Bakugan: Klíč mezi světy [DOKONČENO]

Nejlepší den, a nebo ne? (2/2)

Nesouhlasně jsem zamručela a pomalu rozevřela ještě ospalé oči. Musela jsem chvíli mrkat než si oči přivykly na náhlé světlo. Poznala jsem siluetu Dana, jak se nademnou sklání. Pokusila jsem se o chabý úsměv, který snad aspoň trochu vyšel.

"Na první zápas to nebylo špatný, ne?" Zamumlala jsem. On mi úsměv oplatil. Ale to už se vedle něj cpala další hlava ve které jsem poznala Pavlu. Hledala jsem Maruča a ten stál nedaleko nás opřený o zábradlí, které oddělovalo hráče od poblika.

Mezitím, co jsem se rozkoukávala tak na mě sestra chrlila jednu otázku za druhou. Nejdřív se vyptávala, jak mi je a pak rychle změnila na to jak to byl skvělý zápas. Trochu mě z ní začala bolet hlava. Musela jsem jí konečně zastavit, protože kluci taky z ní nevypadali nadšeně. Ale Pavle to bylo očividně jedno a dál si mlela to svoje.

"Zpomal trochu. Kdo vlastně vyhrál?" Snažila jsem se změnit téma, jakto že jsem sebou sekla. Kluci se na mě děkovně podívali a já měla co dělat, abych nevyprskla smíchy, jak při tom vypadali. Ale snažila jsem si zachovat neutrální výraz.

"No, byla to remíza. Když jsi odpadla ty tak ve stejnou chvíli i Hydra a zrovna i Dragovi došli síly." Aha. Zmohla jsem se jen na kývnutí. Zaznamenala jsem za Pavlou pohyb a viděla jsem, jak se k nám Maruča blíží. To jsem zvědavá co má na srdíčku.

Došel k Pavle a zaklepal jí na rameno, až sebou lehce nadskočila a rychle se za ním otočila. Ten se jen usmíval. "Jestli chceš, můžeme si spolu taky zabojovat. Aspoň se Zuzka trochu vzpamatuje." Pavla ho obdařila svým širokým úsměvem začala zběsile přikyvovat. To už jsem nevydržela a vyprskla smíchy. Za chvíli se ke mně všichni přidali až na sestru, která dělala uraženou. Ale pak už jen nasadila pro ni typický úsměv a začala se domlouvat, kdy začnou. "Třeba hned." Řekl Maruča a mrkl na ni. Vsadila bych se, že se dokonce i mírně začervenala.

Dan mi pomohl vstát, protože jsem stále byla taková přešlá. Na mé rameno si spokojeně sedl Hydra a letmo se na mě podíval. Já mu věnovala malý úsměv. Došli jsme až k lavičkám pro publikum a pohodlně jsme se podadili. V rámci možností pohodlně. Teď je řada na sestře.

Narozdíl odemne byla docela nervózní. A nám i došlo proč. Zapomněli jsme totiž na takovou malou drobnost. "Vždyť já vlastně ani nevím, jak se jmenuje." Nad tou její poznámkou jsem se musela praštit do čela. Tak to jsem nedomyslela. Maručo však zůstal klidný a trochu jí poradil.

"Soustřeď se. A jméno by tě mělo napadnout samo." Pavla se teda snažila soustředit a zavřela oči. Po aréně se rozhostilo ticho. Najednou sestra oči otevřela a s bojovým tónem vzkřikla "Bakugane do boje. Bakugane povstaň. Vzhůru Pyrus Rippere." Aréna se rozzářila a vyšel z toho světla obrovský Bakugan s dlouhými a hlavně asi hodně ostrými drápy. Takže Ripper. Zajímavý jméno.

Maručo nezahálel a z pouzdra (myslím) si vytáhl svého Bakugana. "Bakugane do boje. Bakugane povstaň. Jedem Aquos Aquimos." Modrý Bakugan byl oproti červenému rozhodně menší.

Počkat. Uvědomila jsem si, že by už dávno měl mít jinačího Bakugana. Tohohle měl na začátku. Ještě se ale musím ujistit.

Otočím se na Dana a když můj pohled zpozoruje, tak se na mě vyzývavě podívá. "Můžu se tě na něco zeptat?" Zkusím to opatrně. Dan nasouhlas kývne hlavou, ať pokračuji. Ještě jednou se zhluboka nadechnu a pak se odhodlám na nějakou otázku, co mi zodpoví skoro všechno.

"Znáš princeznu Fábii?" Pohlédnu mu do očí. On se však na mě podívá zcela zmateně. "Kdo?" Protočím nad tím oči a povzdechnu si. Fakt skvělý. Prostě úplně bezva.

Takže si to shrňme. Asi před dvěma dny jsem se sem zázračně dostala. Našla jsem Dana, nebo spíš on mě. Pak se sem dostala ségra, kterou mám teď na krku. Dokážu cítit co můj bakugan. A nejlepší nakonec. Jsem tady v době myslím něco mezi 1.a 2. sérií. Prostě to si přeje každý. A abych nezapomněla. Zdalo se mi o Kapucáčovi, který mi řekl, že nějací kokoti mě hledají a asi určitě nejdou jen tak pokecat. Prostě jupiii.(kdo by nepochopil, tak to byla ironie.)

Při vzpomínce na mého naznámého se mi lehce zamotala hlava. Musela jsem se chytit zábradlí, které bylo před námi, abych nespadla. Nejdřív se mi v hlavě ozývalo jen divné šumnění, které sílilo a já rozpoznala Kapucáčův hlas. Zase mě táhl na to místo, kde jsme se poprvé setkali. Jen matně jsem ještě slyšela, jak na mě Dan volá. Byla jsem už moc daleko. Zase předemnou stál muž zahalený v kapuci. " Už jsou tady. Dejte si pozor." "Díky" kývla jsem směrem k němu. U něj není netrvá slov. Jsem docela ráda, že mě varuje před nebezpečím. Tady to byla docela rychlá rozmluva. Už jsem cítila, jak mě to pomalu táhne zpátky. "Zuzko?" Uslyšela jsem svoje jméno. Otočila jsem se na něj s otázkou. On se na mě jen usmál. "Dej na sebe pozor." Úsměv jsem mu oplatila a stihla mu letmo zamávat.

Rychle jsem začala mrkat. Páni dneska už jsem vlastně dvakrát za sebou omdlela.
"Konečně. Nemůžeš tady se sebou jen tak seknout." Vyčetl mi Dan. Ale člověk vidět, že se mu ulevilo. "Promiň" zamumlala jsem. Ale pak jsem hlavu zase rychle zvedla. Něco mi tady nesedělo.

"Kde je Pavla?" Zeptala jsem se s obavou v hlase a ještě jednou jsem se rozhlédla, v domnění, že jsem se jen přehlédla. Ale opravdu nikde nebyla.

Čau všeci !!
Šťastný nový rok
Na obrázku máte Rippera 😉
                                       halouz111