Caspar

6.

„Tati?" osloví svého postaršího otce zelenooký blonďák, když oba sedí v autě a míří si to konečně domů. Hnědovlasý muž plně věnuje pozornost vozovce a pevně svírá volant svého černého Range Roveru.

„Hm?" broukne jen, aniž by spustil zrak ze silnice. Blonďatý chlapec se zhluboka nadechne. Nikdy se na jeho žáky neptal, ale tenhle černovlasý chlapec ho zaujal natolik, že prostě musí.

„Kdo byl ten kluk v tvé třídě?" zeptá se navenek klidně jeho syn a nervózně se zavrtí na sedadle. Otec se zamračí nad vzpomínkou rozhovoru s Casparem, který byl utnut moc brzy. Naštvaně vydechne a sevře kožený volant.

„Jen jeden kluk, co usnul o mé hodině," odpoví prostě a již přemýšlí o pondělku, kdy musí pokračovat v načnutém rozhovoru. Hnědovlasému muži nebylo dvakrát příjemné mluvit se svým synem o jeho žácích. „Proč se ptáš?" odvrátí na malinký moment zrak z vozovky a podezřele se podívá na svého syna sedícího na sedadle spolujezdce.

„Jen mě to zajímá," šeptne a němě se podívá na rušnou dálnici. Přemýšlí, jestli v otázkách má pokračovat. Přeci jen táta pojal podezření a to již u první otázky, co bude dělat u druhé, třetí, čtvrté? Jenže zvědavost je větší než strach z toho, co na to otec řekne. Zhluboka se nadechne a zeptá se na tu jednu otázku, co mu připadá nejdůležitější. „Jak se jmenuje?" začne netrpělivě klepat prsty do palubní desky a neodvažuje se podívat otcovým směrem.

„Adriane..." povzdychne si otec, který se jaksi nemá k přímé odpovědi. Sám neví, co si o zmiňovaném má myslet. „Řekni mi jediný důvod, proč bys to chtěl vědět," poví nakonec a zkontroluje zpětným zrcátkem silnici za nimi.

Adrian se kousne do spodního rtu. Nemůže mu říct o té rvačce, co proběhla před pár dny, a ani mu nemůže říct, že v ní černovlásek figuroval. Jeho otec si do teď myslí, že ta rvačka byla pro dobré záměry, že se rval ve škole kvůli své kamarádce. Nedokáže si ani představit, co by otec řekl na to, že kouří marihuanu a že celá ta rvačka byla kvůli jeho nesplaceným dluhům, co nedopatřením - spíš svou závislostí - nadělal. „Připadá mi roztomilý," rozhodne se pro jinou alternativu a to je lhaní. Už dávno se doma přiznal k tomu, že je gay, a jeho rodiče to nikterak nerozhodilo, za což byl samozřejmě rád. Teď se však bojí otcova svráštěného obočí, které nevěstí nic dobrého.

„Caspar," povzdychne si. „Jmenuje se Caspar Gibson," upřesní a Adrian se na něj s překvapením podívá. Nečekal tak rychlou a bezbolestnou odpověď, ale tak snadno se z toho nevykroutí. Staršímu muži se v hlavě zrodí šílený plán, který jak tak tuší nedopadne nejlépe, ale jeho rodičovské pudy předčí jeho obavy, a nakonec ještě dodá: „Chci, aby ses s ním skamarádil nebo dal dohromady, to je mi upřímně asi jedno. Ale chci o něm vědět, co nejvíc. Je zvláštní a tím myslím hodně."

Adrian vydechne nastřádaný vzduch a prohrábne si své blonďaté vlasy. S šokem se na něj podívá, když mu dojde význam otcových slov. „P-proč?" zalkne se a následně se poškrábe na zátylku.

Řidič pevně stiskne volant a promluví: „Mám takový pocit, že v jeho rodině probíhá domácí násilí."