I still love you (Book #2)

*12*

"Tak o co jde?" zeptala jsem se a sedla si na deku, kterou nám Chris přichystal. Čekala jsem, že si také sedne, ale zůstal stát. Věděla jsem, že ať se děje co se děje, bolí ho to. Zajel si rukou do vlasů a podíval se na hladinu jezera.

"Chtěl jsem ti to už říct včera," řekl. "Ale než jsem to stihl, objevil se tam Josh. Šel jsem za tabou, protože ty jediná víš, kdo jsem doopravdy zač," pokračoval a já nechápala kam s tím směřuje. "Když jsem dojel domů, máma s tátou byli doma- jde o to, co jsem viděl potom. Moje máma má rakovinu, Lenny." V jeho očích se zaleskly slzy a Chris... Chris už prostě nevypadal jako ten drsný kluk, který má zápasy. Dřív než jsem si to uvědomila, měla jsem ruce omotané kolem jeho těla a hlavu položenou na jeho rameni. Přitáhl si mě k sobě ještě blíž. "Bojím se o ní."

"Ona to zvládne," zašeptala jsem. Hladila jsem ho po zádech a vzpomínala na to, že jsem si to prožívala taky. Bála jsem se o osobu, kterou jsem milovala. Stejně jako Chris miluje svou mámu. "Hej, co kdybychom šli do té vody?" zeptala jsem se. Chris přikývl a já od něho ustoupila. Klekla jsem si ke své tašce a vytáhla plavky. Potom jsem se rozhlídla. "Asi se nemám kde převléknout," usmála jsem se a schovala plavky zase do tašky. Začala jsem si sundávat oblečení.

"Co to děláš?" zeptal se zmateně Chris.

"Vadí ti, že do vody půjdu ve spodním prádle?" ušklíbla jsem se. Chris se zasmál a já vylezla na kámen u jezera. "Je bezpečné tam skákat?" zeptala jsem se.

"Jo," přikývl.

"Dobře," zamumlala jsem a skočila dokonalou šipku přímo do vody. Voda byla ze začátku opravdu studená, ale když jsem vyplavala, už mi to tak nevadilo. "Jdeš taky do vody!?" zakřičela jsem na Chrise, který pořád stál na břehu a sledoval mě. Smutek z jeho očí stále nezmizel, ale už to bylo o trochu lepší. "No tak, Chrisi!"

Chris si sundal triko a z kapsy kraťasů si vytáhl všechny věci. Potom se rozběhl a skočil do vody bombu. Zasmála jsem se, když na mě vyšplíchla vody. Chris vyplaval o pár metrů dál a prohrábla si mokré vlasy.

"Proč to takové nebylo i předtím?" zeptala jsem se. Hned jsem toho začala ale litovat.

"Protože jsem byl vůl," odpověděl Chris a doplaval ke mě. Byl blízko, ale i daleko. Nedalo se to vysvětlit. "A lituju toho." Chtěla jsem něco říct, ale Chris mě zarazil. "A dřív než něco řekneš, chápu, že máš Joshe. A já doufám, že ví, jak jsi dokonalá, protože já to předtím neviděl."

Všechno co říkal byl sen. Než jsem začala chodit s Joshem, doufala jsem každý den, že se objeví u mých dveří a řekne něco podobného. Ale byl tu Josh. A to mu jsem věřila, že mi neublíží.

"Měli bychom jet," vyhrkla jsem. "Omlovám se, Chrisi, ale byl to blbý nápad," doplavala jsem ke břehu a vylezla. Začala jsem se oblékat a bylo mi jedno, že na sobě mám mokré oblečení. Chris vylezl z vody a oblíkl si triko. Potom v tichosti sbalil deku a když jsem potom šli po cestě kolem koše, vyhodil všechno jídlo. Odemkl auto a já nasedla. Tašku jsem si dala na kolena a dívala se z okýnka. Celou cestu jsme jeli potichu a já věděla, když se snažím neublížit Joshovi, ublížím Chrisovi.

"Jsem doma!" zakřičela jsem a hodila tašku na botník. "Je tu někdo?" když se nikdo neozval usoudila jsem, že jeli nakoupit, protože máma o něčem takovém včera ráno mluvila. Šla jsem nahoru do pokoje a v koupelně jsem si sundala mokré oblečení a převlékla se do suchého.

Nesnášela jsem se za to, že jsem Chrisovi ublížila zrovna teď, když se trápí kvůli mámě. Ale vybral si špatnou dobu. Jsem šťastně s Joshem. Nebo ne?

"Doháje," zašeptala jsem a došla k počítači, kde jsem najela na fotky z toho plesu, kde jsem s ním tancovala. Dívala jsem se na ní do té doby, než jsem neuslyšela že máma s tátou už jsou doma. Rychle jsem zaklapla notebook a šla dolů.

"Ahoj," řekla jsem, když jsem došla do kuchyně. Oba zrovna vytahovali jídlo z tašek.

"Ahoj zlato!" zvolala nadšeně máma. "Tak jaká byl výlet?" zmínka o tomto výletu mi neudělala dobře. Cítila jsem se jak se mi do očí hrnou slzy. Máma se koukla na tátu a ten pochopil, že by měl odejít. Když kolem mě procházel pohladil mě po zádech. Potom ke mě došla máma a objala mě.

"Věděla si, že jeho máma má rakovinu?" zeptala jsem se. Nebo spíš vzlykla. Máma si povzdychla a přikývla. "Proč si mi to neřekla?" zašeptala jsem. "Ublížila jsem mu."

"On ti taky ublížil," připomněla. "A i přesto, že mám ráda Chrise.. Tebe mám radši. A koukni se na sebe.. Jsi nádherná, máš kamárady a také dokonalého kluka jako je Josh."

"Chris mě miluje mami," vyhrkla jsem.

"Tím pádem záleží na tom, jestli ty miluješ jeho." podívala se mi do očí a odhrnula mi vlasy z tváře. "Miluješ ho?" zmohla jsem se jen na přikývnutí.

"Nenávidím se."

"To je v pořádku, Leno," pohladila mě po vlasech. "Chris byl tvá první láska, vždycky ho budeš milovat."