaly tenké potůčky načervenalé vody.
,,Lucie!" Dívka ani nevzhlédla. V mžiku jsem seděl u ní. Po tvářích mi klouzaly kapky vody, které jsem se snažil nevnímat. V jejích rozevřených dlaních zely četné rýhy stejně jako na zápěstí, ze kterého utíkaly přímo proudy krve. Na nic jsem nečekal. Jedním pohybem jsem si roztrhl triko na několik pruhů látky a zamotal je dívce kolem ran.
Lucie seděla naprosto nehnutě. Oči upírala kamsi přede mě, jakoby si vůbec neuvědomovala moji přítomnost. Kapky vody jí putovaly po těle jako výletníci a kvůli nim jsem si málem nevšiml jedné, která se spustila z dívčina oka.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Vzal jsem její hlavu do dlaní. ,,Luci. Luci!" Žádná reakce. Jen seděla a hleděla do země. Sklopil jsem hlavu, ,,no tak, řekni něco." ,,Steve....?" Nikdy byl nečekal, že její hlas tak rád uslyším. Prudce jsem zvedl oči. Hleděla na mě prázdným pohledem naprosto neurčujícím její myšlenkové pochody.
,,Steve....jsi to ty?" zašeptala sotva slyšitelně. Horlivě jsem přikývl, ,,ano já." ,,Nejsi mrtvý?" Její slova mě zaskočila, ,,mrtvý? Já? Ne." ,,To není možné" slabě zavrtěla hlavou, ,,byl jsi mrtvý. Všichni byli." ,,O čem to mluvíš?" nechápal jsem. Zavřela oči a pomalu se nadechla, ,,všichni byli."
Najednou se prudce prohnula a vykřikla. Ten křik byl prolnut takovou bolestí, až jsem sebou cukl. ,,Už...už to nezvládám" špitla a pevně sevřela víčka, ,,bolí to.....a....on nechce přestat." ,,Kdo nechce přestat?" jemně jsem jí stiskl paži. Místo odpovědi jen zakňučela. ,,Luci kdo nechce přestat?" naléhal jsem. ,,Loki..." vyšlo z jejích úst.
Překvapeně jsem zalapal po dechu, ,,jak ale může...." ,,Ať to přestane!" zaječela a chytila se za hlavu, ,,ať už je zticha!" Nechal jsem to být. Prozatím.
Znovu jsem něžně uchopil její ruce a odendal je od spánků. ,,Luci, podívej se na mě." Dívka si skousla spodní ret a pokusila se mi vytrhnout, ale já držel pevně. ,,Lucie" oslovil jsem ji s největší naléhavosti jaké jsem byl schopen, ,,podívej se na mě."
Dívka neochotně otevřela bolestí svěřené oči a pohlédla do těch mých. ,,Teď mě poslouchej" řekl jsem a slabě se usmál, ,,ať ti ten bastard dělá cokoliv, jsem tu s tebou. Nezapomeň, že jen ty jsi pánem své mysli a svého těla a kdykoliv na tohle aspoň malinko pozapomeneš, budu hned vedle tebe, abych ti to připomněl. Spolu to zvládneme. Dej ruce před sebe." Věnovala mi zmatený pohled. ,,No tak, udělej to" ušklíbl jsem se a pustil její ruce. Dívka, pořád trochu zmatená, udělala to, oč jsem ji žádal.
,,A teď" pronesl jsem, aniž přerušil náš oční kontakt, ,,opakuj po mě.: Tohle je můj prostor." ,,Tohle je můj prostor" zopakovala nejistě.
,,Jsem v něm v bezpečí." ,,Jsem v něm v bezpečí."
,,Nikdo mi tu nemůže ublížit." ,,Nikdo mi tu nemůže ublížit."
,,Jen já rozhoduji, co se zde stane." ,,Jen já rozhoduji, co se zde stane."
,,V mém prostoru platí má pravidla." ,,V mém prostoru platí má pravidla."
,,A to napořád." ,,A to napořád."
Skončil jsem a vřele se usmál, ,,lepší?" Zůstala zticha. Neslyšně pohybovala rty, jak si ta slova pořád dokola opakovala. Snažila se jim uvěřit. Pak znovu zavřela oči. Opatrně jsem se dotkl jejího ramena, ,,Lucie. To bud...." V tom se mi dívka prudce vrhla kolem krku. Sevřel jsem ji v náručí a položil svou hlavu na její. Lucii z úst vycházel tichý vzlykot, který se mi snažila tlumit o hrudník. ,,Šššššš" hladil jsem ji po mokrých vlasech a opřel se o studenou zeď, ,,jsem tady. Jsem s tebou."
Zakláněl jsem hlavu, dokud se nedotkla stěny. S pohledem upřeným ke stropu jsem nepřestával utěšovat plačící dívku. ,,Jsem rád, že jsi v pořádku" zašeptal jsem, ,,ani nevíš jak."
Nevím jestli mě slyšela. Cítil jsem, jak v mém objetí povolila. Usnula. Vyplnul jsem vodu a vzal dívku do náruče. Donesl jsem ji do pokoje, přikryl několika dekami a pak se vrátil do koupelny. O co se to řezala? uvažoval jsem a rozhlížel se.
V tom mi zrak padl na zakrvácený nůž ležící pod umyvadlem. Jakmile jsem ho uviděl, bylo mi jasno. Jack. Ten blb nechal v koupelně jen tak ležet nůž. Zvedl jsem ho z podlahy a zamířil s ním zpátky do pokoje.
Očima jsem hledal studentovo spící tělo. Nikde jsem ho však neviděl. Prohledal jsem každý kout místnosti, ale po klukovi ani památky. Přiběhl jsem k Mikovi a zatřásl s ním. ,,Co je?" optal se voják rozespale. ,,Jack. Zmizel" vyhrkl jsem. Muž mávl rukou, ,,no a co? Asi šel na záchod." ,,Kolem záchoda jsem šel" poznamenal jsem, ,,kdyby tam byl, slyšel bych ho." ,,Dobře dobře" Mike se neochotně zvedl a hlasitě zívl, ,,vzbuď Henryho a Bannera. Podíváme se po něm."
----------------------------------------------------- A je tu další kapitolka. Jakpak se vám líbila? 😄 Doufám, že aspoň trochu ano. Příběh už nám začíná nabírat obrátky, co myslíte? 😆
