I still love you (Book #2)

*8*

Další den jsem šla do školy. Potřebovala jsem myslet na něco jiného a to znamenalo, vrátit se ke svému životu. Sarah na mě čekala před školou. Volala jsem jí večer, abych jí řekla, že už jsem doma. Snažila se ze mě dostat, co se stalo, ale nechtěla jsem jí to říkat přes telefon. 

"Tak co se stalo?" zeptala se hned, jak jsem došla k ní. Povzdychla jsem si a zapnula si svůj svetr. Celkem dost foukala na toto období.

"Sarah, prosím," zašeptala jsem. "Nenuť mě o tom mluvit," s nadějí jsem se jí podívala do tváře. Doufala jsem, že mě opravdu nechá, ale to by nebyla moje nejlepší kamarádka. 

"Nenechám tě být do té doby, než mi neprozradíš co se u Henryho stalo," vzala mě za ruku. "Jsem tvoje nejlepší kamarádka. Můžeš mi to říct." 

"Dobře," přikývla jsem. "Ale nesuď mě, dobře?" potom jsem si před začátkem první hodiny sedli na lavičku a já jí všechno řekla. Pozorně mě poslouchala a když jsem skočila, jen mě pozorovala. 

"Co budeš dělat?" zeptala se. 

"Co bych měla dělat?" nechápavě jsem svraštila obočí. 

"Miluješ ho ne?" když jsem to slyšela nahlas, uvědomila jsem si, že na tom něco bude. Nikdy jsem se necítila být víc zmatená než teď. Ale Josh tu pro mě byl ty dva roky pořád. Nikdy mě neopustil a když mi něco bylo,  zůstal se mnou. 

"Už ho nechci vidět, Sarah," zašeptala jsem. "Zlomil mi srdce! Josh takový není.. Josh je lepší než Chris." 

"Jsi si naprosto jistá?" nadzvedla jedno obočí a já přikývla.

"Chris svou šanci už dostal. Teď mám Joshe." 

Vrátila jsem se do starých kolejí. Už jsem se nevyhývala Joshovi. Ale pravdu o tom co se stalo jsem mu  neřekla. Nechci mu ublížit, když vím, že ho miluju. Byl čas na oběd a my šli k našemu stolu. Josh byl něco jako pan populární. Všichni ho měli rádi a chtěli se s ním bavit. Ale mu to bylo jedno. Snažil se na sebe neupozorňovat. 

"Tak jak se těšíš na ples?" zeptal se Josh, když jsem rozbalila svůj sendvič. 

"On už je příští týdem?" překvapeně jsem vyjekla. "Nemám šaty!" Josh se zasmál a políbil mě do vlasů.

"Tobě by slušelo všechno," zašeptal mi do ucha. Toto byl důvod proč bych si vždycky měla vybrat Joshe. Je hodný a pozorný. Dokáže mě rozesmát a vždycky utěšit. Chris mě většinou dokázal jen rozplakat. 

"Nazdárek," ozvala se Sarah, když si sedla ke stolu. "O čem je řeč?" 

"O plesu," usmál se Josh.

"Ples," vydechla zasněně Sarah. "Musím si pořádit šaty." 

"To Lena taky," zasmál se. "Co kdyby jste jeli spolu po škole?" 

"Nemáme spolu žádný plán?" zeptala jsem se zmateně. "Myslela jsem si, že jsme se domluvili že půjdu na tvůj trénink." 

"Chodíš tam pořád, Len," pohladil mě po tváři. "Jednou to snad vynechat můžeš, ne?" pokrčil rameny.

"Dobře," přikývla jsem. "Můžeme vyrazit už teď, ne? Už jsme skončili," podívala jsem se na Sarah, která jen přikývla. Zvedla se a já se naklonila k Joshovi. "Miluju tě," zašeptala jsem předtím, než jsem ho políbila.

Prvně jsme se rozhodli, že se stavíme u mě doma, abychom si tam nechali věci. Ale nečekaný host, který seděl na schodech verandy mi rozhodil všechny pocity.

"Co tu dělá?" zeptala se mě potichu Sarah.

"Já nevím," odpověděla jsem jí. Vypadalo to, že si Chris ještě nevšiml, že předním stojíme. Najednou ale zvedl hlavu a jeho pohled se setkal s tím mým. "Co tu děláš?" dostala jsem ze sebe. 

"Nerozloučila ses," řekl, jakoby to všechno vysvětlovala. 

"A proto si přijel až ze San Franciska?" můj hlas zněl nervozně. Mé srdce zapomínalo bít. 

"Dlouho jsem neviděla mámu s tátou," pokrčil rameny. "A ty jsi jen bonus." 

"To jsem byla, ale vždycky ne?" najednou nervozitu vystřídala zlost. "Byla jsem jen bonus, který se ti hodil." 

"Leno," ozvala se vedle mě opatrně Sarah, ale ignorovala jsem jí. Došla jsem ke Chrisovi, který si stoupl.

"Ale dobře mě poslouche-" zapíchla jsem prst do jeho hrudě. "Byl si moje první láska. Byl jsem vše, co jsem chtěla. Ale teď-" rozmáchla jsem rukama. "Mám vše i bez tebe. Mám milující rodinu, nejlepší kamarádku a kluka, který mě miluje." 

"Leno," ozvala se znovu Sarah.

"Skončila si?" zeptal se pobaveně. Na jeho rtech se objevil úšklebek. Měla jsem chuť ho praštit, ale nechtěla jsem, aby věděl, že se mi dostává pod kůži. "Jestli si myslíš, že mi těmito řečmi zlomíš srdce tak se mýlíš! Klidně mi zlom srdce. Zlom mi ho třeba tisíckrát. K tomu, abys mi ho zlomila, jsem ti ho dal už dávno." Překvapeně jsem se na něho dívala a snažila se vstřebat ty slova, co řekl.

"Neruším?" ozvalo se za námi.

"Joshi!" vyhrkla jsem vyděšeně a otočila se na něho.

"Snažila jsem se tě varovat," podotkla ironicky Sarah.