Caspar

1.

Chlapec vyjde z otevřených velkých dveří a okamžitě si přes hlavu přehodí kapuci od své hebké černé mikiny. I když je nejméně třicet stupňů, tak se neupravený černovlásek paří v sice tenké, ale za to teplé mikině a v dlouhých bavlněných teplácích. Nic okolo něj ho nezajímá, dívá se jen na své nohy, jak se pomalu blíží k domovu.

Každý kluk by se těšil na to, až konečně vypadne ze školy, ale on byl jiný. Vždycky vychází jako poslední a vždycky přichází jako první. Není to tak, že by střední školu tak miloval, je to tak, že chce být, co nejdál od toho proklatého domu, který je mylně nazýván jeho domovem.

Najednou uslyší někoho nelidsky vykřiknout, což ho vytrhne z jeho pochmurných myšlenek.

„Dlužíš nám prachy!" ozve se hlubokým hlasem z temné postranní uličky. Chlapec s havraními vlasy se pomalu přiblíží k místu, odkud slyší hlasy, a podívá se za roh, kde se mu naskytne pohled na dva hromotluky a bezvládné chlapecké tělo ležící na studené asfaltové zemi. Černovláskovi se zvedne žaludek, když uvidí chlapce na špinavém chodníku, jak se pomalu přitahuje směrem k němu. Kluka v teplákové mikině chytne úzkost, další modřiny dnes už nezvládne. Proto, jakmile ho dvojice násilníků spatří, vyběhne rychlostí blesku ke svému domu a celou cestu se neodvažuje ani ohlédnout.

Během pár minut dobíhá ke svému domu a má problémy s chycením dechu. Proto se zastaví na verandě patřící k jeho domku a chytí se za hrudník. Mírně se předkloní a těžce dýchá.

„To bude asi tím, že necvičím," řekne si pro sebe a s hlasitým vydechnutím odemkne vchodové dveře. Okamžitě ho do nosu praští pach vanilkových cigaret mísící se s pachem tvrdého alkoholu.

A je to tady. Je doma. Doma, kde to vypadá spíš jako v bordelu. Okamžitě si položí otázku, která ho napadne vždy, když překročí práh těhlech zatracených dveří.

„Co tu vlastně dělám?"