I still love you (Book #2)

*13*

Další den mi bylo líp. Máma měla pravdu: Vždycky budu Chrise milovat, protože byl mám první opravdová láska. A proto jsem se s ním rozhodla promluvit. Myslím že to oba potřebujeme. Prostě jen mluvit. Každou neděli mývá Josh západ, takže si musím pospíšit. Sedla jsem si do auta a rozjela se ke Chrisovi. V autě jsem si pořád mumlala to, co mu řeknu. Když jsem zaparkovala na kraji silnici podívala jsem se na jeho dům, který mi teď připadal tak moc jiný. Je v něm spoustu smutku. Vystoupila jsem a ani se nenamáhala zamknout auto.

Dvakrát jsem zazvonila a čekala až mi příjde otevřít. Ale místo toho se ve dveřích objevil jeho táta.

"Ehm- Dobrý den! Je Chris doma?" zeptala jsem se.

"Ahoj Leno," usmál se jeho otec, ale bylo v tom spostu smutku. "Pojď dál. Chris je nahoře v pokoji."

"Děkuji," usmála jsem se a vydala se nahoru. Nevšímala jsem si té bolesti, která se dostavila, když jsem si vzpomněla na poslední chvíli v tomto domě. Došla jsem k jeho pokoji a zaťukala na dveře. Když se neozval, prostě jsem je otevřela a vešla dovnitř. Ale když jsem ho spatřila jak klidně spí, zarazila jsem se. Byl čas na plán B. Z kapsy kalhot jsem vytáhla zmuchlaný dopis, který jsem napsala ještě doma. Došla jsem ke stolu a položila ho tam. Když jsem se otáčela k odchodu něčeho jsem si na jeho stole všimla. Znovu jsem se otočila ke stolu a můj pohled spadl na fotku v rámečku. Měl tu hodně fotek. S mámou, s tátou, s oběma nebo s Henrym. Ale mě zajímala jen ta na které jsem byla já a on.

Byla z plesu který se konal ještě v prváku. Ještě předtím než jsem se dozvěděla, že má Henry rakovinu. Ani jsem si nevšimla, že nás někdo vyfotil. Na fotce stojím vedle Chrise a oba se na sebe s úsměvem koukáme. Opatrně jsem jí vzala do ruky a pousmála jsem se. V té době to bylo ještě tak jednoduché.

"Leno?" zamumlal ze spaní Chris. Rychle jsem položila fotku zpět na stůl a vyšla z pokoje. Seběhla jsem schody a když jsem se natahovala po klice, uslyšela jsem za sebou kroky. Otočila jsem se a spatřila jeho tátu.

"Tak?" zeptal se.

"Spal," řekla jsem. "Nechala jsem mu tam dopis, takže-"

"Leno, můj syn tě má opravdu moc rád," začal. "A teď to nemá vůbec jednoduché."

"Já vím," přikývla jsem. "Omluvte mě, už musím jít," vyhrkla jsem a dá se říct, že jsem z toho domu přímo vyběhla. Nasedla jsem do auta a rozjela se na Joshův zápas. Parkoviště už bylo plné tak jsem musela zaparkovat o kousek dál. Aspoň jsem se mohla projít a promyslet si všechny slova, které jsem napsala do dopisu.

Na zápas jsem došla chvíli po začátku, takže zatím nikdo nedal bod. Hned jak jsem si sedla na místo vedle Sarah, vyhledala jsem pohledem Joshe, který jako správný kapitám povzbuzoval své spoluhráče.

"Jsi v pohodě?" ozvala se vedle mě Sarah.

"Jo," přikývla jsem.

"Co se včera stalo? Vím, že si mi neřekla všechno."

"Nechci o tom mluvit," zamumlala jsem a napila se z jejího pití. Všichni vyskočili na nohy, když náš tým dal bod. Začala jsem tleskat a Sarah se na mě ustaraně podívala. "Nedívej se na mě tak!"

"Promiň," řekla jsem. "Ale když vidím, že moje nejlepší kamarádka není šťastná, dělá mi to starost." Povzdychla jsem si a položila si hlavu na její rameno.

"Já vím," zašeptala jsem. "A protom tě mám tak ráda, S."

Po zápase jsme jeli jako vždy na jídlo. Celá naše parta. Já, Josh, Sarah a další naší kámoši. Snažila jsem se tvářit šťastně a doufala v to, že mi to jde, ale asi mi to nešlo až tak dobře, jak jsem si myslela.

"Děje se něco, lásko?" zašeptal mi Josh do ucha, když jsme seděli v našem boxu a čekali na jídlo. Sarah, která se bavila s jedním z jeho spoluhráčů po mě střelila pohledem.

"Ne," usmála jsem se. "Jen jsem nervozní z těch testů na vysokou, víš?" To zas tak velká lež nebyla, protože jsem opravdu byla.

"Neboj ty to zvládneš," usmál se a políbil mě. Měla jsem vše. Tak proč jsem se pořád cítila tak prázdná?

"Omluvíte mě?" zeptala jsem se a dřív než mi stihli odpovědět jsem odešla na záchody. Položila jsem obě ruce na umyvadlo a zadívala se na sebe do zrcadla.

"Vím že nemáš ráda, když se ptám jestli jsi v pořádku," ozvala se Sarah, která sem vešla. "Ale zeptám se. Jsi v pořádku?" otočila jsem se k ní a zakroutila hlavou.

"Jsem totálně zmatená. Když jsem s Joshem cítím vinnu, protože jsem ho podvedla tím, že jsem políbila Chrise. A k tomu všemu se bojím, že nenapíšu dobrou esej, na vysokou." Sarah si povzdychla a přešla ke mě. Opřela se vedle mě o umyvadlo.

"Já vím, že jsi zmatená, ale uvidíš že to bude dobrý. Chris zase odjede ne? A potom tu je zachvíli maturiťák a tvá esej budu boží," usmála se na mě.

"Nezasloužím si, kamarádku jako jsi ty, S." povzdychla jsem si a objala jí.

"Máš pravdu," přikývla a rozesmála se. "Mě si nezaslouží nikdo."

Nevzpomínáte se, jestli v knížce bylo zmíněno Chrisovo příjmení? :D Jestli ano jaké bylo? :D