I still love you (Book #2)

*22*

"Vstávej princezno," zašeptal mi Chris do ucha. Když jsem neotevírala oči, začal mě lechat.

"Vzdávám se!" vykřikla jsem se smíchem a otevřela oči. "Vzdávám se," zopakovala jsem. Chris se ušklíbl. Skláněl se nademnou a byl nazvedlý na loktech. Sledoval mou tvář a já zase tu jeho. Pomalu se skonil a přiložil rty na ty mé, ale já ho od sebe odstrčila a on spadl na zem.Dřív než se stačil vzpamatovat jsem se zvedla a chtěla utéct, ale Chris byl rychlejší. Omotal ruce kolem mého pasu a shodil mě zase na postel.

"To se nedělá," ušklíbl se a políbil mě. Už jsem se mu nebránila. Omotala jsem jednu nohu kolem jeho trupu a přitiskla ho k sobě ještě víc. Rukou jsem zajela do jeho vlasů a zatahala za ně. Chris mi vzdychl do úst.

"Christophere dojel tvůj bratr!" ozvalo se z chodby. Chris se ode mě odtáhl a já se na něho zmateně podívala.

"Je načase tě představit," stoupl si a natáhl ke mě ruku.

"Nemůžu tam jít takhle," ukázala jsem na jeho triko, které bylo s kalhotkami to jediné, co jsem na sobě měla.

"To je pravda," zamyslel se a došel ke své skříně, odkud vytáhl svoje tepláky. Potom mi je začal natahovat na nohy a vypadala to tak komicky. Když mi je konečně navlékl pomohl mi na nohy a zavázal mi jejich šňurky, aby mi ty tepláky nespadli.

"Děkuju," usmála jsem se a on si mě k sobě přitáhl.

"Jsi nádherná i v tom volném oblečení," zašeptal a znovu mě krátce políbil. Potom jsme vyšli z jeho pokoje a vydali se dolů. Chrisovu rodinu jsme našli v obyváku. Když jsme vešli, starší kopie Chrise zvedla hlavu. Široce se usmál a zvedl se z gauče.

"Ty musíš být ta dívka, o které pořád básní můj bratr," místo potřesení rukou si mě přitáhl do vřelého objetí. "Jsi ještě hezčí než jsem si myslel," usmál se a poplácal Chrise po zádech.

"A taky je moje, takže jí už pusť," ušklíbl se. Chrisův bratr mě pustil a zasmál se.

"Jsem Sebastian, ale stačí když mi budeš říkat Bas," otočil se a já za ním spatřila nádhernou ženu s dítětem na klíně. "A toto je moje žena Lilien a náš malý syn Antony," představil mě.

"Těší mě," usmála jsem se. "Je mi líto, ale nemůžu se tu zdržet. Máma už na mě asi čeká," vysvětlila jsem.

"To nevadí, Leno," usmála se na mě paní Hillová. "Co kdyby si dorazila na veřeři?" navrhla.Střelila jsem pohledem ke Chrisovi, který se usmál.

"To zní dobře," přikývla jsem. "Budu se těšit."

Dojela jsem domů a celá šťastná vešla do domu. "Jsem doma!" zakřičela jsem. Máma se objevila s vařečkou a ze zástěrou kolem krku.

"Jak bylo u Chrise?" zeptala se s úsměvem.

"Dobře," usmála jsem se. "Seznámila jsem se s jeho bratrem Sebem a jeho ženou Lilien. Věděla jsi o tom, že mají malého syna Tonyho?"

"Ano, Martha mi to říkala." přikývla a natváři se jí udělala malá vráska.

"Děje se něco?" zeptala jsem se.

"Martha je na tom, opravdu zle," povzdychla si máma. "Chris tě teď bude hodně potřebovat." 

"Jak moc zlé to s ní je?" zašeptala jsem a snažila se zadržet slzy, které se mi draly do očí.

"Není to jak u Henryhoho. Martha už se nevýlečí," na konci věty se mámě zlomil hlas. Dala jsem si ruku před pusu, abych se nerozvzlykala nahlas. 

"Ublíží mu to, mami," zašeptala jsem. 

"Já vím," přikývla a objala mě. "Já vím, holčičko. Proto tu pro něho musíš být, dobře?" odtáhla se, aby se na mě podívala. "Vím že ti ublížil, ale nemá to lehké. Nikdy neměl." 

"Budu tu pro něho," slíbila jsem. "Miluju ho." 

"A on miluje tebe," usmála se a zastrčila mi vlasy za uchu. "Vždycky tě miloval." 

"Já vím," přikývla jsem. "Musím se jít vykoupat," povzdychla jsem si a o krok ustoupila.

"Utíkej," pobídla mě máma. "Já jdu zatím uvařit oběd." 

"Dobře," zašeptala jsem a vydala se nahoru do svého pokoje. Stále jsem myslela na mámina slova. Jak to myslela tím, že to Chris neměl nikdy lehké?

Na otázky odpovím až v dalším díle :D