Bakugan: Klíč mezi světy [DOKONČENO]

Oni

*Oni*

"Zachytili jsme silné vibrační vlny na planetě Zeri, přesně někde v Kalifornii" oznamoval poručík svému veliteli. 

"Výborně, baron Kleid bude velice potěšen, že jsme konečně našli to, co už tak dlouho hledáme." s potěšením mu odpověděl velitel. Když se chystal tuto novinu vyřídit baronovi, poručíkův hlas ho zastavil. "Počkejte pane, zachytil jsem další vibrační vlny, tentokrát o hodně slabší." Velitel potichu zaklel a znovu se podíval na poručíka neutrálním výrazem a zaťatými pěstmi. "To je velice znepokojivé, musel s ní přijít někdo další." přikyvoval. "Raději si o tom promluvím s baronem." Otočil se a když bral za kliku na něco si vzpomněl. "A co náš vězeň, řekla nám konečně něco užitečného?"

 "Zatím nic pane, s ním asi nic nepohne". Veliteli se na tváři mihl náznak zlomyslného úšklebku. "Vsadím se, že si teď na něco vzpomene, až mu řeknu, že jsme našli jeho milovanou sestřičku." Otočil se k východu a rázným krokem pochodoval chodbou ke dveřím pracovny jeho pána.

Postavil se před honosné dřevěné dveře a zaťukal na ně. "Vstupte" ozval se za dveřmi hluboký mužský hlas, až z toho kapitánovi zamrazilo. Opatrně vstoupil dovnitř a jemně se poklonil svému baronovi, který seděl za masivním stolem. Zvedl k němu hlavu a podíval se mu do očí. "Našli jsme ji."

Baronovi se na tváři mihl úsměv, ale v zápětí zmizel a nahradila ji zase jeho typická kamenná maska. " Navrhuji jít za vězněm a sdělit mu tuto zprávu. " Zeptal se velitel opatrně a trošku se přikrčil při tom chladném pohledu, kterým ho obdařil. Chvíli se zamyslel a přikývl na souhlas. Velitel si tiše oddechl. Jeho pán stal z už na první pohled pohodlného křesla a vyrazil s kapitánem a pár vojáky do sklepa kde měli veliké místnosti sloužící jako vězení. Sešli schody a rázným krokem si to mířili chodbou úplně dozadu, kde byli vězni po jednom. Přistoupili k železným mřížím a baron pokynul žalářnikovi, aby jim otevřel. Dveře se s rachotem otevřeli. Místnost byla temná a vlhká. Ve vzduchu byl cítit i zápach plísně. Jediným světlem byla teď pochoden, která momentálně osvěcovala celou místnost. V rohu místnosti byl v poutech přivázaný muž, dá se říct, že ještě možná i chlapec. Byl vyhublí z nedostatku potravy a hlavu skloněnou. Jeden ze strážných k němu přišel a kopl ho do boku. Kluk zaskučel a namáhavě zvedl hlavu. Jeho jindy krásné modré oči byli pohaslé, které krásně doplňovali velké kruhy pod očima. " Ahoj Kleide, dlouho jsme se neviděli." Pokusil se o chabý úsměv. Velitel zčervenal a uhodil chlapce do hlavy až se mu málem přetočila. " Takhle s baronem mluvit nebudeš ty jeden bastarde." Vyplivl na něj krev, která se mu začala hromadit v puse. Chystal se mu uštědřit další výchovnou, ale pán ho zadržel. " Počkej, však ho přejde ta drzost, až zjistí, že jsme našli tu jeho milovanou sestřičku."
Chlapec v poutech sebou cukl, až pouta na jeho poutech zachrastila. V jeho očích byla vidět zuřivost. " Jestli se jí jen dotknete tak vám vlastnoručně zlomím vaz. " Zasyčel na něj jedovatě. Baronovi to jen rozšířilo úsměv na rtech. " V tom mi nemůžeš zabránit, ale můžeme se dohodnout." Zvážněl a nasadil kamennou tvář. "Kde je klíč mezi světy a já jí nechám být. Tak co ty na to Tayi." Vzpurně se mu zahleděl do očí a mlčel. Kleid si povdychl. Proč musí dělat pořád tak těžký. " No jak chceš, až tvojí sestru najdeme nebudeme mít žádné slitování." Pronesl lhostejně. Tay se začal zmítat v poutech, ale bylo mu to prd platné. " Ty ji nedostaneš, stejně tu moc nebudeš umět ovládnout." Kleid se otočil na jeho doprovod a dal znamení, že už odchází. Zamkli za sebou celu a zvuk klíčů se nesl tichou chodbou společně s kroky, které postupem úplně utichli. Tay zůstal zase sám v tý tmavý kopce na pospas osudu. Potichu si zamumlal spíš sám pro sebe a zavřel oči. Musel ji před nima varovat.

Ahoj lidi.
Moc se omlouvám, že jsem dlouho nepsala, protože jsem si zlomila ruku a ještě do toho ty testy... Doufám, že se vám to aspoň trochu líbilo a budu moc ráda za vaši podporu i nadále. Budu se snažit vydávat častěji.
Takže Čau všeci ✋