Bakugan: Klíč mezi světy [DOKONČENO]

Doma

*mezitím doma*

Mojí sestře Pavle se téže noci zdál ošklivý sen, že jsem ji opustila. Probudila se přesně v tu chvíli, kdy se z mého pokoje valilo světlo. Vstala z postele a chodbou prošla do mého pokoje. U dveří se zastavila pootevřela je. "Ségra, můžu s tebou dneska spát v posteli?"

Ale nikdo ji neodpovídal. "Ségra?" Zkusila to znovu, ale stále se ji nedostávalo odpovědi. Teď už otevřela dveře naplno. Rozsvítila. V pokoji, ale nikdo nebyl. Pavla rychle běžela za rodiči do jejich ložnice. "Zuzka je pryč!" vykřikla a zatahala za peřinu.

"Pavlo", pravil hodně ospalý táta, který skoro nevnímal, co jeho dcera říká. "To byl jen sen, běž si zase lehnout a spi." "Ale, mě se to tati fakt nezdálo, Zuzka je opravdu pryč!" Pavla už trochu zvýšila hlas, protože jí štvalo, že ji opět nikdo nevěří.

"Tak víš co," povídá trpělivější mamka, která teď vstala a na hlavě ji všechny na krátko ostříhané vlasy stály "půjdeme se do jejího pokoje podívat, třeba šla jen na záchod."

"Tak jo." Řekla konečně spokojená Pavla, že ji někdo věnuje pozornost. S mamkou prohledaly celý dům, ale nenašly mě. Mamka, už trochu zděšená, šla do ložnice, aby se pokusila vzbudit taťku. "Milane, Pavla má asi pravdu, Zuzka je pryč." taťka zpozorněl. Když mamka mluví tímto tónem, nevěstí to nic dobrého. Takže moje zmizení zburcovalo celou rodinu.

Přišli znovu do mého pokoje, aby zjistili, jak jsem se dostala ven. Pavly bystré oči si až teď všimly nepatrně spálené podlahy do tvaru Pyruse. "Hele tati, co jsem našla. To tu ještě neměla. " Pavla tento znak viděla už mnohokrát. Taky si s mýma bakuganama ráda hrála, ale nikdy nechápala, jak mě to s nimi může bavit tak moc. Instintivně se hned podívala na moji poličku s bakugany.

"Její nejoblíbenější bakugan je pryč" řekla. Rodiče se na ni koukali s nechápavostí v očích. Pavla si povzdechla. "Ten znak na podlaze je úplně stejný jako ten na červených bakuganech.

"Ale co to má společného se Zuzky zmizením?" ptali se dál.

"To nevím, ale něco určitě ano, já to zjistím" řekla odhodlaně Pavla.

"Radši zavolám policii" řekla, už tak dost vystresovaná mamka. "Ne" zadržel ji taťka "stejně už všichni spí a kvůli nám se asi z postele neuráčí. Počkej do rána, třeba se do té doby Zuzka vrátí a jestli ne, tak můžeš tu policii zavolat. Ale teď už půjdeme všichni spát, potřebujeme si odpočinout. " Tak se vrátili do svých pokojů a snažili se usnout, ale nijak zvlášť jim to nešlo. Pořád museli myslet na to, kde jsem.

Ségra to už nemohla vydržet. Otevřela oči, potichu se odplížila do mého pokoje. Přišla k poličce, kde pro ni stáli už známí bakugani. Vzala si jednoho z nich a přemýšlela, kde jsem. Do podrobna toho bakugana prohlédla, ale na nic nepřišla. Nad tím, jak je neschopná se rozbrečela a stejně jako mně přistála na bakuganu její slza. Než se nadála, obklopilo ji světlo a ztratila se v něm.

Ahoj lidi, sorry že jsem tak dlouho nepsala. Ségra se chtěla do toho příběhu taky zapojit a nevěděla jsem jak jí ke mně poslat. Takže doufám, že jste si to aspoň trochu užili.