I still love you (Book #2)

*26*

"Nemůžu uvěřit, že ples je už dneska!" vykřikla nadšeně Sarah, když jsem k ní přišla. Měla pravdu. Byl to týden, co Chris odjel, ale nikdy jsem nebyla šťastnější. Pořád mi volá a píše. 

"Jo a obě tam jdeme sami," ušklíbla jsem se. "Nemusela si kvůli mě odmítat Kevina," šťouchla jsem do Sarah. "Máš šanci se s ním ještě domluvit. Nikoho nenašel," pobídla jsem jí, ale zakroutila hlavou. 

"Byla by si tam sama," pousmála se.

"Nebyla," namítla jsem. "Přesto, že by si tam šla s Kevinem, byli bychom tam spolu," usmála jsem se a zastavila se před svou skříňkou. "A stejně tam jdu jen na chvíli."

"Počkat! Co?" překvapeně se na mě podívala a já pokrčila rameny. 

"Všichni mě nenávidí, S. Ublížila jsem Joshovi, takže se nedivím. Všichni ho mají rádi. Dneska po mě dokonce jedna holka hodila propisku a řekla, že bych neměla žít." 

"Cože udělala?!" zvýšila Sarah hlas až se po nás začali otáček. Povzdychla jsem si a opřela se o skříňku.

"Neřeš to, Sarah." zamumlala jsem. "Už jenom 2 měsíce. Což mi připomíná.. Už jsem napsala tu esej," usmála jsem se.

"Opravdu?!" vypískla. "To je skvělé," usmála se. "A už jsi jí odeslala?" 

"Jo," přikývla jsem. "Dneska než jsem šla do školy." vytáhla jsem si učebnice. "Panebože co když mě nevezmou?" začala jsem zmatkovat. "Co když jsem to nenapsala dobře? Co když zjistí, že na to nemám?" Sarah mi dala lehkou nečekanou facku. Překvapeně jsem na ní vykulila oči.

"Poslouchej mě," položila ruce na mé ramena. "Jsi ta nejchytřejší holka, kterou znám," usmála se. "A proto tě mám ráda, kočko." 

"Já tě mám taky, ráda Sarah," usmála jsem se a objala jí. Ozvalo se zvonení a my jsme se vydali s úsměvem do třídy.

Stála jsem před zrcadlem a dívala se na svůj odraz. Na ples jsem si vybrala úplně obyčejné šaty, jelikož nemá cenu se nějak moc chystat, když tam stejně budu jen chvíli. Někdo zaklepal na dveře a já jsem se tím směrem otočila. Máma vešla do pokoje s hromadou mého oblečení.

"Sluší ti to, zlatíčko," usmála se.

"Děkuju," zašeptala jsem a sedla si na postel. "Čekejte mě doma brzo," začala jsem. "Nebudu se tam zdržovat." 

"Je to tvůj poslední ples, měla by sis ho užít," povzdychla si máma a sedla si vedle mě. Oblečení položila na zem a objala mě okolo ramen. Položila jsem si hlavu na její rameno.

"Nemůžu," zamumlala jsem. "Ublížila jsem Joshovi i přesto vím, jak to bolí. To stejné jsem si zažila s Chrisem," chovala jsem si obličej do dlaní a máma mě pohladila po zádech. Dřív než máma něco řekl, se ozval zvonek. Zvedla jsem se z postele a uhladila si sukni. "To je Sarah," vysvětlila jsem. Máma přikývla a my se vydali dolů. Sarah už byla uvnitř a bavila se tátou. Vypadala nádherně. 

"Ahojky," zašvitořila. Táta se otočil a pyšně se na mě usmál.

"Vypadáš dokonale,dcero," řekl a vytáhl foťák. "K sobě holky!" rozkázal a Sarah přešla ke mě. Objali jsme se kolem pasu a podívali se do foťáku. 

"Sýr!" usmála se máma a my poslechly. Objevil se blesk a bylo hotovo. Máma mě i Sarah dala pusu na tvář a my mohli jet do školy. Jeli jsme autem Sarah, přestože jsem měla v plánu jít domů dřív. 

"Budeš se Kevinovi líbit," usmála jsem se.

"Nezačínej s tím," povzdychla si a upravila si rtěnku v zrcádku. "Já a Kevin-" odmlčela se a zastavila na červené. Koukla se na mě a pokračovala. "Nechci mít kluka zrovna teď.. Každý jdeme na jinou vysokou. Nezvládla bych to odloučení," vysvětlila a já ji rozumněla. Sarah se zase rozjela a ke škole jsme dojeli už v tichosti. Když zaparkovala, podívala jsem se na ní. 

"Chápu tě," zamumlala jsem. "Měla jsem to tak stejně, když jsem byla s Joshem. Bála jsem se, co bude potom-" sklopila jsem zrak na své ruce.

"Nezvládnu to bez tebe, Leno," vzlykla. "Každá budeme někde jinde. Co budu bez tebe dělat?" rychle jsem si jí přitáhla do náruče.

"Na to bych se spíš měla ptát já, ne?" potichu jsem se zasmála a podívala se jí do tváře. "Budeme se vídat i nadále. Tak daleko zase nebudeš," pokrčila jsem rameny. "Jenom hodinu," připomněla jsem. 

"Máš pravdu," usmála se Sarah a utřela si slzy. "Nerozmazala jsem si řasenku?" zeptala se.

"Ne," zakroutila jsem hlavou. "A teď pojď. Stojíš za to, aby tě všichni kluci dnes viděli," pobídla jsem jí a vystoupila. Když jsme došli do tělocvičny, musela jsem uznat že se to Lauře povedlo. Vypadalo to tu dokonale. Na stole bylo drobné občerstvení a pití.

"Povedlo se jí to, že?" šťouchla do mě z boku Sarah a já přikývla. 

"Sarah?" ozval se Kevin, který se objevil před námi. "Ty- jsi- vypadáš- páni- úžasně," drmolil slova, které dohromady nedávali smysl.

"Děkuji," začervenala se. S úsměvem jsem je opustila a šla jsem si pro pití. Když jsem se na Sarah znovu podívala, s Kevinem byli uprostřed parketu a tančili na pomalou písničku. Sarah se zrovna smála něčemu, co jí Kevin zašeptal do ucha. Rozhlídla jsem se a můj pohled spadl na vchod do tělocvičny ve které stál někdo, koho jsem tady zrovna teď nečekala.

"Chrisi?" zašeptala jsem pro sebe a vydala se k němu. Chris se rozhlížel a když si mě všiml na rtech se mu vytvořil lehký úsměv. Vydal se mi naproti. "Co tu děláš?" padla jsem mu okolo krku.

"Ty jsi byla na mém posledním plese," připomněl. "Takže teď jsem tu i já," usmál se a políbil mě na špičku nosu. "Sluší ti to, Princezno," zašeptal mi do ucha.

"Děkuju," usmála jsem se.

"Můžu poprosit o tanec?" nabídl mi ruku a já jí přijmula. Došli jsme kousek od Sarah a ona na mě mrka. Potom kývla na pozdrav Chrisovi a mě došlo, že ona věděla, že přijede. Chris mě objal okolo pasu a já ruce spojila za jeho krkem.

"Nejsem si vlastně jistá, jestli tu můžeš být," řekla jsem pobaveně. "Nejsi student této školy." 

"Mám ti připomenout jak mě měli učitelé rádi?" zasmál se. 

"Radši ne," zakroutila jsem hlavou. Chris mě políbil na krk a já se zahihňala, protože to zalechtalo. "Děkuju," zašeptala jsem. Chris se na mě nechápavě podíval.

"Za co?" zeptal se zmateně.

"Že si mi tento večer změnil na ten nejlepší v mém životě."