Štěstí je jen slzičku daleko

260 21 1
                                    

Jednoho dne jsem se zase uprostřed noci vzbudila z dalšího snu s Bakugany. Povzdechla jsem si. Vstala jsem z postele a sáhla pro jednoho z červených Bakuganů, který ležel na poličce. Chvíli jsem jen tak seděla a s trochu prázdným pohledem si ho prohlížela. Najednou pod přívalem smíšených pocitů jsem se rozbrečela. Takhle to dál nejde, musím s tím přestat, vždyť jsou to jenom hračky. Co mám sakra dělat? Jedna neposedná slza spadla na jeho znak, (viz obrázek) chtěla jsem ji setřít, když v tom okamžiku, kdy jsem se dotkla znaku se bakugan rozzářil ostrým světlem. Zavřela jsem oči, nemohla jsem nic vidět. A světlo mě celou pohltilo.

vím, začátek nic moc, ale pak to bude lepší😉 (snad)

Bakugan: Klíč mezi světy   [DOKONČENO]Kde žijí příběhy. Začni objevovat