Caspar

5.

„Proč jsi mi nepomohl, ty zmrde?!" řekne výhružně a přišpendlí druhého chlapce ke zdi. Caspar se celý klepe a už se psychicky připravuje na další modřiny, které výjimečně neudělá jeho matka. „Odpověz," zavrčí. Stisk okolo jeho lemu trička zpevní, čímž ho přimáčkne ještě více ke zdi. Černovlásek vůbec netuší, o co jde. Snaží si na blonďatého chlapce vzpomenout. Ale nedaří se mu to.

Nadechne se a koktavě odpoví: „P-promiň. N-nevzpomínám si." Sklopí zrak na místo, kde ho blonďák drží.

„Zbaběle si utekl. Mohli mě i zabít." řekne. Jeho obličej je milimetr od toho Casparova, teď už ho tolik nepřitahuje, spíš se ho bojí. Blonďák mu vrazí silnou facku, což způsobí, že se jeho hlava mírně nakloní napravo. Jakoby ho ta facka probrala. Chlapec s havraními vlasy si ho okamžitě vybaví. Je to ten chudák, co se tehdy plazil po té zemi.

„Ale nezabili," namítne Caspar šeptem a kousne se do tváře, aby z něj už nevyšel žádný další vzlyk. Další facka, stejně silná jako ta předtím. V očích se ublíženému mladíkovi objeví slzy, které se marně snaží zastavit. Zelenooký chlapec svého vrstevníka surově hodí na zem a ušklíbne se. Caspar se vysápe na nohy a co nejrychleji běží do kouta, kde se následně schoulí do klubíčka.

„Promiň," šeptne nakonec černovlásek a skryje si rukama obličej tak, aby druhý chlapec neviděl jeho bolest. Blonďatý mladík se nad ním pomalu slituje. Není to žádný rváč. Násilí nemá rád, ale ten den měl strach. Bál se o sebe a jediná úniková cesta byl právě tenhle černovlasý chlapec, co jen tak utekl od problémů.

„Ještě jsme neskončili," odvětí blonďáček a prohrábne si vlasy. Následně odemkne dveře od učebny a za doprovodu hlasitého bouchnutí dveřmi odejde. Caspar se k odchodu nemá a tak jen tiše vzlyká sedě v tom rohu.

Proč? Proč on? Je snad nějaký magnet na násilí?