I still love you (Book #2)

*23*

"Ahoj," vtáhl mě do domu Chris. "Nemohl jsem se tě dočkat," usmál se a políbil mě krátce na rty. "Mimochodem ti to moc sluší." 

 "Děkuji, pane Hille," usmála jsem se a sundala si sluneční brýle. "Kde se koná večeře?" zeptala jsem se.

"Na zahradě," Chris mě vzal za ruku a táhl mě dlouhou chodbou ven. "Jo a Bas se bude asi hodně vyptávat. Nemůže uvařit, že mám tak dokonalou a nádhernou přítelkyni," zasmál se. Když jsme vyšli na zahradu, Tony se k nám vydal vratkým krokem. Chris se sklonil a vzal ho do náruče. "Copak siláku?" usmál se na malého chlapce a já se pousmála.

"Ahoj," zašeptala jsem k Tonymu a pohladila ho po malé hlavičce.

"Lena je tu!" vykřikl nadšeně Bas. "Zrovna včas," ušklíbl se. "Jdu porazit svého bratra v kartách." 

"To si jen myslíš," odfrkl si Chris a položil Tonyho zase na zem. Došli jsme ke stolu a já se, se všemi pozdravila. Potom si kluci vytáhli karty a začali hrát. Sedla jsem si vedle Lilien.

"Vsadili se o to, že kdo prohraje, půjde do té studené a špinavé vody," ukázala k bazénu. "Ještě se po zimě nevyčistil," vysvětlila s úsměvem. Ušklíbla jsem se nad tím, jak ten bazén vypadal. Mě by tam nikdo nedostal. Mezitím co kluci hráli, jsem si povídala s Lilien. Zjistila jsem, že je novinářka, ale teď je s Tonym doma. 

"Mám to!" vyskočil Bas na nohy. "Vyhrál jsem!" Dal Lilien pusu do vlasů a ušklíbl se na Chrise. "Tak voda čeká bratříčku," založil si ruce na hrudi.

"Ta počká," zasmála se paní Hillová. "Prvně večeře," Hamburgery, který dělal pan Hill byli vynikající. Lepší jsem snad nikdy nejedla. Když jsem dojedla, myslela jsem si, že prasknu.

"Bylo to vynikající," zamumlala jsem a Chris mi položil ruku na stehno. "Děkuji vám," usmála jsem se na paní a pana Hillovi.

"Nemusíš děkovat, srdíčko," usmála se paní Hillová.

"Jestli mě omluvíte, odskočím se umýt," zvedla jsem se od stolu a Chrisova ruka spadla z mého stehna. Zamračil se na mě a já se na něho jen ušklíbla. Potom jsem šla do domu, abych si v koupelně opláchla ruce. Když jsem vyšla na chodbu, Chris stál opřený o zeď. 

"Sleduješ mě?" zeptala jsem se.

"Ne? Jdu si umýt ruce," pokrčil rameny, ale i tak stál pořád na svém místě. Jeho ruce byla naprosto čisté, takže se umyl někde jinde. Přešla jsem k němu a objala ho okolo krku. 

"Dnešek je úžasný," zašeptala jsem. "Jsem ráda, že jsem tady." 

"To já jsem rád," pohladil mě po tváři. "Ale pozítří se musím vrátit do San Franciska, začínají mi přednášky," povzdychl si.

"Já vím," položila jsem si hlavu na jeho hruď. "Henry se mi o tom zmínil." 

"Budeš mi chybět." 

"Až dokončím esej a udělám testy na vysokou přijedu. Ve škole už stejnak potom nebudu muset být," usmála jsem se.

"Vážně?" zeptal se překvapeně.

"Vždycky se všemu tak divíš," zasmála jsem se. "Jasně, že přijedu. A ty mi ukážeš tvoje nejoblíbenější místa, abych potom až nastoupil na vysokou věděla kam jít." 

"Chci si koupit svůj vlastní byt," vyhrkl z ničeho nic.

"Proč?" zamračila jsem se.

"Protože Henry si našel holku a když tam budeš i ty-" usmál se a přitáhl si mě k sobě ještě víc. "Chci abychom měli místo jen my dva," vysvětlil.

"Počkej-" začala jsem, když mi začalo docházet to co mi říká. "Ty chceš-"

"Chci aby si bydlela se mnou, Leno," zašeptal. "Chci vedle tebe usínat a probouzet se každý den ve zbytku mého života." 

"Co když si to rozmyslíš?" zeptala jsem se potichu.

"Nerozmyslím. Už nikdy." 

"Miluju tě," vyhrkla jsem a políbila ho. Všechno bylo dokonalé. Konečně jsem cítila, že jsem zase celá. Josh mě dokázal spravit, ale Chris mě dokonale slepil.

Anketa- Když Lena poznala Chrise bylo jí šestnáct a Chris byl o tři roky starší. Jak jste na tom s věkem vy? Kolik si myslíte, že je max rozdíl mezi dvěma lidmi, když je někomu například šestnáct?

A taky mám pro vás otázku. Napadlo mě, tuto knihu rozdělit ještě na jednu, kde by už potom Lena byla na vysoké :) Co vy na to?