Bakugan: Klíč mezi světy [DOKONČENO]

Připravme se

Ještě chvíli jsem jen tak seděla na matraci a snažila se to rozdýchat. V hlavě se mi pořád do kola přehrávala Kapucáčova slova. O jakém klíči to sakra mluvil?

Fakt skvělý, takže si můžu do svého seznamu s nezodpovezenyma otázkáma připsat další věc. Super. Pomyslím si ironicky.

Rozhlednu se po místnosti, kde na křesle spí moje sestra. Gauč, na kterým spal Dan je prázdný. Uslyším nějaké hlasy, myslím, že vycházejí z kuchyně. Jelikož moje zvědavost mi nedá, rozhodnu se to prozkoumat.

Odhrnu ze sebe slabou přikrývku a rozejdu se ke kuchyni. Ještě že jsem spala v oblečení. Čím víc se přibližuji, dokážu rozeznat hlas Maruča a Dana. Přes pootevřené dveře se snažím zachytit o čem si povídají.

"Opravdu tohle říkala?" Ptal se zrovna Maruča ospalým hlasem. "Jo, ale co myslela tím klíčem?" Odpoví Dan. To už nevydržím a vkročím do místnosti. Až sebou kluci trochu trhnou. "To bych taky ráda věděla. A jak jste se o tom dozvěděli. Prohlížím si je s mírně nazvednutým obočím. Dan se rozpačitě podrbe za krkem. To dělají všichni kluci, když jsou nervózní? Pomyslím si. Nad tou poznámkou mírně protočím oči.

"Mluvila si ze spaní." Zabrblá Dan. Vytřeštím na něj své oči a nestačím se divit. Zhluboka se nadechnu a po chvíli ticha jim popravdě odpovím. "Víte, v tom snu byl chlap, možná chlapec v černým hábitu a říkal ještě něco o tom, že někdo hledá klíč mezi dimenzemi, který údajně střežím. Prý už vědí kde jsem a přijdou si pro něj. Nevím, co si o tom mám myslet."

Podívám se na ně a mají stejný výraz jako já, když mi to můj Neznámý řekl. Zavládlo nepříjemné ticho, které pak konečně prolomil Maručo.

" To je fakt divné a ty mu věříš? " Zeptá se mě a pohlédne mi pevně do očí. Já mu pohled oplácím se stejnou intenzitou. Ale stejně se chvíli zamyslím. Zní to sice divně, ale vím, že mu můžu věřit. " Ano." Řeknu mu po odmlce.

Chvíli mě ještě zkoumá pohledem, ale pak se jen usměje a pokýve mi hlavou. V tomhle jednoduchém gestu poznám, že je semnou. Usměju se na něj. "Co budeme teda dělat?" Prohodím. " Není to přece jasný?! Jdeme tě vytrénovat na boj s bakugany. A až přijdou, nakopem jim ty jejich zadky." Řekne možná až moc hlasitě. V jeho očích zahlédnu tančit malé ohníčky.

" Nebudeme se přece pořád schovávat. Stejně by nás dřív nebo později našli." Dodá. Mě to přijde jako skvělý nápad. To musí být o hodně lepší než v našem snu.

" Víte co, začneme klidně hned. Jsem tak natěšená, že bych stejně asi ani neusla." Nevím jestli jsem víc netěšená já, a nebo Dan vedle mě. Kluci přikývnou. " Takže do prostoru pro bakugany." Zavelí Dan. Skoro to zakřičí. " Nešlo by to trochu tišeji. Segra vedle spí. " Syknu na něj potichu. Ale pořád s úsměvem.

" Na to už je asi pozdě." Ozve se za mnou. Ve dveřích stála Pavla a zrovna si protírala ospalé oči. "Ach jo, tak půjdeme asi všichni." Zamumlá Dan a už se řítíme ke dveřím. Tohle bude ještě zábava.

Ahoj všeci!
Tak tady máte další díl. Myslím, že to ani nemusím komentovat. Tohle byla taková pohodová kapitola, ale v příští se konečně dostaneme na nějaký ten boj. Tak se uvidíme příště.