I still love you (Book #2)

*7*

Dívala jsem se na svůj sbalený kufr, který měl ještě chvíli počkat prázdný. "Proč chceš odjet už dnes?" vstoupil mi Henry do pokoje. Vzpomněla jsem si na včerejší noc. Na Chrisovi rty. Na to, co jsem cítila. A to jsem rozhodně nechtěla Henrymu popisovat.

"Vzpomněla jsem si, že toho mám na příští týden do školy moc," řekla jsem a zkontrolovala si, jestli mám všechny doklady. 

"Je to jediný důvod?" zeptal se s výrazem, který mi napovídal, že mi vůbec nevěří.

"Jo," zvedla jsem hlavu, abych se mu koukla do očí. "Letenku už mám objednanou," řekla jsem a zapnula kabelku. "Vezmeš mi kufr?" 

"Nerozloučíš se s Chrisem?" 

"Není doma a já nemá čas," povzdychla jsem si a vyšla z pokoje. Obula jsem si lodičky a vyšla z bytu. Henry šel hned za mnou. Odemkl autu a já nasedla. Hodil můj kufr dozadu a sedl si za volant. 

"Le-" začal, ale já mu skočila do řeči.

"Prostě jeď!" vyjela jsem na něho, ikdyž jsem nechtěla. Henry v tichosti přikývl a rozjel se k letišti.

Když jsem dojela domů, máma s tátou byli v práci. První, co jsem udělala bylo to, že jsem si vybalila. Možná bych měla napsat Joshovi, ale nemohla jsem. Sedla jsem si ke stolu a zapnula počítač. Prohlížela jsem si stránku ze včerejší akce a všimla jsem si, že tam jsou nějaké fotky. Rozklikla jsem je. U jedné fotky jsem se zastavila.

Byla jsem na ní já a Chris, chvíli předtím, než jsme se políbili. Rychle jsem zavřela notebook a stoupla si. Jak jsem mohla být tak hloupá? Najednou se ozval zvonek. Nechápavě jsem šla odejít.

"Joshii co tu děláš?" zeptala jsem se překvapeně a možná i trochu vyděšeně. 

"Máma říkala, že tě viděla," vysvětlil a vstoupil do domu. Zabouchl dveře a obejmul mě. "Jak to že jsi už doma?" zeptal se, ale než jsem stihla odpovědět, políbil mě. Byl to naprosto jiný polibek než ten od Chrise. Pomalu jsem se od něho odtáhla a o krok ustoupila.

"Vzpomněla jsem si, že musím udělat ještě něco do školy," vysvětlila jsem. Josh mě vzal za ruku a odvlekl do obyváku. Spadl na gauč a mě stáhl sebou. 

"Povídej jaké to bylo?" zamumlal mi do krku.

"Dobré," to bylo jediné slovo, které mě zrovna napadlo. Josh se usmál a znovu mě políbil. Nechala jsem ho. Ruce jsem měla za jeho krkem a snažila se nemyslet na Chrise. Ale potom jsem ho před sebou viděla. Cítila jsem jeho doteky, viděla jsem jeho oči. Prudce jsem od sebe Joshe odstrčila. 

"Děje se něco?" zeptal se překvapeně.

"Jsem unavená, Joshi. Měl by si jít," stoupla jsem si a Josh udělal to stejné.

"Jsi si jistá, že je vše v pořádku," natáhl ke mě ruku, ale já ustoupila.

"Ano jsem," přikývla jsem.

"Dobře," zamumlal. "Tak já půjdu," šla jsem ho vyprovodit. Otevřela jsem dveře a sledovala jak se obouvá. Když se narovnal, ještě se na mě podíval. "Tak zítra," zašeptal. Naklonil se ke mě a políbil mě na tvář. Když odešel, zabouchla jsem dveře o které jsem se opřela. Sjela jsem po nich dolů a schovala si tvář do dlaní a z očí se mi spustili slzy.

Takhle mě později našla máma. "Zlatíčko co se stalo?" klekla si ke mě a přitáhla si mě do náruče.

"Políbila jsem ho," vzlykla jsem.

"Koho?" svraštila nechápavě obočí. Koukla jsem se do její tváře.

"Chrise," zašeptala jsem a potom zase schovala hlavu do její halenky. 

"Ach, Leno," povzdychla si a hladila mě po vlasech. 

"Zlomil mi srdce mami. Měla bych ho nenávidět. Měla bych chtít abych už neviděla a nikdy s ním nemluvila," odmlčela jsem se, abych pobrala dech. "Ale to nedokážu."

Taková krátká kapitola :) Zítra se můžete těšit na další :) 

#Jona or #Leris?