Bakugan: Klíč mezi světy [DOKONČENO]

Dej mi to!

Vedli nás znovu tou dlouhou chodbou, která vedla do místnosti s trůnem. K našemu překvapení jsme zabočili doprava kde byly menší, ale podle mě vyztuženější dveře. Vojáci, kteří stáli po obou stranách nám pokynuli a otevřely dveře.

Pavla, která celou dobu vedla náš malý zástup jim nevěnovala pozornost a razila si cestu rovnou k baronovi a potom si stoupla vedle jeho boku.

Mě to však vůbec nezajímalo a skenovala pohledem tuto místnost. Kovová zem pod každým naším krokem zaduněla. Všude kam jsem se podívala byly jakési hadičky, ampulky s látkou a všelijaké přístroje, které nechci ani vědět na co jsou.

Baron seděl na menším trůně s jeho typickým úsměvem, který bych mu nejradši vymazala z tváře.

Když jsme byli několik metrů od Kleida, zastavili jsme se a vojáci nám podkoply nohy, čímž nás donutili si kleknout.

" Jsem rád, že jste se tu rozhodli na chvíli zůstat. Řád bych vám spestřil váš pobyt a tak tedy můžeme přejít k věci" řekl tím svým ulisnym hlasem a zatleskal.

Neohrabaně nás znovu zvedli a všechny vedli do postranní místnosti, co sloužila jako klec. Tedy až na mě. Mě dovedli ke stolu, který se vynořil že země po baronovo zatleskani. Vypadalo to na operační stůl. V jeho rozích byli řemeny, které zajišťovaly, aby osoba na lehátku neutekla a moc se nehýbala.

Začala jsem mít až panický strach. Snažila jsem se znovu se vzpírat, ale jako posledně bezúspěšně.

Když mi svázaly všechny končetiny začala jsem se zuřivě škubat, ale bylo to k ničemu. Moje panika ještě vzrostla. Podívala jsem se na své přátele. Mack divoce lomcovala s mřížemi, ale jediný čeho dosáhla bylo to, že schytala elektrický výboj.

Uskokem jsem zavadila na baronu a všimla si, jak si to jako posledně užívá. Nechtěla jsem mu dopřát to štěstí, tak jsem zkusila pevným hlasem na něj promluvit. "Kde je Hydra ?" Zeptala jsem se. Ale i tak se mi nepovedlo z té otázky dostat strach. Jen se usmál a znovu zatleskal. Co s tím pořád má ?

Vedle jeho trůnu vystoupil z podlahy podstavec, na které byla mřížkovaná koule. Srdce mi úlevou poskočilo, když jsem zjistila, že tam je Hydra a ostatní naši Bakugani. Tak proto jsme se nemohli spojit. Ta koule nás rušila.

Oddechla jsem si, ale potichu, aby to ten syčák neslyšel.

Znovu jsem ke Klaidovi zvedla hlavu a zabořila je do jeho očí.    

" Co po nás vůbec chceš ?!" Skoro jsem na něj křičela, ale kvůli vyschlému krku jsem víc nezmohla.

Zas ten jeho úšklebek. Naklonil se na trůně, jakoby mi chtěl říct tajemství. " Chci tvojí moc, abych ovládl tvůj a potom i náš svět." Řekl tichým hlasem.

Trhla jsem sebou. "Spusťte to." Řekl prostě a já už jen vnímala velký přístroj s divnou jehlou na konci, jak se ke mně přibližuje a přitom pořád rychleji a rychleji točí. A já se na to vzmůžu koukat jen s vytřeštěnyma očima plné strachu.

Čau všeci!!
Když se blížíme k tomu konci, tak jsem to chtěla trochu .... Zamotat? Doufám, že jste si tu kapitolu užili 😜