I still love you (Book #2)

*4*

Do klubu, kde se koná zápas jsme přijeli kolem desáté hodiny. Byla jsem tu jen já a Chris. Henry měl na dnešek naplánované rande, takže byl rád, že nebudu sama v bytě. 

"Hej pamatuješ si, co jsem ti říkal?" zastavil mě u vchodu Chris.

"Jasně," přikývla jsem, protože mi to řekl tak desetkrát. "Mám se držet ve předu, aby si mě viděl," zopakovala jsem.

"Přesně tak," usmál se. Potom jsme vešli do klubu, který byl plný drsných lidí. 

"Chrisi!" uslyšela jsem dívčí hlas a otočila se tím směrem. Kráčela k nám dívka s růžovými vlasy. Na sobě měla dost odvážné oblečení a v nose měla piercing. Na rukách jsem viděla tetování. Došla ke Chrisovi a vypadalo to, že si mě ani nevšimla. Přisála se mu na rty. Už jsem se nedivila, že mě Chris nechal. Nebyla jsem jeho typ. Oproti této dívce jsem vypadala spíše jako porcelánová panenka. Když už se od sebe konečně odlepili, Chris na mě ukázal.

"Toto je Lena," představil mě. "Leno, toto je Clarke." 

"Těší mě," usmála jsem se. Clarke se na mě podívala a zúžila oči do malých štěrbinek. Nic neřekla a obrátila se zase ke Chrisovi.

"Doufám, že po zápase s tebou můžu počítat," řekla.

"Musím Lenu zavést domů-" začal, ale já ho přerušila.

"Já to zvládnu sama," odpověděla jsem.

"Vidíš," ušklíbla se Clarke. "A teď jim to běž natřít," znovu ho políbila a já se odvrátila. Když odešla, zůstala jsem zase s Chrisem sama. 

"Vážně ti to nevadí?" zeptal se. "Můžu tě zavést a až potom jet k ní," navrhl, ale zakroutila jsem hlavou. 

"Budu v pohodě," usmála jsem se. "Ale teď už by si opravdu měl jít." 

Když jsem šla domů, před očima jsem měla stále Chrise jak uhýbal všem úderům. Na tváři jsem měla úsměv, když jsem si vzpomněla na jeho první zápas. Pamatuji si, jak mě přišel bránit, když se tam objevil ten chlap. Pamatuji si na to, jak mi všichni říkali, že jsem se změnila.

Přehrávala jsem si vzpomínky a neuvědomila si, že ze mnou jde nějaký muž. Nebylo by to tak zvláštní, kdyby nezastavoval, kdykoliv jako já. Nenápadně jsem se otočila a všimla jsem si, jak začal zrychlovat. Na nic jsem nečekala a rozběhla se. Nikdo tady nebyl, takže to bylo na mě. 

Najednou mě něco chytilo za pas a já vykopla nohu. Muž vykřikl bolestí, když jsem ho udečila do jeho slabin. Když jsem se chtěla znovu rozběhnout, chytl mě za kotník a já spadla na tvdou zem.Nevšímala jsem si bolestí, která mi projela v koleni.

Snažila jsem se vykřiknout, ale muž mi zacpal pusu a začal ruku posouvat výš pod mou sukni. Věděla jsem, že nemá cenu bojovat. Tento muž byl asi tak třikrát větší než já. Ale najednou na mě ten muž neležel. Byla jsem tak moc zmatená a vystrašená, že jsem se ho ani nesnažila najít. Slyšela jsem jak se vedle mě někdo pere, ale místo toho abych se tam koukla, jsem si zavřela oči. 

Najednou bylo ticho. Slyšela jsem rychlé kroky, které šli ke mě. A teď je to tady znovu. Místo toho abych utíkala, jsem tu zůstala a ten chlap jde pokračovat.

"Leno," páni jeho hlas zní jako Chrisův. "Leno otevři oči," zašeptal. Nechápavě jsem otevřela oči a hleděla do Chrisovi tváře.

"Chrisi," vydechla jsem. "Co tu děláš?" Chris si mě přitáhl do náruče a já mu zabořila hlavu do trika.

"Ten chlap tě sledoval už v klubu," vysvětlil a postavil se. Tím mě vzal do náruče a odnášel ke svému autu, které stálo opodál. Položil mě na sedadlo a odhrnul mi vlasy z obličeje. "Pojedeme domů, dobře?" 

"Zničila jsem ti plány," řekla jsem, když chtěl zabouchnout dveře od auta. Nechal je otevřené a sklonil se ke mě.

"Vždycky budu tvůj hrdina," zašeptal.

"Já vím," přikývla jsem a objala ho. "Za to ti děkuji."