Bakugan: Klíč mezi světy [DOKONČENO]

Boj ?!

Mou tvář ozářily paprsky slunce, které se prodírali zkrze sklo v obýváku. Nesouhlasně jsem zamručela a přetočila se na druhou stranu, abych ještě chvíli odpočívala.

Do nosu mě však udeřil pach jídla, doufám, že ne spáleného. Otevřela jsem oči a došourala se do kuchyně. Otevřela dveře a uviděla ke mně otočeného zády Dana jak něco dělá na pánvičce. Opřela jsem se o rám dveří a chvíli ho pozorovala.

"Co to kuchtíš?" Zeptala jsem se ho až se s trhnutím otočil a věnoval mi letmý úsměv. Otočil se znovu ke mně zády. "Palačinky." Broukl na mě a zamával na mě s obracečkou. Došla jsem až k němu a musela se usmát.

"Víš, že se ti to pálí?" Prohodila jsem jen tak náhodou. Danovi zmrzl úsměv a už se hnal k pánvičce, z které se už pěkně čoudilo. Vypadal strašně komicky, když se snažil dostat palačinku z pánve až jsem se neubránila uchechtnutí.

Dan to asi slyšel, protože se na mě zamračil. "Tak si to zkus, když si tak chytrá." Zamručel mým směrem.

Já jen pokrčila rameny a stoupla si na jeho místo. Nacvičeně jsem dala spálenou palačinku stranou a začala dávat na pánvičku nový.

Tímto způsobem jsem udělala asi deset palačinek. Mezitím vstali i ostatní, takže nám pomohli je namazat marmeládou, kterou jsme po chvilce hledání našli v horní skříni. Když si chtěl Dan jednu vzít placla jsem ho jako malýho. Ucukl a zlé se na mě podíval "To není pro tebe. Tvoje je ta spálená." Vyplazla jsem na něj jazyk a sama si vzala. Pořádně jsem se zakousla. Hmm byla krásně sladká. Naši bakugani byli zatím někde pryč. Když jsem ale prohlédla na Dana měla jsem co dělat abych nevyprskla smíchy. Měl tu marmeládou všude po obličeji a půlku své porce už měl snědenou. Pozvedla jsem jedno obočí a podívala se dál. Maručo byl na tom podobně, ale měl ulepený spíš jen prsty. Zato Pavla se jídla ani nedotkla a koukala do prázdna. "Proč nejíš? To ti nechutná, nebo je to špatně?" Zeptala jsem se. Trhla sebou a podívala se na mě. Ale jakmile se naše pohledy střetli sklopila hlavu a zamumlala něco ve stylu, že nemá hlad. Pokrčila jsem nad tím rameny a jedla dál.

Po jídle jsme všechno uklidili do myčky. Pavla ke mě zezadu přišla. "Vyzývám tě na zápas." Otočila jsem se, abych se ne ní mohla podívat. Co to do ní vjelo? Ale vyhlídka na další zápas se mi líbila. "A nebudeš zase naštvaná když prohraješ?" Zeptala jsem se jí ještě. "Já se nikdy nenaštvávám." Zamračila se. Jasně. Celá ona. Přikývla jsem na souhlas. Řekla jsem o tom klukům, kterým se moc vyhlídka na to, že jí zase budou někde nahánět moc nezamlouvala. Musela jsem je přesvědčit a nakonec se ke mně přidal i Dan. Takže Maručo neměl na vybranou. Naši Bakugani byli z toho samozřejmě nadšení.

Vydali jsme se do arény. Cesta tam proběhla v klidu. Nikdo s nikým nemluvil, což mě mírně překvapilo. Šli jsme zase do zkušební arény, protože jsem vůbec nebyla zvědavá na jiné pohledy.

Jako poprvé jsem se postavila na jednu stranu arény a rozkročila nohy pro lepší stabilitu. Pavla naproti mně udělala to samé.

"Otevřít zkušební bojiště." Ozval se robotický hlas. V té chvíli se na mojí sestře něco změnilo. Nasadila posměšný škleb a v očích jí šíleně zajiskřilo. Strnula jsem na místě. Ten děsivý výraz mi něco připomínal. Ale než jsem se stihla vzpamatovat, už zuřivě házela svého Bakugana do bojiště, které přestalo zářit a místo kovu je tam všude písek.

"Portálová karta. Bakugane bojuj, bakugane povstaň. Znič jí Pyrus Riperre." Zakřičela. Byla jako zuřivá bestie, která se před ničím nezastaví. Pak mi to došlo. Ty oči! (Nebudu vás už dál napínat, stejně to tušíte) Byla zhypnotizovaná. To zjištění mi vyrazilo dech. Kdo jí to udělal? Hydra vycítil mojí úzkost. Sedl se mi na rameno a povzbudivě se na mě podíval. "Neboj. Dostaneme jí zpět" ujistil mě. Jen jsem přikývla. Tohle teď není moje sestra. Je to monstrum, co zabije všechny, kdo se jí postaví do cesty.

S novým odhodláním jsem vzala Hydru do ruky a hodila proti soupeři s jeho jménem.

Prach se všude rozptýlil a než jsem stihla postřehnout, stál předemnou můj bakugan ve své plné kráse.

"Tak jo. Nakopeme mu ten jeho kovový zadek." Řekl směrem ke svému soupeři. Pavla se ale rozesmála. Tenhle smích byl ale šílený, až všem trhal z toho zvuku uši. Zatřásla jsem se odporem.

"Ty nejsi moje sestra. Jsi monstrum." Zakřičela jsem na ni vražedně. Nedhodila svůj úšklebek. "Máš pravdu. Nejsem tvoje sestra. Jsem lepší."

Vlna vzteku ve mně nebezpečně rostla, až jsem si musela ruce dát v pěst a zarýt si nehty do kůže, abych po ní neskočila a nezlomila vaz. Musela jsem se uklidnit.

Zhluboka jsem dýchala a začala s ní bojovat​. Byla silná. Ale Hydra nad nepřítelem začal pomalu, ale jistě vyhrávat. "Pavla" to viděla taky a z každou další sekundou byla více a více rozčilenější.

"Tak dost! " Zakřičela, až se divím, že jsem neohluchla. "Hra právě skončila. Otočit portálovou kartu. Zkáza země." Natáhla ruku před sebe a aréna se jako na povel rozzářila. Její povrch se začal měnit. Pod Hydrou se objevil tekutý písek, který ho hned začal pohlcovat. Když se snažil z toho dostat písek ještě zrychlil. Musím něco vymyslet. A to rychle.

Z druhé části se ozval zlověstný smích. V tu chvíli mě něco napadlo. Nasadila jsem nezaujatý výraz a zavolala na ní.

"To je všechno, co dokážeš? To se mě tak bojíš, že na mě pošleš písek? Nejseš nic víc než srab."

Její rysy ztrvdly a z jejích očí, jakoby létaly jiskřičky. Kdyby to šlo tak už by mě pohledem dávno zabila. Jak jsem doufala, tak jsem jí pěkně vytočila.

"Máš to mít." Riperre najednou skočil a otočil se čelem proti písku. Když byl blízko u země, začal rychle svýma tlapama kopat a ponořil se pod zem. Zem se zatřásla a prudkým nárazem se vynořil pod Hydrou a odhodil ho pryč. Na mé tváři se usadil vítězný úsměv. Pavla naopak přešel úsměv, protože si až velmi pozdě uvědomila můj záměr. Díky tomu, že ho napadl ho dostal ven. Bylo to sice nebezpečné, ale za pokus to stálo.

Teď se Hydrovi hodily jeho křídla, které okamžitě použil a vznesl se do vzduchu, kde na něj Riperr nemůže.

Na hodinkách se mi zobrazilo bitevní vybavení, které sem rychle hodila do bojiště. Za chvíli už měl Hydra v ruce pár zbraní, které namířil na běsnícího Rippera.

Jakmile zamířil bleskově vypálil ze svých zbraní, které si po chvilce našli svůj cíl.

Všude se ozvala rána, s kterou přišel i nový rozfoukaný písek, který se chvíli vznášel ve vzduchu. Když se vše uklidnilo, v bojišti stal už jen jeden Bakugan. Hydra. Ripper ležel zase jako koule, vedle nohou jejího majitele.

"Bitva je u konce. Vítězí Pyrus Hydraide a Zuzka." Ozval se robotický hlas. Je konec boje. Unaveně se svezu na kolena a sleduju svojí soupeřku.

S kamenným výrazem vezme svého Bakugana do ruky a podívá se mým směrem.

"Jsi silná. Pán říkal, že budeš silný soupeř, ale neboj. Nevidíme se naposled. O to se postarám." Po těchto slovech se pomalu začala ztrácet. Teleportovala se.

Ještě chvíli jsem se koukala na místo, kde před chvílí stála.

Ti hajzlové mi vzali sestru. To jim nedaruju. Přijdu si pro ní a to bude jejich konec.

Tadáááá
Čau všeci. Tady máte další kapču. Má neuvěřitelných 1222 slov. Musím být na sebe hrdá. A samozřejmě na vás že to čtěte. Díky moc za podporu. 😍