Bakugan: Klíč mezi světy [DOKONČENO]

Kde je?

*Před několika minutami*
Maručo

Šlo na Pavle vidět, jak je nervózní. Moc nevěděla jak bojovat, tak jsem jí musel trochu šetřit. Byla trochu na jiné úrovni než její sestra. Zatím na mě posílala útoky a já je jenom odrážel. Byla z toho trochu naštvaná, ale já si s ní ten zápas chtěl užít co nejdéle.

Uslyšel jsem, jak Dan zakřičel Zuzky jméno. Otočil jsem se na tribuny a uviděl, jak se sklání nad bezvládným tělem. Zuzky tělem. To nestačilo jen jednou.

"Tak jo, ukončíme to." Zakřičel jsem na Pavlu a ona zpozorněla. Vytáhl jsem kartu a dal jí směrem na Aquimose. "Schopnost aktivovat. Tlak spirály." Karta se rozzářila. Než stačil můj soupeř jakkoliv zareagovat, byl její bakugan pod silným proudem vody vstlačen na dno arény. Po nárazu zůstal chvíli ležet a po chvíli se znovu zmenšil.

Dal jsem Aquimosovi pokyn a on se mi zmenšil a já ho chytl do ruky. Pavli jsem si už nevšímal a rychle běžel k Danovi. Nevím proč, ale bylo mi Pavli líto. Všiml jsem si totiž jejího sklameneho pohledu. To jsem teď ale hodil za hlavu a přiběhl k těm dvoum.

Zuzka ležela na zemi a měla křečovitě zavřené oči. Něco mumlala ze spaní, ale nerozuměl jsem co.

Nejednou prudce otevřela oči a zamrkala. Podívala se na Dana a pokusila se o úsměv. Moc jí to nešlo, ale snaha byla. Oboum nám spadl kámen ze srdce. Ale Dan si neopustil jí trochu napomenout, ať to už více nedělá.

Pohledem prohledávala arénu a já na ní tázavě zvedl obočí. Ta si mě však nevšímala a stále zoufaleji koukala okolo.

"Kde je Pavla?" Zeptala se. Otočil jsem se na místo, kde předtím stála, ale zarazil jsem se. Nebyla tam. Dan se taky rozhlednul a zatvářil se podobně jako my. Kam zase šla?

*Pavla*

Potom, co mě Maručo porazil jsem zaraženě koukala na svýho bakugana. Uvědomila jsem si, že si semnou Maručo jen hrál, mohl mě porazit hnedka na začátku. Dostala jsem strašný vztek. Vztek na všechny a sebe samou. Proč mě to vůbec nejde ? Proč má sestra lepšího Bakugana než já. Chtělo se mi křičet, brečet do něčeho praštit. Nevím, co to do mě vjelo, ale prostě jsem rychle vzala Rippera do rukou a běžela pryč. Ani si nevšimli, že odcházím, pomyslela jsem si trpce.

Vyběhla jsem ven z bojové areny a rozběhla se pryč. Bylo mi jedno kam. Chtěla jsem být na chvíli sama.

Slzy jsem měla už na krajíčku a rozmazávalo se mi vidění. Proto jsem po chvíli do někoho narazila a já spadla na zem.

Všude se rozvířil prach a já si utřela uslzené oči. "Nemůžeš sakra dávat pozor ty jeden spratku!?" Rozkřikl se na mě. Z jeho hlasu mě přeběhl mráz po zádech. Zvedla jsem na něj hlavu. Byl to vysoký muž se svalnatou postavou. Přes celou levou tvář měl jizvu která končila až v jeho plnovousu.

"Pr-promiňte." Pípla jsem. On se na mě pohoršeně podíval a já už si myslela, že my dá facku. Napřáhl ruku, aby mě uhodil, když zapípala podivná krabička v jeho ruce. Přesunul svoji pozornost k ní a já si oddechla. Chvíli s ní kolem sebe máchá až krabičku opět na mě a znovu zapípala. Muž se na mě divně podíval a pak se usmál děsivým úšklebkem. Teď jsem opravdu dostala strach.

"Ty půjdeš semnou." Řekl mi a silné mě chytl za rameno až jsem sykla. Než jsem stihla cokoliv udělat, teleportoval nás pryč.

Čau všeci!!
První kapitola napsaná jiným pohledem
Kdo myslíte, že byl ten chlap ?