Bakugan: Klíč mezi světy [DOKONČENO]

Bratr?!

Hydraid

Bylo to strašné. Nemohl jsem nic dělat. Cítil jsem tu bolest, která byla snad ještě horší než ten smrtící sliz. Volal jsem její jméno, ale kvůli bolesti mě vůbec nevnímala. Potom se z její hrudi vyrvala modrá záře. A potom... Nic. Jen prazdnotu a obviňování. Bylo mi jí líto. Za tohle přece nemůže. Nikdo to nevěděl. Ale kvůli téhle pitomé kouli se zmůžu koukat, jak se její hlava svěsí dolů. Byla úplně ztracená.

Viděl jsem, jak modrou kouli ten divný přístroj pohltil. Co to má znamenat?! Odpověď se mi dostalo skoro hned. Koule se přemístila k baronově trůnu. Nasadil svůj vítězný škleb a opatrně vzal modrou zář do rukou. Ruce dál směrem k hrudi, kde se mu na plášti pohupoval dráhy červený kámen. Jakmile se ho koule dotkla, vcuclo ji a změnilo barvu na modrou. Je to asi speciální kámen na uchování moci. Pomyslím si.

Baron se zadíval na kámen a pak svůj pohled upřel na nehybné tělo mé přítelkyně. Lekl jsem se, že je mrtvá, ale po lepším zkoumání šlo vidět, jak se jí nadzvedává hrudník. Oddechl jsem si.

"Myslel jsem si, že budeš lepší, jak tě bratr popisoval." Oznámil jí.

Zuzka

Bratr?! Zvednu k němu pohled a nechápavě se podívám. "Ty to nevíš?" Jeho úsměv se o to rozšíří. Zakoulim očima a dál ho pozoruji. Na víc nejsem schopná.

Baron se zamyslí. "No..... Když jsi mi dala takový krásný dar. Tak možná by ho mohl vědět i tvůj bratr." V hlavě mě to začalo šrotovat na plné obrátky. Vždyť já nemám bratra. To už se ale rozrazý dveře, v kterých stojí dva vojáci s mezi sebou podpírají osobu v otrhaném oblečení.

Jeho vlasy, které byly zřejmě blond, nebyly pod tou vrstvou špíny skoro vidět. Srdce se mi zrychlilo, když se naše oči setkali.

Sice jsem tehdy do obličeje neviděla, ale jsem si jistá, že je to on. Ten Kapucáč z mého snu. On mě před nimi varoval. Pokusil se o chabý úsměv, aby aspoň trochu usnadnil tuto situaci a tíživé ticho, které tady po jeho příchodu nastalo. Chvíli se jen tak prohlížíme.

Měl na sobě spíš roztrhaný hadr, protože za oblečení se to už dávno nedalo používat. Byl celý špinavý a pohublý z nedostatku potravy. V té špíně svítili jen jeho zelené oči. Vypadal ještě ne kluka kolem 20-ti let. Musel tu být vězněn už dlouho.

"Tay se tě snažil schovat na Zemi a dal tě těm lidem před dveře, a sám se nechal chytit. Jak dojemné. Ale svoje rodiče nezachránil. Aspoň dvakrát tak trpěl." Dořekl baron a místností se rozezněl jeho skřípavý smích.

Tay, můj bratr, pravý rodiče zabil, jeho mučil. Poletovala mi v hlavě jedná informace za druhou. Čím více jsem to chápala, tím více se ve mě shromažďoval vztek a nenávist vůči baronovi.

Hněv mi proudil žílami a do svalů pumpoval novou sílu. Snažila jsem se něco vymyslet, abych se dostala pryč ze řemenů.

V hlavě mě vytanula jedna jeho věta, kterou mi řekl, když nás odváděli z vězení.

"Buď silná, a hlavně nezapomeň kdo jsi."

Tato slova se mně pořád ozývaly v hlavě. Kdo jsem ? A na svou otázku jsem po chvíli znala odpověď.

Svůj pohled jsem upřela na Tay. Usmál se a povzbudivě​ na mě kývl. Zhluboka jsem se nadechla a řekla. "Jsem klíč mezi světy."

Po mých slovech se něco ve mně pohnulo a mé tělo obklopilo světlo.

Řemeny mě pustily a s ránou spadly na zem. Cítila jsem se plná sil. "Zaplatíš za mou rodinu a přátele." Řekla jsem hlasem, který jen vzdáleně připomínal můj.

Čau všeci!!
Další kapitola na světě a vypadá to, že příště bude poslední náš boj s kterým skončí i tahle moje první knížka 😋