Bakugan: Klíč mezi světy [DOKONČENO]

Co to s ní je?

*já*

Když jsem se trochu vzpamatovala, šli jsme hledat mojí tvrdohlavou sestru.

Hledali jsme snad úplně všude po areálu, ale nenašli jsme jí. Proč mi to musí dělat?

Po dlouhém hledání, kdy už jsme mohli vidět měsíc nás Maruča přesvědčil, že bude lepší se vrátit. Sice i jemu to bylo proti srsti, (kterou samozřejmě nemá) ale souhlasili jsme. Cestou k Maručovi domů nikdo z nás ani nepromluvil a byl zahloubaný ve svých myšlenkách.

Doma nám Maručo udělal omelety. Byly celkem dobrý, ale vzhledem k naší situaci jsme si moc nepochutnali a spíš se v tom jen rýpali.

Po chvíli ticha, které přerušovalo jen cinkání příborů o talíř se ozval ode dveří zvonek. Všichni se jako na povel zvedli a řítili se ke dveřím s malou špetkou naděje. Dan rychle otevřel a nám se vyskytl pohled na Pavlu. Vypadala pěkně vyčerpaně.

"Ahoj lidi. Chyběla jsem vám?" Snažila se odlehčit situaci, když se rozhostilo ticho. Já k ní udělala jeden krok a věnovala jí objetí. Strnula a snažila se mě odstrčit. To je trochu nezvyk, protože se ke mně takhle pořád lepila ona a já jí musela odehnávat.

Podezřívavě jsem se Pavle podívala do očí. "Kde jsi byla? Víš, jak jsme se o tebe báli?" Vytkla jsem jí. " Šla jsem ti koupit náramek." Odpověděla nevině a vytáhla z kapsy jednoduchý náramek. Vypadal trochu železný. Ale kde na něj vzala peníze.

"Děkuju." Odpověděla jsem a vzala si ho. Přesně mi padl kolem zápěstí a ani nebyl tak těžký, jak jsem čekala. Než se Dan stihnul nadechnout k další otázce, tak ho Pavla předběhla.

"Můžeme si už jít lehnout. Jsem docela unavená." Řekla a na důkaz si ještě zívla. Přikývli jsme a lehli si na svoje provyzorní lůžka. Za chvíli jsem už slyšela všech pravidelné oddechování. Jediná já zase nemohla usnout. Opravdu se Pavla dneska chovala divně. Ale byla jsem tak unavená, že při svém dumání jsem usnula do bezesné tmy.

Ahoj všeci
Další takový mini díl. Co myslíte, že se s Pavlou stalo?