Bakugan: Klíč mezi světy [DOKONČENO]

Jdeme?

Cítila jsem, jak mi někdo stiskl konejšivě rameno.  S námahou jsem zvedla hlavu, kde stál Maručo s lítostivím pohledem. V mým pohledu nebylo nic. Za chvíli se k nám došoural  i Dan.

"Kolem arény bylo ochranné pole.  Nemohli jsme ti pomoc. " Vysvětlil. Já jen němě přikývla. Pořád jsem před sebou viděla ten její výraz, který mi byl cizí. Ale tvář zůstala stejná. Já sestru dostanu zpět.

"Ehm.. hej. Posloucháš mě?" Zatřese semnou Maručo. Rychle za sebou zamrkam a podívám se na něj. Jde na něm vidět, že má starost. Zamumlam něco ve smyslu, že jsem v pohodě, ale samozřejmě mi to nezbaštil.

Na chvíli se mezi náma rozprostře nepříjemné ticho, které naštěstí protne Dan.

"Tak co budeme dělat?" Zeptá se mě opatrně. Já se zvednu s novou vlnou odhodlání.

"Není to snad jasný. Najdeme ty, co zhypnotizovali Pavlu a nakopeme jim zadky. Nebo spíš v tomhle případě, najdou oni nás."

Dan se na mě ze široka usměje. "To jsem chtěl slyšet. Už se těším." Zářil jako měsíček na hnoji, jak se těšil na budoucí zápasy.

"Ale jak jí najdeme ?" Zajímala jsem se. Maručo se na nás šibalsky podíval a vytáhl z kapsy u kalhot malou krabičku. Všichni s našimi bakugany jsme se koukali, co to dělá. Maručo nezvedne ani hlavu od toho přístroje na kterém mezitím vyklikává různá tlačítka ve kterých se vůbec nevyznám a snaží se nám vysvětlit o co jde.

" Jak se začala chovat divně měl jsem špatný pocit. A jak vidím, tak oprávněný. Jsem sestrojil takovou malou vysílačku, kterou jsem na ni připl a ten pošle zpátky signál. Jednoduše. Teď můžeme vidět, kde je." Nejradši bych ho obejmula. Ten kluk opravdu nemá brýle jen na parádu. Teď máme aspoň jednu starost z krku.

Všichni se zatajeným dechem pozorujeme, jak se jeho prsty hbitě pohybujou po displeji. Po chvilce se na monitoru objeví malé blikající světlo, které zřejmě znázorňuje 'Pavlu'. Při jejím jméně mě bodne u srdce. Ne, zrovna teď to není moje sestra.

Maručo se zatvářil zmateně a přitom trochu nakrčil čelo. "Parto...? Máme možná menší problém. Teď zrovna není na téhle planetě." Frustrovaně si povzdechnu a bezděky si rukou projedu svoje vlasy. Ale Maručo pokračuje. "Není na žádné planetě. Je uprostřed vesmíru, což je nesmysl, pokud by..." "pokud by nebyla na vesmírné lodi." Přeruším ho. Ten jen přikývne. "Tak na co čekáme?! Jdeme je navštívit!" Zvolal znova nadšeně Dan. Musela jsem nad ním jen zakroutit hlavou. Jde se do akce. "To bych vám neradila. Pokud tam jen tak přijdete tak jste ještě blbější, než jsem si myslela." Ozve se za námi pohrdavě.

Tahle kapitola, jak už stě si někdo všimli měla vyjít dřív. Takže je to tam trochu pokroucené. Doufám, že mám aspoň trochu chytrý čtenáře, kteří pochopí v jakém pořadí ten příběh je. Čau všeci.