Bakugan: Klíč mezi světy [DOKONČENO]

Barone, barone, kdepak jsi?

Rozhlíželi jsme se kolem sebe a hledali puklinu mezi nepřátelskou jednotkou. Jestli bychom jim aspoň utekli. Šance byla malá, ale co. Po chvíli se i tahle malá naděje rozpadla.

Mack měla jediná svůj pohled pořád přikotvený a skenovala ji pohledem. Pod jejím pohledem se Pavla lehce ošila, ale i toho malého gesta si všimla, které jasně dávalo najevo, že je nervózní.

Všichni jsme se shlukli k sobě připraveni bránit jeden druhého. Nikdo se neměl k prvnímu kroku. Mack nakonec pohled sjela ze sestry ke mně a omluvně se usmála. " S tímhle bohužel nic neudělám. Tahle hypnóza je moc silná a jestli ji chceš zrušit musíš zabít tvůrce...." Barona Kleida. Mackenzie se mi o něm stihla zmínit, když jsme v aréně trénovali.

Sice ho vůbec neznám a nikdy jsem ho neviděla, ale už to jeho jméno se mi nelíbí a skutečnost, co dělá mojí sestře mi udělala moc pěkný obrázek, který by jsem nejradši zkopala do kuličky a rozdrtila na hvězdný prach. Ale tak daleko jsme zatím nepokročili.

Všichni se na sebe letmo podíváme a kývnem. Víme, co musíme udělat. Už i dříve se projevila Mackenzie autorita a teď jí hodlala znovu prosadit.

Otočila se ke klukům, kteří na ní hned zvedli hlavu. " Dane, Maručo. Potřebuju, abyste je tady vyřídili. Vím, že to dokážete. My se dostaneme pryč a najdeme barona. Jasný?" Přikývneme. Nikdo nemá problém.

Naši nepřátelé se už konečně stačili rozhoupat a vzduchem letěli jejich Bakugani. Kluci nechtěli být pozadu a tak se hned přidali. Bylo tady teď už fakt těsno. Přeci ty chodby nebyly širší, než pro dva Bakugany v řadě.

Zhluboka se nadechnu a otočím se na Mack jako by dokázala vyřešit každý problém a i z tohoto věděla cestu. Potřebujeme se jen nějak nepozorovaně dostat kolem nich, ale to bude fakt oříšek.

Mack mě ale chytne obejme a já sebou trochu trhnu. Na tohle moc nejsem zvyklá. Pak potichu zašeptá. "Drž se." Než se ale stihnu zeptat "proč?" Zvedne se kolem nás menší vítr a mě se zatmí před očima. Žaludek udělá pár kotrmelců a my se v dalších dvou vteřinách objevíme na prázdné chodbě. Mackenzie si rychle kecne na zadek a zhluboka dýchá. "To si nás nemohla rovnou vzít všechny?" Vyčtu ji trochu. Zvedne hlavu. " Je to velice náročné a vzít jen tebe mně sebralo víc síly než potřebuju."

Chápavě pokývu. Nabídnu jí pomocnou ruku ona ji však odbyde. Na první pokus se jí nohy roztřesou a podlomi. Na druhý už z vládne vstát s mou malou pomocí. "Takže.... Kde teď zrovna jsme ?" Zeptala jsem se zvědavě. " Teleportovala jsem nás o patro výš. Tady by měl být trůní sál, kde předpokládám na nás bude čekat." Už jsem se chtěla nadechnout a zeptat se. Jak to ví? Ale ona mě mávnutím ruky zadržela a rovnou odpověděla. " Už jsme předtím tušili, že něco plánuje. Tak mě sem poslali a trochu jsem to tady prošpehovala." Jen zakroutím hlavou. Ta mě snad nikdy nepřestane udivovat. Naši Bakugani si vylezou z pouzdra a sednou si na naše ramena, aby měli lepší výhled. "Tak můžeme vyrazit." Prohlásím a s Mack, kterou radši ještě trochu podepírám jsme se vydali naznačovaným směrem.

Čau všeci !!
Takže další kapča. Budu samozřejmě ráda, když mě i nadále budete podporovat. Naviděnou zase příště.