Protiklady (Dramione)

45- KONEC

"Jsi si jistý, že to chceš?" Zeptal se Ron popáté.

"Ne," odpověděl Harry. "Nenávidím, že to musím přiznat, ale Malfoy má pravdu: chovali jsme se k Hermioně hrozně a měli bychom se jí jít omluvit a usmířit se s ní."

"No to mě podrž, Harry, použil na tebe Imperio , zatímco jste byli sami?"

Zaksichtil se. "Začínám nad tím sám uvažovat. Nemůžu uvěřit, že tohle dělám. "

"Nejsem si jistý, jestli bych ti to měl dovolit."

Zastavil a popadl Rona za rameno. "Vážně souhlasíš, že to je správná věc, že?"

Ron chvíli vypadal nerozhodně. "Nejsem si jistý. Chci říct, prakticky jí jdeme dát naše požehnání a to mi příliš nesedí, ale takto nemůže dál pokračovat. "

"Vím a také jsem rozpolcený. Konec-konců, je to Malfoy . "

"Ano, ale také je to Hermiona a mně se nelíbí nebýt jejím přítelem, takže pojďme, abychom to měli z krku a skončili to dříve, než ztratíme odvahu."

Oba chlapci se před Hermioniným pokojem zastavili, několikrát se zhluboka nadechli než zvedli ruce, aby zaklepali.

Hermiona byla osamělá. Bez přítomnosti kohokoliv její klubovna byla prázdná a i když si někdy klid a ticho vychutnávala, nyní se zdála tichá a chladná. Už si tak zvykla přitulit se na konci dne k Dracovi. Učili by se spolu, než by se pokusil odlákat ji od učení do postele svými polibky. Nyní jí společnost dělali jen knihy a nelíbilo se jí to.

Povzdechla si, vědoma si toho, že je směšná. Nemohli společně trávit veškerý čas. Měl přátele a ona stejně - nuže, kdysi měla. Hodila knihu ze Starověkých Run znovu na stůl a svalila se na gauč. Nyní, když zde nebyl Draco, aby ji rozptyloval, všechny její strachy a obavy o její přátelství s Harrym a Ronem zesilovaly.

Ginny ji ujišťovala, že na Harrym pracuje, ale dělo se to pomalu. Ale co když jí Harry s Ronem nikdy neodpustí a odmítnou s ní znovu mluvit? Nemyslela si, že by se s tím dokázala vyrovnat a kdo říkal, že bude mít Draca vždycky? Kolik těhle vztahů vydrželo navěky? Povzdechla si. Tohle byl důvod, proč by ji neměl nechávat samotnou - protože začínala trošku šílet. Ale nemohla ho přece stopovat a žádat od něj, aby nechal všechno, co měl v plánu dělat s Blaisem a zůstat s ní, ačkoli to bylo lákavé.

Po zaklepání na dveře nadskočila, protože nikoho neočekávala. Kdyby to byla Ginny, tak by jen vešla dovnitř. Možná to bylo něco oficiální, co měla udělat. V tomto okamžiku by brala jakékoliv rozptýlení.

Vyskočila a spěchala ke dveřím, aby je otevřela. Ztuhla, když se zadívala do zelených a modrých očí svých nejlepších přátel.

***

Draco se dovlekl do Zmijozelské společenské místnosti, ignoroval pohledy, které ho následovali. Po jeho sporu s Theem z minula se nikdo neodvažoval něco říct o Grangerové, dokonce ani v jeho blízkosti zašeptat slovo šmejdka. Příliš se obávali toho, jak by zareagoval. Možná jako Smrtijed nezískal slávu, ale už předvedl, jaký dokáže být nepředvídatelný, když se rozvášní.

Protlačil se dveřmi do ložnice a zasténal, když zjistil, že je plná. Byly tam Theo s Blaisem, spolu s Pansy.

"Draco!" Vykřikla Pansy. "Co tady děláš?"

"Dostala Grangerová konečně rozum a vykopla tvůj ubohý zadek?" Zeptal se Theo.

Draco se na něj ošklivě podíval, ale jinak ho ignoroval a svalil se na postel.