I still love you (Book #2)

*24*

Šla jsem po školní chodbě vedle Sarah a rozhlížela se po jediné osobě. Spatřila jsem ho v hloučku jeho kamarádů. Vypadal unaveně, což mi ničilo srdce. Vyšla jsem k němu a Sarah mě nechápavě sledovala.

"Můžu s tebou mluvit?" ozvala jsem se. Všichni zmlkli a koukli se na mě. Můj pohled patřil, ale jen Joshovi. "Prosím, Joshi." dodala jsem.

"Fajn," přikývl a odloučil se od skupinky. Zašli jsme do první prázdné třídy. "Co potřebuješ?" zeptal se. Vytáhla jsem z kapsy krabičku, kam jsem schovala prstýnek a řetízek.

"Nemůžu si to nechat," Zašeptala jsem a natáhla k němu ruku. Josh se nachvíli na krabičku díval a potom zvedl svůj pohled a zabodl ho do mé tváře. 

"Takže to s ním myslíš vážně?" svraštil obočí jako vždy, když ho něco ranilo.

"Miluju ho," povzdychla jsem si. "Potřebuje mě." 

"Takže s ním jsi jenom kvůli tomu, že tě potřebuje?" věděla jsem, že to nechápe. Nechápe jak jsem se s ním mohla ze dne na den rozejít, kvůli Chrisovi. 

"Ne," zakroutila jsem hlavou. "Je to složitější. Joshi každá jdeme po střední někam jinam. Ty jdeš na Berkley a já jdu San Franciska.. Nemělo by to cenu." 

"Ale mělo!" vykřikl. O krok jsem od něho ustoupila a krabička mi spadla na zem. Nikdy na mě nezvýšil hlas. Nikdy jsem ho neviděla zvýšit hlas na nikoho. Rychle jsem zvedla tu krabičku a vrazila mu jí do ruky. 

"Omlouvám se," zašeptala jsem znovu a opustila třídu. Když jsem vyšla na chodbu, měla jsem pocit, že to všichni slyšeli. Všude bylo ticho a všechny pohledy byli upřené na mě.

"Na co tak čumíte?" ozvala se Sarah a objala mě okolo ramen. "Nemáte nic jiného na práci?" byla jsem ráda, že je tady, protože slzy se mi draly z očí. Rychle jsme zalezli na záchody. Opřela jsem se o umyvadla a zadívala se na sebe do zrcadla.

"Jsi v pořádku?" zeptala se jemně Sarah a položila mi ruku na záda.

"Musím vypadnout," dostala jsem ze sebe.

"O čem to mluvíš?" 

"Nemusím tady být, Sarah. Esej dokážu napsat i doma," vyhrkla jsem a začala v kabelce hledat mobil. "Navíc Chris zítra odjíždí," doplnila jsem. Sarah mě sledovala s obavou v očích. "Neboj se o mě," koukla jsem se na ní a potom jí silně objala. "Mám tě ráda, S." 

"Já tebe taky," povzdychla si. "A omluvím tě, neboj. Řeknu, že se ti udělalo zle." 

"Děkuju," usmála jsem se a vyběhla ze záchodů. Venku jsem byla během dvou minut. Zamířila jsem ke svému autu a nasedla. Když jsem nastartovala, rozjela jsem se ke Chrisovi domů. Zaparkovala jsem na kraji silnice a kabelku nechala v autě. Potom jsem vystoupila a zamknula auto. Zazvonila jsem na zvonek a čekala.

"Leno," usmál se Bas, když otevřel. V náruči držel Tonyho, který měl celou pusu špinavou od čokolády. "Je dobře, že tu jsi! Potřebuji pomoc," vtáhl mě do domu. "Ostatní jeli nakupovat a nechali mě tady s prckem samotnýho a ten měl hlad.. A tak jsem se rozhodl udělat jídlo, ale dopadlo to-" mezitím co to říkal, jsme došli do kuchyně.

"Špatně?" doplnila jsem za něho, když jsem viděla kuchyň naprosto v troskách. Všude bylo něco, co vypadala jako těsto. Na zemi byli kousky čokolády. 

"Chtěl jsem udělat sušenky," povzdychl si Bas. Zasmála jsem se a vzala do ruky utěrku.

"Běž ho umýt, Basi," poradila jsem mu. "Já to tu nějak uklidím." 

"Vážně? Tak to budeš dokonalá," rychle mi věnoval pusu na tvář a potom odběhl někam nahoru. Já se mezitím pustila do úklidu. Nebylo to zase tak hrozné. Stačilo to jenom všechno umýt, takže když se Bas vrátil s Tonym dolů, měla jsem to všechno hotové. "Zachránila si mě," usmál se, když se posadil ke stolu. Já mezitím začala dodělávat ty sušenky. "Už chápu, proč měla Lilien takovou obavu mě nechat s Tonym samotnýho," zasmál se a já se k němu přidala. "A mimochodem nemáš být ve škole?" 

"Mám," přikývla jsem. "Ale stejnak tam nic neděláme," vysvětlila jsem. "A Chris zítra odjíždí, takže chci být ještě chvíli s ním." 

"Aha," vydechl Bas. "Jsem rád, že má někoho jako jsi ty," dodal po chvíli ticha. 

"A já jsem zase ráda, že mám někoho jako je on," usmála jsem se.