Hry mysli // Avengers

Rukavice

,,Kde je?" vyhrkl Jack s nadějí v hlase. Deadpool sjel ze stolu a popošel k němu. ,,V podzemí" přišel k němu, že se skoro dotýkali tělo na tělo, ,,je zavřený v laboratoři pod zemí." Student o krok ustoupil a znechuceně se na Deadpoola zadíval. ,,Kde přesně?" zajímala se Ema a dala si ruce v bok. ,,Dovedu vás ke vchodu" mrkl na ni Deadpool, ,,dál ale budete muset sami."

,,Půjdeme všichni" rozhodla jsem a vydechla bílý obláček. Mike zbystřil, ,,půjdu připravit věci. Henry, Jacku pojďte se mnou." Tři kluci se vydali opodál a začali živě probírat věci ohledně příprav. ,,Počkejte na mě" vykřikl Deadpool a odkvapil k nim.

Povzdechla jsem si a slabý vetřík mi odfoukl pár neposedných vlasů. ,,Ten červenáč mě jednou přivede do blázince" poznamenala Ema. ,,Je rozhodně....zvláštní" přitakal Steve a protáhl se. Nejistě jsem se pousmála, ,,můžu.....můžu si tu mikinu ještě nechat?" Kapitán se zasmál, ,,jistěže." Věnovala jsem mu úsměv a otočila se na Emu. Ta potvůrka se na mě zubila jako sluníčko. Nakrčila jsem nos, ,,co je?" Černovláska zvedla ruce a mrkla, ,,ale nic nic." Vzala mě kolem ramen. ,,Nejiskří to mezi vámi náhodou?" šeptla tak, abych to slyšela jen já. ,,Ty seš pako" odstrčila jsem ji se smíchem, ,,na takovéhle věci nemám čas ani náladu."

Mikinu jsem si zapla až ke krku a porozhlédla se. ,,Kde jsou moje zbraně?" Kapitán trhl hlavou směrem k pokoji, kde jsem se probudila. Kývla jsem na důkaz poděkování a vydala se pryč. V pokoji opravdu ležely. Byly přesně takové, jak jsem si je pamatovala. Dlouhé, lesklé, majestátní a hlavně ostré. Vytáhla jsem zbraň z pochvy a se zálibou si ho prohlížela.

Najednou rukojeť pod mým dotekem začala modrat. Rychle rozsáhle ledově studená se sunula po celé kožené látce. Vyjekla jsem a meč mi vypadl z ruky. S třísknutím dopadl na zem a tam zůstal bezděčně ležet. Vyděšeně jsem se podívala na bílou dlaň a na rukojeť, kterou nyní zdobily modré květy ledu. ,,Co to kruci....." špitla jsem. Srdce mi bilo jako zvon a do očí se mi nahrnuli slzy.

,,Tak to je tvůj plán?!" vykřikla jsem a podlomila se mi kolena, ,,udělat ze mě blázna?!" [Ačkoliv je tvá nabídka velmi lákavá] ozval se mi v hlavě Lokiho znuděný hlas [musím s politováním říct, že ne.] ,,Nedělej si ze mě srandu!" křikla jsem a silně praštila dlaní o zem, ,,děláš to ty! Chceš, abych si myslela, že šílím!" [Ale ty šílíš] poznamenal a mě neušlo jeho posměšné uchechtnutí. ,,JÁ VÍM!"
Znovu jsem udeřila do podlahy, ačkoliv ta chudinka za nic nemohla. Pojednou jsem pod rukou ucítila příjemné podivné studění. Zvedla jsem ruce a na místě, kde jsem je ještě před chvílí měla položené, zdobila zemi krásná ledová květina.

Paže mi bezbraně spadly do klína a po tváři se mi spustila jedna osamocená slza. ,,Co se to se mnou děje.....?" S přívalem nové energie jsem vyskočila. Přiběhla jsem ke stolu. Začala jsem prohlížet a vyhazovat šuplíky, zkoumat skříně a převracet celý pokoj naruby.

Až nakonec jsem je našla. Přes veškeré pochyby tam byl. Pár modrých přiléhavých rukavic. Dala mi je máma, když jsem byla ještě malá. To jediné co mi po ní zůstalo.

Jemně, skoro mazlivě jsem vzala rukavice a navlékla si je na třesoucí se prsty. Opatrně jsem se zkusila dotknout desky stolu a po zjištění, že zůstal stejný, jsem div radostně nevypískla. ,,Nikomu o tom zatím neřeknu" rozhodla jsem a sesula se na zem, ,,bůh ví, za jakého blázna by mě považovali." Schovala jsem hlavu do dlaní a pustila dalších pár klouzavých slz.       

-----------------------------------------------------
Hojky ☺ omlouvám se, že je tahle kapitola trochu kratší, než jste zvyklí, ale byla nezbytná 😉 Trochu mi Luciina situace připomíná Frozen (Ledové království). 😁
Co myslíte, že se s ní děje? Rozhodla se dobře, nikomu nic neříct, nebo by se měla někomu svěřit? 😃
Jsem zvědavá na vaše názory 😆

Vaše Adda :3