Nezdařená akce

73 15 1
                                    

Uvnitř to bylo jako velké bludiště chodeb a bylo to tam ... No... Šílený. Kdo by si pomyslel, že existuje vesmírná loď, jejíž kapitán je asi fanoušek do středověkého stylu.

Stěny obložené něčím, co připomínalo kameny na kterých viseli pochodně. V kterých nebyl oheň, ale divná kulička, která svítila dost silně, aby ozářila pruh chodby kudy jsme zrovna procházeli. Byly v pravidelné vzdálenosti, takže tady nebyl nikde žádný tmavý kout.

Po celé chodbě se rozléhaly kroky naše malé skupiny. Přejel mi mráz po zádech až jsem se mírně oklepala. Nelíbilo se mi to. Něco je tady špatně. Ale jak mohli vědět, že jsme tady? To ticho nám všem drásá nervy a jsme napjatý, připraveni kdykoliv zakročit.

V čele byla Mack. Naštěstí nikdo nic nenamítal, takže jsme bez jediného slova pokračovali. Po chvíli jsme zase došli na rozcestí, kde jsme se zastavili, abychom určili směr.

Najednou se z pravé chodby ozve pravidelný tleskavy zvuk. Otočíme se tím směrem a uvidíme v neosvětleném rohu postavu. Kterou až moc dobře známé. Postava udělá krok k nám a Dan si přede mě ochranářsky stoupne. Povzdechnu si. Pořád zapomíná, že nejsem začátečník. Obejdu ho a postavím se po jeho boku. Kousek za mnou stojí Mack s Maručem, kteří jsou taky v ostražitosti.

Postava udělá dalších pár kroků a tak se dostane na osvětlené místo a můžeme vidět její novou zbroj. Všechno má sladěné do odstínů černé barvy z lehkého, ale pevného materiálu.

"Musím vás obdivovat. Jen vy sami na téhle lodi." Řekla Pavla otravným hlasem. " Jak si věděla, že přijdeme?" Zeptala jsem se jí neohroženě a čekala co z ní vyleze. Na tváři se jí objevil úšklebek a jen tak dodala. "Máš pěknej náramek. Víš, že v něm máš lokátor?" Mimoděk jsem se podívala na svoje zápěstí, na kterém se houpal dárek, který mi dala v den, kdy se začala chovat tak divně. Obrátila jsem hlavu zase na Pavlu a věnovala zamračeny výraz. "Vzdej se. Si proti přesile. Nemáš šanci vyhrát." Řekl s ledovým klidem Dan.

Zatvářila se, že nevěří vlastním uším. "Opravdu? To jsem si nevšimla. Měli by jste se naučit počítat. Protože VY  stojíte proti přesile."

Za ní se rozezněl dusot několika páru nohou. Podobně to bylo i u obou dalších chodeb a nakonec se pár ukázali i za námi. Jsme v pasti.

Čau všeci
Takže v příští kapitole bude nějaký ten boj a už se pomalu blížíme do finále 😋

Bakugan: Klíč mezi světy   [DOKONČENO]Kde žijí příběhy. Začni objevovat