I still love you (Book #2)

*21*

Převlékla jsem se do svých šatů, které mi tady máma nechala na tu akci. Vlasy jsem si sčesala do drolu a na krk jsem si připnula černý náhrdelník, který se perfektně k těmto šatům hodil. Potom jsem si na obličej nanesla jednoduchý make-up. Obula jsem si lodičky a do malé kabelky jsem si dala mobil a peněženku. Táta s mámou odjeli dřív, takže jsem zamknula dům a nasedla do svého auta. Vyjela jsem z příjezdové cesty a rozjela se směrem k hotelu Ambrozia, kde se koná ta charitativní akce.

Když jsem přijela k parkovišti měla jsem problém zaparkovat. Nevěděla jsem, že se sem chystá tolik lidí. Nakonec se mi povedlo najít celkem dobré místo. Ve zpětném zrcádku jsem se ještě jednou zkontrolovala a potom jsem vystoupila. Zamknula jsem auto a vydala se dovnitř. S úsměvem jsem zdravila lidi, které jsem znala z máminy charity. 

Když jsem vešla do sálu vydechla jsem úžasem. Nevěděla jsem, že to bude vypadat tak dokonale. "Ahoj ségra," ozvalo se za mnou a já se překvapeně otočila.

"Henry?" vydechla jsem. "Co tu děláš?" široce jsem se usmála a objala ho. 

"Věděl jsem jak je to pro mámu důležité, tak jsem přijel," vysvětlil a políbil mě do vlasů. "A chci vědět jak se vede Chrisově mámě," dodal a odtáhl se ode mě. 

"Ona je tady?" zeptala jsem se překvapeně. Henry přikývl a rozhlídl se. 

"Je s mámou," kývl bradou směrem k jídelnímu stolu. Přesunula jsem tam svůj pohled a viděla mámu jak se baví s paní Hillovou. "Neviděla jsem Chrise? Přivezl jí." 

"Teď jsem došla," zašeptala jsem a cítila jak se mi začínají potit dlaně. "Půjdu si pro pití, chceš něco?" zeptala jsem se.

"Ne," zakroutil hlavou. "Najdu Chrise a potom si kdyžtak něco vezmu," usmál se a věnoval mi ješrě jednu letmou pusu na tvář. Vydala jsem se k baru, kde jsem si sednula na vysokou stoličku.

"Co to bude?" usmál se na mě barman. Vypadal dobře. Mohlo mu být tak 25. Měl hnědé kudrnaté vlasy, které mu trochu padali do jeho světle modrých očí. 

"Já nevím," povzdychla jsem si. "Něco na uklidnění?" pokusila jsem se o úsměv.

"Tak na to tu něco mám," přikývl a vytáhl jednu sklenici. Potom mi namíchal nějaký drink, který mi přisunul po baru. "Tady." 

"Děkuju," napila jsem se a v krku jsem cítila hořkou pachuť. 

"Tak?" zeptal se.

"Je to dobré," přikývla jsem a znovu se napila. "Tak já už půjdu," povzdychla jsem a seskočila ze stoličky. Vzala jsem svou sklenici a vydala se najít nějakou osobu, která mě dokáže zbavit myšlenek na Chrise a Joshe.

"Paní Stuartová," usmála jsem se, když jsem došla k postarší paní, která v náruči držela svého malého pejska. Jako malá jsem jí naprosto zbožňovala, protože mi dávala ty nejlepší lízátka na světě.

"Lenuško," široce se usmála. "Z tebe je, ale nádherné děvčátko," pohladila mě po paži.

"Děkuji," řekla jsem. "Jak se máte?" 

"Dobře," přikývla. "A copak ty, moje děvčátko?" 

"Ujde to," pokrčila jsem rameny. 

"A nějaký chlapec na blízku?" mrkla na mě. Sklopila jsem zrak na sklenici ve své ruce. 

"Ne," zašeptala jsem. Myslela jsem, že paní Stuartová mě těch myšlenek zbaví.. Ale ona mi je víc připomněla. "Omluvíte mě?" položila jsem sklenici na stolek a otočila se k odchodu. Potřebovala jsem být samotná a to mi mohl poskytnout záchod. Ale neměla jsem šanci tam dojít.

"Hraješ si na popelku?" ozvalo se za mnou. Otočila jsem po hlase a spatřila Chrise. No jestli jsem byla já popelka on byl můj princ. V obleku vypadal dokonale. 

"Možná," pokrčila jsem rameny.

"Ani jsme si nezatančili," pousmál se tím svým typickým úsměvem a natáhl ke mě ruku. "No tak Gracie. Jen jeden tanec," řekl. Chvíli jsem jeho ruku pozorovala a potom jsem jí přijala. Chrise mě dovedl do prostřed parketu a potom mě jemně objal okolo pasu. Já své ruce přesunula za jeho krk, kde jsem je spojila. "Sluší ti to."

"Děkuju," usmála jsem se. "Jsem ráda, že je tu i tvoje máma." 

"Jo," přikývl Chris. "Od té doby, co dostala pozvánku mluvila jen o tom, jak se sem těší.. A jak se těší až uvidí tvojí mámu." 

"Chrisi-" začala jsem a chtěla mu říct o tom, že jsem se rozešla s Joshem, ale nenechal mě mluvit.

"Musím ti něco říct," zašeptal. "Udělal jsem spoustu chyb, pokazil jsem to víckrát než jednou a vím, že jsi šla dál, ale jde o tohle.. Miluju tě. Prostě to tak je. A není to něco co si můžu a nemůžu rozhodnout. Já prostě.. Je to jako dýchání. Vždycky jsem tě miloval a vždycky budu a prostě.." zarazil se, když viděl jak se na něho koukám. Povzdychl si a přestal se houpat v rytmu hudby. O krok ustoupil a zajel si rukou do vlasů.

"Leno víš co... Nemusíš ani odpovídat. Miluju tě a jsem do tebe zamilovaný... Prostě jsem ti to musel říct." otočil se a vydal se pryč. Sledovala jsem ho jak vychází ze sálu a potom mi došlo, že ho nemůžu nechat odejít. Znovu už ne. Rozběhla jsem se za ním a když jsem ho nenašla v hale vyběhla jsem ven, kde začalo pršet. Byla jsem tam chvíli, ale byla jsem promočená na kost. Chrise jsem spatřila hned.

"Chrisi počkej!" vykřikla jsem. Otočil se a já ho doběhla. Zachytil mě, protože mi ujeli nohy. Ruce položil na mé boky a zadíval se na mě. "Miluju tě! Vždycky jsem tě milovala, prostě jsem ti to musela říct.." zašeptala jsem. Chris se na mě překvapeně koukal a potom se usmál. "Tak už mě polib," zašeptala jsem. 

"To nemusíš opakovat," zašeptal těsně předtím než mě konečně políbil.