Hry mysli // Avengers

Volání o pomoc

******
Henry šel s mapou před nosem a vedl nás hustým lesem.

,,Už nemůžu" kňourala Ema už snad celé hodiny, ,,nemůžeme si dát přestávku?"

Bylo zvláštní, že jako sportovně měla tak malou výdrž. Vždycky když jsem ji na to upozornila, oznámila mi, že plavkyně musí všechnu svojí energii vydat na přeplavání bazénu a zpátky. Ani kousek víc ani míň.

Odfoukla jsem si vlas z čela, ,,dobře, ale jen malou. Loki nám může být v patách a my jsme takhle na cestě přímo na ráně." Ema se vděčně usmála a svalila se na první pařez, který se naskytl. Sundala si ze zad svojí automatickou kuši a upravila si u ní připevněné šipky.

Došla jsem k Henrymu, který přestal studovat mapu a věnoval se svému uschlému vybavení. V ruce třímal malou vysílačku a dvěma prsty zkoušel různé frekvence. Ze strojku se ozývala směsice tichého šumění a chroptění.

,,Co to děláš?" posadila jsem se vedle něj. Henry odpověděl, aniž odtrhl oči od blikající obrazovky, ,,signál. Někoho kdo by potřeboval naší pomoc."

,,Kravina" zasmál se Mike. ,,No tak" Ema ho spražila naštvaným pohledem. Voják pokrčil rameny, ,,no co? Snad si nemyslíš, že se někdo venku dokáže dostat k vysílačce." ,,My ji máme" trvala na svém Ema. ,,No jo my....."

,,Ticho" okřikl ho Henry a přitiskl ucho k vysílacče. Mike se napřímil, ,,ty mě nebudeš okřikovat ty...." Umlčela jsem ho pouhým mávnutím ruky, ,,co slyšíš?" Má otázka směřovala na Henryho.

Kluk si odhodil z obličeje pramen zrzavých vlasů a vítězně vykřikl, ,,mám ho!" Ema vyskočila a několika rychými kroky stanula vedle Henryho ucha, ,,co máš?"

Mike si zlostně odfrkl. Zrzek se strojkem vesele zamával, ,,signál. Někdo tam je." Rozhodila jsem rukama, ,,tak ticho."

Zaposlouchali jsme se do šumění a s napětím čekali. Po chvíli hučení se znovu ozval Mike. ,,Hovno signál" ušklíbl se, ,,měl jsem pravdu. Je to debil."

,,H-h-h-haló" vykoktal strojek.

Vzala jsem mu vysílačku. ,,Je tam někdo?" ozvalo se znova. ,,Ano" odpověděla jsem, ,,kde jste?"

,,Nevím. Je tu nějaký menší kruh mezi stromy. Stojím uprostřed" řekl hlas ustrašeně, ,,n-nejste jeden z n-nich?" ,,Z koho?" zeptala jsem se mile.

,,Z...no...od Lokiho."
,,Nemusíte se bát. My nejsme od něj. Jsme jedna z povstaleckých skupin."

,,Aha" v hlase bylo patrné jak se dotyčnému/dotyčné ulevilo. ,,Kdo jste?" zeptala jsem se a kývla na Henryho, aby začal hledat místo, které popisoval/a.

,,Jmenuji se Rachel" řekl hlas roztřeseně, ,,šli jsme s naší skupinou lesem a já jsem se ztratila." ,,Těší mě" usmála jsem se, ,,tak Rachel zůstaň kde jsi a nech si vysílačku u sebe, ano? My pro tebe přijdeme." ,,Dobře, ale rychle prosím. Bojím se tu takhle sama."

Koukla jsem na Henryho, který zvedl palec. ,,Neboj hned tam budeme."

,,Víš kde to je?" zeptala jsem se, hned jak jsem odložila vysílačku. Henry odlepil oči od mapy, ,,pokud mě moje orientační smysly nezklamou tak ano." ,,No právě" zamumlal Mike.

Vrhla jsem na něj rychlý pohled.

,,Jak je to daleko?" zajímala se Ema. Henry pokrčil rameny, ,,kousek."

Mike nečekaně vyskočil, ,,tak jdeme, ne?"

Vyšli jsme. Po dlouhé nebojovací pauze Mikovo zápal pro rvačku vzrostl a myšlenka na další možný boj ho poháněla, až byl daleko před námi.

Ani se nestaral o trasu. Prostě šel kam ho vedl instinkt a podle Henryho neustálých připomínek pořád špatně.

Když ho už po desáté napomenul, že jde špatným směrem, Ema Mika netrpělivě předběhla. ,,Půjdu první" zářivě se na něj usmála a s Henrym nás vedla dál.

******

Otevřela se nám malá mýtinka, utvořená několika stromy, přesně jak říkala Rachel. Připravila jsem si meče a několikrát s nimi ve vzduchu nakreslila kruh. ,,Buďte ve střehu." Ema si připravila svojí kuši a Mike sáhl po své pistoli. Henry se nenápadně schoval za oba své komplice.

Opatrně jsme postupovali doprostřed mýtinky a pečlivě se rozhlíželi.

Najednou mě do nosu praštil intenzivní zápach. Ema zakašlala, ,,fůj." Vyvalila jsem oči. Blé. Henry se zašklebil, ,,co to je?"

Pokládala jsem jeho otázku za čistě řečnickou a doběhla doprostřed. Na pařezu leželo kolečko sýra, ze kterého trčela....vysílačka.

Tým mě rychle došel. Ema se odvrátila, ,,to je ono." Zacpala si nos a zamrkala. ,,Co to doprdele....?" zasmál se Mike. Spustila jsem ruce podél těla, ,,super! Takže Rachel je sýr."

,,Pěkně smradlavý sýr" protestovala znovu Ema a odstoupila pár kroků.

,,Je tu někdo?!" zakřičel Henry z plných plic. Přitiskla jsem mu ruku na ústa, ,,mlč." Nedůvěřivě jsem zvedla hlavu a prohlédla si dva stromy, které se nad námi nakláněly. Je to až moc podezřelé.

Větvičky zapraskaly. Prudce jsem trhla hlavou stejným směrem.

Najednou mi na hlavě přistála provazová síť. ,,Hej!" Obrátila jsem se a zjistila, že ostatní na tom byli stejně.

Stiskla jsem meč a vyřízla v síti otvor. Sotva jsem udělala krok, uslyšela jsem Emin varovný výkřik. Otočila jsem se.

Před očima se mi mihla červená skvrna. Na temeni hlavy jsem ucítila tupou ránu a v té chvíli ztratila vědomí.