I still love you (Book #2)

*3*

*pohled Chrise*

Sledoval jsem jí, jak si nervozně hraje s lemem své sukně. Byl jsem rád, že to pořád dělá, protože mi připadala jiná. A není to tím, že je starší.

"Co se na mě tak koukáš?" vyrušil mě z přemýšlení její hlas. Rychle jsem zamrkal a upřel pohled do její tváře.

"Nic," usmál jsem se. "Jen jsem přemýšlel nad tím, jak se asi teď máš." 

"Mám se dobře," odpověděla a já si všiml prstýnku na její ruce.

"Doufám, že není zásnubní," řekl jsem žertovně a ukázal na její ruku. Lena se rychle podívala na svou ruku a potom na mě.

"Ne," zakroutila hlavou. "Dostala jsem ho k ročnímu výročí," vysvětlila. 

"Aha," vydechl jsem. "Um- to je úžasné," Lena přikývla. 

"Jsem tady!" vykřikl Henry a postavil před nás láhve s pivem. Zvedl to své a nedočkavě se na nás podíval. Oba jsme vzali svou láhev do ruky a zvedli ji. "Na nás!" zvolal.

"Na nás," zopakovali jsme s Lenou zároveň. Koutkem oka jsem sledoval jak se Lena napila a trochu se zamračila. Pousmál jsem se a napil se, ze své láhve. Potom jsme už prostě jen seděli a povídali si. Zjistil jsem o Leně všechno. To, že se chce hlásit na stejnou vysokou jako my. To, že se její přítel jmenuje Josh. I to, že je nejlepší studentka v ročníku. 

Nemohl jsem se na ní přestat dívat. Na tváři měla přesně ten nádherný úsměv jako před třemi lety. Když jsme potom jeli domů, musel jsem řídit já, protože se Henry opil. Lena si s ním sedla na zadní sedadlo a já se rozjel do bytu. Potom jsem jí pomohl ho dostat nahoru. Když jsme uložili do postele, Lena se tiše zasmála. Nechápavě jsem se na ní podíval.

"Připomnělo mi to, tu jednu noc, jak si Henryho přivezli," vysvětlila potichu a já si na ní hned vzpomněl. Vzpomněl jsem si na to jak vypadala ve vytahaném pyžamu a s rozcuchanými vlasy. 

"To si pamatuju," přikývl jsem. Odešli jsme z Henryho pokoje a já si povzdyhl. "Měl bych jet," řekl jsem.

"Máš tu pokoj ne?" zeptala se. Přikývl jsem a čekal až bude pokračovat. "Je to i tvůj byt, Chrisi. Nemusíš kvůli mě odjíždět. Mezi náma už je to v pořádku, ne?" usmála se.

"Máš pravdu," pousmál jsem se. Dívali jsme se na sebe až příliš dlouho. Cítil jsem mezi námi nějaké pouto, které Lena rychle přerušila.

"Tak dobrou," řekla rychle a zmizela ve svém pokoji. Ještě dlouho jsem tam stál a díval se na její dveře. Potom jsem šel do svého pokoje a svlékl se do boxerek. Lehl jsem si do postele a zavřel oči. Během pár minut jsem usnul.

Probudil mě zvuk sprchy. Někdo se sprchoval a přes zdi to šlo slyšet. Přetáhl jsem si polštář přes hlavu, ale nepomohlo to. Proto jsem vylezl z postele a natáhl si na sebe tepláky. Zkontroloval jsem datum, abych zjistil jestli mám dneska zápas. 

Potom jsem vyšel z pokoje a zamířil si do kuchyně pro kávu. Zapnul jsem kávovar a čekal až se udělá konvice. Mezitím jsem se posadil ke stolu a pustil televizi, kterou jsem přepnul na box. 

"Jak vidím, zápasení tě pořád bere," ozvalo se ode dveří. Odvrátil jsem hlavu od televize a spatřil Lenu s mokrými vlasy. Na sobě měla obyčejné kraťase a vytahané triko.

"Jo," přikývl jsem s úsměvem. "Zrovna dneska mám zápas," zvedl jsem se od stolu, protože káva už byla hotová. "Dáš si?" 

"Klidně," přikývla a posadila se ke stolu. Vytáhl jsem dva hrnky a nalil do nich kávu. Potom jsem je položil na stůl. "Děkuju," věnovala mi úsměv. "Jak se tu vlastně máš?" zeptala se, když se napila. 

"Dobře," odpověděl jsem. "Můj život je pořád stejný," pokrčil jsem rameny.

"Jsi v zápasení pořád tak dobrý?" ušklíbla se. 

"Jasně," přikývl jsem se smíchem. "Jestli chceš dokážu ti to," mrkl jsem na ní a hned toho litoval. Uhnula pohledem a pokrčila rameny. "Promiň-" zamumlal jsem.

"To nic," řekla. " V kolik je zápas?" usmála se na mě.