I still love you (Book #2)

*1*

"Mami jedu jenom na týden," zamumlala jsem, když jsem ležela na posteli a sledovala, jak běhá po pokoji a shání další věci, které mi chce nabalit na cestu.

"Ale co když bude zima?" zeptala se a přibalila mi tam tři další teplé svetry. "Tak-" tleskla a rozhlídla se po pokoji. "Doufám, že máš vše," usmála se.

"A jestli ne, tak si to koupím," pokrčila jsem rameny. "Henry mi určitě přispěje," ušklíbla jsem se.

"No vidíš to!" vypískla a vyběhla z mého pokoje. Pobaveně jsem si přes hlavu přetáhla polštář. Když se vrátila v ruce držela jeho trika. "Chtěl, aby si mu je dovezla," vysvětlila a sbalila je do kufru. Potom konečně kufr zapnula. "Hotovo."

"Super," vyskočila jsem z postele a dala si vlasy do culíku. "Henry na mě bude teda čekat na letišti?" zeptala jsem se.

"Ano," přikývla máma. "Panebože nemůžu uvěřit, že už si jedeš prohlédnout univerzitu," řekla dojatě máma. Zasmála jsem se a potřásla hlavou.

"Já také ne," souhlasila jsem. Venku se ozval klakson auta. "Panebože zapomněla jsem na Joshe," vypískla jsem a vyběhla z pokoje.

"Pozdravuj ho," křikla za mnou máma. Seběhla jsem schody a rozrazila vchodové dveře. Málem jsem Joshe srazila, ale stačil mě zachytit a přitáhnout k sobě.

"Jednou mě opravdu zabiješ," zamumlal mi do vlasů.

"Ahoj," usmála jsem se a políbila ho na tvář. "Zapomněla jsem, že se máš stavit," vysvětlila jsem.

"To je milé. Moje přítelkyně na mě zapomene," zasmál se mi do vlasů. "Ale odpouštím," přiložil rty na ty mé a jemně mě políbil. "Nevím jak to tady bez tebe vydžím," zamumlal, když se ode mě odtáhl.

"Je to jen týden," pohladil jsem ho po tváři. "A budu ti volat každý den přes Skype," připomněla jsem. Josh přikývl a odhrnul mi pramen vlasů, který mi unikl z culíku.

"Ještě měsíc a budeme spolu dva roky," usmál se.

"Jo," přikývla jsem. "Co spolu podnikneme?"

"To je tajné," znovu mě krátce políbil. "měl bych jít," povzdychl si. "Budeš mi chybět," zašeptal mi do ucha.

"Ty mě taky," špitla jsem a ještě silněji ho k sobě přitáhla. "Miluju tě, Joshi."

Rozhlížela jsem se po letišti a snažila se najít svého dokonalého bratra. "Leno!" uslyšela jsem své jméno. Otočila jsem se směrem odkud přišlo a spatřila Henryho s kyticí růží. Vzala jsem svůj kufr a rozběhla se k němu.

"Henry!" vletěla jsem mu do náruče. "Tolik si mi chyběl," zasmála jsem se a dala mu pusu na tvář.

"Taky si mi chyběla, sestřičko," zasmál se a vzal můj kufr. "Napadlo mě, že pojedeme ke mě do bytu, tam dáme tvé věci a potom ti ukážu San Francisco, co ty na to?"

"To zní dobře," přikývla jsem nadšeně. Vydali jsme se k jeho autu a Henry hodil můj kufr do auta. Nasedla jsem do auta a Henry si sedl za volant. Rozjel se městem a já se rozhlížela všude okolo. San Francisco bylo úchvatné.

"Jak se má Josh?" zeptal se Henry, když zastavil u semaforu.

"Dobře," usmála jsem se. "Za měsíc máme výročí," řekla jsem a koukla se do zrcátka. Upravila jsem si rtěnku a potom se pootočila na Henryho. "A co ty a holky?" nadzvedla jsem obočí.

"Nic," zasmál se. "Teda je tu jedna holka, s kterou se teď vídám, ale nejsem si jistý jestli je ta pravá," pokrčil rameny a znovu se rozjel. Než jsme dojeli do jeho bytu, probrali jsme i to jak se mám ve škole. Když zaparkoval, tak jsem vystoupila. Henry vzal můj kufr a odemkl dveře od domu. Vyšli jsme do třetího patra a on odemkl dveře od byto 203. Vstoupila jsem dovnitř a vyzula si boty.

"Páni," vydechla jsem. "Máš to tu úžasné," řekla jsem a rozhlížela se pořád dokola. Šlo vidět, že to zařizovala máma.

"Pokoj máš tady," řekl Henry a odvedl mě nakonec chodby, kde otevřel jedny dveře. "Slouží jako pokoj pro hosty," vysvětlil a položil mi dovnitř kufr. "Je tu teda jen jedna koupelna, takže doufám že ti to nevadí."

"V pohodě," odpověděla jsem.

"Takže jestli se chceš upravit, tak počkám vedle. Potom můžeme vyrazit."

"Dobře," přikývla jsem. Henry odešel a já si vytáhla čisté triko a kraťase. Převlékla jsem a přemístila se k velkému zrcadlu, abych se upravila.

"Co tu děláš?" uslyšela jsem Henryho. "Víš že přijela," snažil se mluvit potichu, ale zdi bytu byli moc tenké. Má ruka se zarazila u mých vlasů a já se nedokázala pohnout. Doufala jsem, že to není on.

"Já vím. Musím si vzít pár věci," odpověděl pro mě až známý hlas. Hlas, který jsem už nikdy nechtěla slyšet. Hlas kluka, který mi ukázal co to je láska a také mi poprvé zlomil srdce.

Vůbec jsem se nerozhodla, jaké tam teda budou ty postavy.. Takže to je ještě utajeno. Ale rozhoduju se pro prá Sabrina a Noah- AnnaSophia a Matthew- nebo Noah. Rozhoduju se prostě už mezi těmi to dvěma páry. Chtěla bych tam dát Sabrinu, ale věkově mi tam už prostě nepasuje. Neměla jsem v plánu, přeskočit přes tři roky.

Takže přemýšlím o AnněS. jen nevím s kým. Vždycky si můžete pořád představovat Sabrinu :))