Hry mysli // Avengers

Loki z Asgardu

Lucie
Kde ksakru jsou? Šla jsem hned za nimi a najedno jsou fuč? To zní jako začátek špatného vtipu.
Přede mnou se objevilo rozcestí. Tři nové chodby a nikde ani známka po ostatních. To je divný....co teď?

Zastavila jsem a rozhlédla se. Všechny vypadaly stejně. Ententýky dva špalíky....radši se vrátím...
Otočila jsem se na patě a nosem narazila do něčeho tvrdého. Přímo před očima mi stála stěna, jakoby tam byla už odjakživa. ,,To jsme si neomluvili" sykla jsem na nově vyrostlo překážku. Tohle smrdí Lokiho čáry....to není moc dobré...ale kdyby mě chtěl chytit...už by to udělal... ne....?

,,Jakou hru to hraje?" zašeptala jsem a obrátila se zpátky na tři chodby. ,,Dejme tomu..." nakrčila jsem čelo, ,,dejme tomu...tudy." Vydala se jsem se svižným krokem doleva. Kráčela jsem, div neutíkala. Na konci chodby se rýsovaly dveře, ale ať jsem šla, jakkoliv rychle, vrata byla pořád stejně daleko. Rozběhla jsem se, ovšem jako bych běžela na místě. Zabrzdila jsem. Urovnala jsem si pytel na rameni a dala ruce v bok. ,,Zajímalo by mě, jestli když se teď otočím, bude za mnou stěna" zaspekulovala jsem a přešlápla.

Prudce jsem se otočila. Cesta vypadala stejně jako před tím. Pokrčila jsem rameny a udělala krok. Chodba však jakoby se o jeden vrátila. Udělala jsem další dva, avšak nehnula jsem se z místa. Prosím, ať se mi to jenom zdá...

Obrátila jsem se znovu ke dveřím, když tu náhle jsem vrazila do čehosi tvrdého. Žeby stěna? Vzhlédla jsem a z obličeje se mi vytratila veškerá barva. Jen pár centimetrů ode mě se tyčil muž v zeleno-zlatém odění a černými nagelovanými vlasy.

A. Do. Pr!...čic...

,,Zabloudilas?" Lokimu na tváři hrál pobavený úsměvem. Nervózně jsem polkla a měla jsem co dělat, aby se mi neroztřásla kolena. ,,A-ani né" nuceně jsem se usmála, ,,j-jen se...tu tak procházím." Prudce jsem se otočila a rozběhla se chodbou. Muž se uchechtl a v minutě mě chytil za loket. Málem jsem se setkala s podlahou, jak rychle mě začal vláčet pryč.

Než jsem stačila jakkoliv protestovat, ocitli jsme se před nevelkou místností. Kromě čtyř stěn a hromady dřeva, co bylo zřejmě dříve postel, tam nic nebylo.

Loki mě vhodil do pokoje a zabouchl dveře. Zakolísala jsem a rukama se opřela o protější stěnu. Zhluboka jsem se nadechla. Klídek Luci. S odhodlaným výrazem jsem se otočila, ale moje oči halil strach. Loki se ušklíbl. Pomalu, klidně a chladně se ke mě začal přibližovat. Jeho kroky doprovázelo zvučné klapání, které mi ježilo každý vlas. Plašila jsem strach, ale husinu, která mi polila celé tělo, jsem už nezastavila.

Přitlačila jsem se na stěnu a pevněji sevřela pytel. Jak se přibližoval musela jsem stále víc zvedat hlavu a jen s obtížemi jsem udržovala oční kontakt. Jeho ledový pohled mě mrazil až u srdce.

Po celou dobu ze mě nespouštel oči. Byl u mě tak blízko, že by se mezi nás vešla sotva šířka pravítka. Naklonil svou hlavou k mému uchu a jeho dech mi olízl krk. Nervózně jsem polkla a otřesení, které následovalo, jsem už nedokázala potlačit. ,,Myslím, že máš něco co patří mě...." zašeptal a pousmál se, ,,moje kopí." Rychlostí blesku mi sebral pytel a zmizel. Zhluboka jsem vydechla a sesunula se na zem.
Schovala jsem hlavu do dlaní a ucítila jsem, jak mi skrz prsty protékají pramínky slz.

(Polední věta je nápad VictoriaHope13. Děkuji ti zlato! Fakt super! :3 )

Henry
Chytil ji. Má ji. Znělo mi v hlavě. To není možné. Ema smrtelně zbledla a trhla hlavou směrem k šachtě. Zničehonic se rozběhla. Mike se na ní vrhl a chytil jí těsně před tím, než do ní stačila vběhnout. ,,Kam běžíš?" zeptal se přísně. Černovláska naštvaně svraštila čelo, ,,pusť mě! Musíme jí pomoc!!" Voják jí otočil od šachty a pevně jí držel v náručí, ,,ano to musíme. Ale nemůžeš tam jen tak vtrhnout. Potřebujeme plán."

,,To ne!" vykřikla dívka a po tvářích se jí začaly kutálet slzy, ,,co když jí něco udělají!" ,,Emo" řekl Mike soucitně, ,,tím, že se necháme taky chytit, jí nepomůžeme. Vrátíme se pro ní....neboj se." Ema sebou začala ještě víc házet. Voják si jí opatrně přehodil přes rameno a rozešel se pryč. ,,Miku! Pusť mě!" černovláska mu vší silou bušila do zad. Voják jí neposlouchal.

,,Hele zrzoune" ozvalo se mi za zády. Obrátil jsem se a setkal se s Jackovo unaveným pohledem, ,,pomužeš mi?" Kývl jsem a podepřel kapitána pod ramenem.

-----------------------------------------------------
Ahój 😆
Tak je to tady! 1K přečtení a přes 100 stars!! To je naprosto úžasné! Moc vám všem, co tuhle FF čtěte a líbí se vám, děkuji 😄
Jste zlatí 😘

Vaše Adda :3