Caspar

3.

Druhý den se chlapec snaží chodit tak, aby nikdo nepoznal, že je na něm něco jinak. Jenže, jakmile udělá krok, tak ho bolavé místo nepříjemně zabolí.

Proto dneska do školy jde pomalu a do školní chodby vchází skoro jako poslední. Ve třídě, která je zaměřená na matematiku, si sedá pomalu na židli, aby ho to pokud možno co nejméně bolelo. Jakmile si sedne, těžce vydechne. Bolí ho to, ale rozhodně ne tak moc jako když se snaží o chůzi. Z batohu si vyndá učebnice a připraví si tu jednu tužku, co má, a něco jako gumu. Učitel příjde hned na zazvonění a sedne si za katedru.

Chlapec se patnáct minut vrtí na židli a snaží se najít polohu, ve které ho zadek tolik bolet nebude, ale marně. Povzdychne si a opře se čelem o paže položené na stole. Pomalu zavírá oči a usíná. Celou noc probdil ne jen kvůli té bolesti, co pociťoval, ale hlavně to způsobily ty hlasité stény vycházející z vedlejší místnosti. Nejhorší na tom bylo, že to nebyla matka s otcem, nýbrž matka s nějakým chlapíkem, kterého zrovna ulovila na ulici. Proto se celou noc přehazoval a nemohl zamhouřit oči.

Teď však je rád za ten hluboký hlas, který povídá o kvadratických rovnicích a tak ho i uspává. Což se ale velmi rychle změní. Někdo mu totiž tlustou učebnicí bouchne do stolu. To způsobí, že se mladík z šoku vztyčí a rázem má plno energie. Z toho rychlého pohybu ho zabolí zadek a vydá ze sebe tiché 'au'. Nad jeho lavicí se sklání poměrně mladý učitel a naštvaně se mračí na unaveného chlapce.
„Dobré ráno, pane Gibsone," vyštěkne a opře se o mladíkovu lavici. Černovlásek na sucho polkne a vzhlédne na rozzuřeného učitele. Následně pohled zase sklopí ke svým prstům, s kterými si z nervozity začne hrát. „Copak jste dělal celou noc, když musíte spát i o hodině matematiky?"

Černovlásek se ponoří ještě více do židle (což není zrovna pěkné pro jeho pozadí). Právě teď si přeje zmizet. Všichni ho sledují se zájmem v očích.

„Nemáte co říct, hm?" dává mu poslední šanci na to, aby alespoň přišel s nějakou chatrnou výmluvou, ale chlapec jen záporně zavrtí hlavou. „Tak to budete týden po škole," rozhodne nakonec učitel a vrátí se zpátky k učivu.

Všichni ho litují. No, to zatím neví, že je z toho chlapec potají šťastný.