I still love you (Book #2)

*15*

"Příště vybírám film já. Toto byla nuda," řekla jsem a nechala položenou hlavu na svém rameni. "Dneska si hrál úžasně, Joshi," usmála jsem se.

"To je kvůli tomu, že si tam byla," zašeptal a věnoval mi pusu do vlasů.

"To nebylo tím. Jsem si jistá, že se na Barkey dostaneš," zvedla jsem se na loktech a podívala se mu do tváře. "I když mě děsí, jak budeš daleko." 

"My to zvládneme, Len," pohladil mě po tváři a potom mě políbil. Nebyla jsem si jistá. Já budu v San Francisku a on budu v Californii. 

"Jsou to 4 hodiny a 210 mil," připomněla jsem.

"Letadlem jen pitomá hodina," usmál se Josh. "A já si budu klidně každý týden kupovat letanku, jen kvůli tomu, abych tě viděl." 

"Já vím," přikývla jsem a znovu ho políbila. Přehoupla jsem se na něho a on mě chytl za boky. "Miluju tě, Pierci," zašeptala jsem. Josh se do naše polibku usmál a jednou rukou mi zajel na záda, po kterých přejížděl nahoru a dolů. 

Najednou se ozval můj mobil, který ležel na stolečku. Povzdychla jsem si a slezla z Joshe. Sedla jsem si na kraj postele a vzala si ho do ruky. Nějak jsem doufala v to, že to bude Chris i přesto, co jsem mu napsala, ale na displeji blikalo Henryho číslo. Omluvně jsem se usmála na Joshe a potom to vzala.

"Ahoj, co se děje Henry?" zeptala jsem se.

"Je tam Chris?" vyhrkl bez pozdravu.

"Ne? Proč by tu měl být?" nechápavě jsem svraštila obočí.

"Nemyslím s tebou. Ale  je pořád ve městě. Je tam?" Henry byl rozrušený a já věděla, že se o něho bojí.

"Já nevím, Henry!" vykřikla jsem. Potom jsem se koukla na Joshe a on přikývl. Zvedl se z postele a odešel z pokoje. "Napsala jsem mu dopis, aby mi dal pokoj." 

"Cože jsi udělala!" vykřikl, až jsem musela mobil odtáhnout dál od ucha. "Leno volal mi a řekl, že jneví co děla a potom to zavěsil. Hovory padají do hlasové schránky a prý ti nechal nějaký dopis. Nadával, že je totální kretén a že jsem měl vždycky pravdu. Že si tě nezalouží, a že chce aby si byla šťastná." 

"Dopis?" zeptala jsem se nechápavě. 

"Hele musím končit. Projedu ještě pár barů. Potom se ozvu." Než jsem stihla říct, něco dalšího zavěsil. 

"Myslím, že hledáš toto," vstoupil Josh do pokoje s obálkou v ruce.

"Joshi," povzdychla jsem si a stoupla si.

"Chápu to, Len," podal mi obálku a já jí zatím položila na stůl. "Henry má starost o svého nejlepšího kamaráda a ty jsi jediná, která ho viděla." 

"Joshi vím, že jsi naštvaný. Poznám to podle tvého hlasu!" přešla jsem k němu a položila ruce na jeho hruď. Zvedla jsem hlavu a podívala se mu do očí. "Řekni mi co si doopravdy myslíš," pobídla jsem ho.

"Fajn," odsekl a odstrčil mé ruce. Nepřekvapilo mě to. Právě teď opravdu ne. "Štve mě to, že se mezi nás dostane i přesto, že tu není. Proč mám dojem, že jsou všichni na jeho straně? Tvůj brácha a dokonce i Sarah! Viděl jsem jí, jak se na něho koukala, když tu byl. Bylo jí ho líto! A já jsem ten, který je tu navíc!" 

"Tak to není," namítila jsem. "Henry tě ještě úplně nepoznal. A rozhodně není na straně toho, abych byla s Chrisem. A Sarah.. Je to i její kamarád," vysvětlila jsem. 

"Chci ti věřit. Ale nejde to.. Potřebuju si to promyslet." 

"Dobře," přikývla jsem, protože jsem mu v tom rozhodně nechtěla zabraňovat. "Jen chci, aby si věděl, že tě opravdu hodně miluju." 

"Já tebe taky," zašeptal a políbil mě na čelo. "Zavolám ti." 

"Budu čekat," přikývla jsem. Sledovala jsem jak Josh odchází z mého pokoje a potom jsem se přemístila k oknu, abych sledovala jak odjíždí. Potom jsem přemístila svůj pohled na dopis, položený na stole. 

Část mě se bála ho otevřít, ale ta druhá.. Ta větší, po tom toužila.Nervozně jsem uchopila dopis do třesoucí prstů a otevřela ho.