Když jsme je potřebovali nejvíc zmizeli...
Loki se vrátil....
Mohli ho porazit jen oni...
Co s námi bude, když tu nejsou?
Bůh lží ovládl už skoro celou Zemi...
Kdo se nepodvolil jeho moci, byl odstraněn...
Lidé byli odváděni do táborů smrti, kde byl...
Otevírání dveří. Myslím, že horší pocit než při otevírání dveří není. Ten strach, ta zoufalost, co bude za nimi. Zrychlený tep, potící se dlaně, těkavé oči.
Chvíli jsme jen tak stáli a zírali na to ďáblovo stvoření, než kapitán sáhl po klice. Vrata se s vrzavým zvukem otevřela a nám se předvedla tmavá místnost. Jediné světlo dopadalo na místo několik metrů od nás, na kde byla jakási postava.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Zalapala jsem po dechu. Před námi stál nehnutě Bruce Banner. ,,Bruci!" Steve se rozběhl k muži, ale ten ho rychle zastavil. ,,Stůj Steve!" Kapitán se nechápavě zastavil. Banner opatrně kývl hlavou k prostoru před sebou, ,,je to past. Zhasni a uvidíš." Rogers se ohlédl. Henry, který stál vypínači nejblíže kývl a vypnul světlo.
Obklopila nás tma, ovšem ne tak velká jak jsem čekala. Místnost zahalila jiná záře. Jasné červené pruhy lemovaly celý prostor od kapitánových nohou, až na konec. Přišla jsem ke Stevovi a zatahala ho za lem trička. Rogers udělal pár kroků vzad. ,,Jediný dotek vám může spálit kůži na uhel" řekl Banner zachmuřeně, ,,proč myslíš, že tu jen tak stojím." Ukázal za sebe, ,,vypínač je až támhle vzadu."
,,Škoda že místo kapitána nemáme Black Widow" Henry skřížil ruce, ,,ta by to v pohodě proskákala." Ema popošla pár kroků, ,,možná jí nepotřebujeme." Všehny pohledy se skočily k ní. ,,Jak to myslíš?" Mike nechápavě zvedl obočí. Černovláska nespouštěla oči ze světel, ,,zvládnu to." ,,Vážně?" Jack nedůvěřivě nakrčil nos, ,,to chci vidět."
Ema si svázala vlasy, ,,jako malá jsem chodila na gymnastiku." Hrklo ve mě. ,,Počkej Emy" položila jsem jí ruku na rameno, ,,jseš.....jseš si jistá?" Černovláska se vřele usmála, ,,neboj Luci. Nic se mi nestane." ,,Jen" nasucho jsem polkla, ,,jen buď opatrná." Přikývla a prokřupla si krk a prsty, ,,jdeme na to."
Nadzvedla nohu a překročila první paprsek. Sehla se a podlezla pod dalším. Její ladné a vyvážené pohyby jsem sledovala se zatajeným dechem. Pojednou jsem na rameni ucítila čísi položenou ruku. Ucukla jsem. Prsty jemně sevřely mé rameno a já se zhluboka nadechla.
Mezitím se Ema bez větších potíží dostala nakonec místnosti. ,,Tenhle?" ukázala na spínač. Bruce kývl, ,,ano, to je on." ,,Zvládla to dobře" šeptl mi u ucha kapitán. Vydechla jsem, ,,ano.....dost dobře." Ozvalo se cvaknutí, všechna světla zmizela a Henry zapl předchozí osvětlení. ,,Tak pojďte Bruci" Mike mávl rukou směrem ke dveřím.
,,Počkat!" Herny přiběhl k Bannerovi. Sehl se a důkladně zkoumala podlahu pod ním. Vědec chtěl udělat krok, ale zrzek ho rázně pleskl přes lýtko, ,,opovažte se hnout." Po chvíli se narovnal. Na tváři měl výraz takového obdivu a strachu jaký jsem nikdy na nikom neviděla. ,,Co je?" přispěchala jsem blíž, ,,co jsi našel?"
Herny se na mě pomalu podíval, ,,je tam spínač. Jakmile Bruce opustí tenhle kovový čtverec, celé to tu vybuchne." Vyvalila jsem oči, ,,to znamená...." ,,Že tam někdo musí stát" přerušil mě Mike. ,,Ano" Henry pokýval hlavou, ,,přesně tak." Prohrábla jsem si vlasy, ,,tak co budeme dělat?"
,,Pan Banner je pro naše vítězství důležitý" řekla Ema zamyšleně a zahleděla se do země. Najednou prudce zvedla hlavu, ,,Henry? Je jedno, kdo tam bude stát? Myslím jako podle váhy." Zrzek se poškrábal na čele, ,,měl by tam stát někdo přibližně stejně těžký, ale asi je to jedno." Černovláska pevně sevřela dlaně, ,,já si tam stoupnu."
Srdce se mi málem zastavilo. Místností se rozlylo ticho, které trvalo hodnou chvíli. Prolomil ho až Bannerův hlas. ,,To...to po vás nemůžu chtít."
Ema bezstarostně mávla rukou, ale já v jejích očích spatřila strach. Vzala jsem jí za ramena, ,,nemusíš to dělat....najdeme jiný způsob...." Černovláska zavrtěla hlavou a vzala mé dlaně do svých, ,,jiný způsob není a ty to víš. Všichni" trhla hlavou kolem sebe, ,,máte nějaké poslání. Nějaký úkol na tomto světě, který musíte splnit. Tohle....je ten můj. Přišel můj čas něco dokázat."
Nebyla jsem schopná slova. Bez hlasu jsem zalapala po dechu a když se mi nepodařilo vyloudit ani hlásku, nuceně jsem polkla. Ema mi věnovala sebejistý úsměv a otočila se na Bruce ,,až řeknu tři, skočíte ano?" Banner v tichosti kývl.
,,Raz..... ..... Dva..... ..... Tři....."
Bruce se jedním velkým skokem vyměnil s Emou na čtvercovém podstavci. Dívka se zakymácela a zůstala v napětí stát. ,,Dobrý, v pohodě" řekla s úsměvem.
Najednou se ozval klapot mnoha nohou. Jack překvapeně nadskočil, ,,někdo sem jde!" ,,Musí to být z druhých dveří" Bruce ukázal před sebe, ,,tam. Určitě to jde odtud." ,,Tak na co čekáte?" černovláska energicky mávla rukou, ,,běžte! Utíkejte!" Rozhodila jsem rukama, ,,a tebe tu necháme......to určitě....." Kroky se spojily s tlukotem mého srdce. Co krok, to úder.
Černovláska se s němým výrazem otočila k Rogersovi, ,,ty víš....víš, že to jinak nejde..." podívala se na mě a pak zpátky na kapitána, ,,postarej se o ní." Oči se mi zaplnily slzami, ,,n-ne....Emo....n-ne...." Dvě silné paže mě vzaly kolem pasu a táhly k východu. ,,NE!" začala jsem se zmítat jen, abych se vyprostila z toho sevření. ,,NE! Pusť mě! Zabijou jí! Nech mě!" Dotáhli mě za dveře do předešlé chodby. Malou škvírkou jsem, stejně jako ostatní, nahlédla dovnitř.
Do pokoje vešel jakýsi muž. Vysoký, dlouhovlasý mladík s chladnýma očima. Rozhlédl se a když jeho zrak ulpěl na dívce, zaklel. Došel k ní a vrazil jí facku, až zavrávorala. ,,Kde jsou?! Kam šli?!" Ema statečně mlčela. Muž kopl do nejbližšího předmětu, který odlétl a s ránou narazil do zdi. Pak něco zamumlal a z kapsy vytáhl ostrý nůž, ,,zaplatíš za svou troufalost....a za jejich taky!" Zatajila jsem dech. Dlouhovlasý se napřáhl a jedním prudkým pohybem zarazil ostrou špičku dívce přímo do břicha. ,,NE!!!!" Z úst se mi vydral zoufalý výkřik.
Ema bezděčně zalapala po vzduchu a vytřeštila oči. Ústa se jí pomalu zaplnila krví, jež v malých potůčíc začala stékat na zem. Muž prudce otočil hlavu směrem k nám. Jeho oči vyhledaly mé a na tváři se mu objevil úsměv. Několikrát nožem otočil a pak ho pomalu vytáhl z dívčina těla. Černovláska se chytila za ránu a padla na kolena. Těžce a přerývavě dýchala.
Mladík shlédl na černovlásku a jeho úsměv se rozšířil. ,,Řekni sbohem zlato." Ema zvedla hlavu a plivla mu do obličeje, ,,uvidíme se v pekle debile!" Z posledních sil vyskočila, vytrhla mu nůž a roztřesenýma rukama ho vrazila muži do srdce. Mladík se sýpavě nadechl a ve vteřině padl mrtvý k zemi. Ema se pomalu otočila směrem k nám. Po tvářích se mi válely slzy a prsty mi pohltil zvláštní mrazivý pocit. Černovláska udělala krok a skácela se na zem. Už jen ležela. Nehýbala se.
Všechno kolem mě zmizelo. Byla jsme jen já a mrtvé tělo mé nejlepší kamarádky. Jediné blízké osoby, která mi ještě zbyla. A teď už ani ona ne. Z úst se mi vydral srdcervoucí výkřik. Srdce mi snad chtělo vyskočit z hrudi a rozpadnou se na tisíc ba milión částí. Cítila jsem, jak se mi pomalu, kousek po kousku drtí a pálí. Po tvářích mi stékaly horké přívaly slz, které jsem ani silou vůle nedokázala zastavit. Vlastně jsem nechtěla. Bylo mi to jedno.
Ozvala se další série kroků. Rychlejší, naléhavější. Něčí ruce mě začaly táhnout zpátky chodbou. Křičela jsem. Nehty i zuby jsem se snažila odendat ty ruce, abych mohla jít za ní. Ne oni mě táhli pryč. Pryč. Daleko od mé nejlepší kamarádky. Zmítala jsem se, co mi síly stačily a nevnímala bolest svalů ani hlasy a pískot, který se mi rozezněl myslí. Jediné, co jsem chtěla, bylo se tam vrátit a vzít Emu sebou. Další ruka mi jemně přikryla pusu.
Najednou mým tělem jako blesk prošla ledová bolest. Prohla jsem se jako luk a tlumeně vykřikla. Zatmělo se mi před očima a to poslední, co mi zůstalo v hlavě, než jsem omdlela, bylo mrtvé tělo, černovlasé dívky.
----------------------------------------------------- Tak a je to tu... 😳 Omlouvám se, ale smrt musela přijít. Neukamenujte mě za to 😅 Ema sehrála v tomto příběhu svou roli a jak sama řekla: 'Přišel její čas.' 😏Tak uctěme její památku... ☺
