Pokračování série Too young.
Uběhli tři roky od toho co Chris odjel. Lena ho od té doby neviděla a vše se změnilo. Henry překonal rakovinu a odešel na vysokou.
Co se ale stane, když se tito dva znovu setkají?
To se dočtete v příběhu I still love yo...
Josh se otočil a vydal se pryč. Naštvaně jsem se podívala na Chrise. "Super, zase si to podělal! Můžeš už konečně vypadnout z mýho života?!" potom jsem se otočila a rozběhla se za Joshem. "Joshi stůj!" zakřičela jsem.
"Má to cenu, Leno?" zeptal se, ale nespomaloval.
"Jo má," doběhla jsem ho a chytla za ruku. Josh se zastavil a otočil se ke mě. "To co si viděl," ukázala jsem směrem k mému domu. "Nic nebylo. Chrise už dávno nemiluju. A je to kvůli tobě, Joshi. Ukázal jsi mi, že nemusím být šťastná jen s ním."
"On to vidí jinak, Len," podotkl, ale já odmítavě zakroutila hlavou. Položila jsem si jeho ruku na své srdce.
"Cítíš to? To je vše co k tobě cítím," zašeptala jsem. "Už není žádný Chris a já chci, aby si to pochopil. Jestli tu někdy byla malá část tebe, která se ke mě chtěla vrátit a zkontrolovat mě.. Tak zůstaň."
"Je to opravdu, to co chceš?" zeptal se.
"Ano," přikývla jsem s úsměvem. "Jak to, že nejsi na tréninku?" uvědomila jsem si.
"Zapomněla sis u mě toto," usmál se a ze zadní kapsy svých kalhot vytáhl malou červenou krabičku. "Doufal jsem, že by se ti snad mohl líbit." Pomalu otevřel krabičku a mě se naskytl pohled na nádherný nárhrdelník.
"Ale Joshi," vydechla jsem. "To si nemusel." ¨
"Ale musel," naklonil se ke mě a políbil mě do vlasů. "Máš narozeniny, zapomněla si?" Pravda byla taková, že zapomněla. Všechny ty věci kolem Joshe a Chrise mě přiměly zapomenout na své vlastní narozeniny. Otočila jsem se k němu zády a on mi odhrnul vlasy na bok. Potom mi připl náhrdelní. Když se jeho prsty dotkli mé kůže, nic to se mnou neudělalo. A to mě děsilo.
"Kde je Chris?" zeptala jsem se, když jsem se vrátila.
"Odešel," oznámila Sarah, která seděla v na schodech. Všimal jsem si, že něco držela v ruce.
"Co to máš?" zeptala jsem se. Sarah se postavila a oprášila si kalhoty. Potom ke mě natáhla ruku s náramkem.
"Mám ti popřát všechno nejlepší," řekla a já si od ní vzala náramek.
"Říkal ještě něco?" zašeptala jsem.
"Že ví, že se chceš do Paříže podívat. A proto tam je ten přívěšek.. Ale i když se na něho teď zlobíš, jednou ti Paříž ukáže," povzdychla si. "Leno ty si neviděla jak vypadal, když odcházel."
"Stojíš na jeho straně?" zeptala jsem se zmateně.
"Ne jen-" Sarah si povzdychla a prohrábla si své kaštanové vlasy. "To co se mezi vámi stalo ve San Francisku, ho zřejmě nějak změnilo. Vždyť ti přiletěl dát dárek!" Měla pravdu. A já jsem to věděla.
"Měla bych si s ním promluvit," řekla jsem potichu spíš pro sebe. "Měl tu auto?" zeptala jsem se.
"Ne," zakroutila Sarah hlavou. "Možná ho i dohoníš." Bez dalšího mluvení jsem se rozběhla k jeho domu. Když odjel chodila jsem tama pořád, jen proto abych si připomněla jak mi chybí. Všimla jsem si ho ve chvíli, kdy odemykal dveře.
"Chrisi!" zakřičela jsem. Chris se otočil za mým hlasem a na jeho tváři se vytvořil zmatený výraz. Došla jsem k němu a ukázala mu náramek. "Děkuju, ale nevím, jestli bych si ho měla nechat," zašeptala jsem.
"Koupil jsem ho pro tebe. Už ho mám delší dobu," překvapeně jsem se na něho podívala.
"Chrisi-" začala jsem, ale skočil mi do řeči.
"Já vím, že jsem ti zlomil srdce. Ale miluju tě. A já vím, že mě taky pořád miluješ."
"Nemiluju," zalhala jsem.
"Lhářko," ušklíbl se. "Poznám, když mi lžeš," položil si palec pod mou bradu a nadzvedl můj obličej, tak aby viděl do mých očí. A než jsem stihla říct něco na svou obhajobu, jeho rty byli zase na těch mých. Sarkra měla bych s tím něco dělat!
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jaký dárek se vám líbí víc? Já jsem teda pro ten náramek :3 <3 :))
