Protiklady (Dramione)

27- Narážky

"Draco, kéž by sis se mnou popovídal o čemkoli, co tě trápí," naléhala Pansy, když ho následovala k jezeru.

"Pans, nic to není."

"Něco to je. Celý týden si takový tichý. "

Pansyina vnímavá povaha mu začínala lézt na nervy. V časech jako tyto si přál, aby měl ve svém životě jen nohsledy, jako bývaly Crabbe a Goyle. Tehdy by nebylo žádných trapných otázek, jen neotřesitelná oddanost k jakémukoliv plánu, se kterým by vyrukoval, aby je v ten den zabavil. Povzdechl si, když vzpomínal na své počátky v Bradavicích. Život býval tehdy o tolik jednodušší - než se vrátil Temný pán a všechno nezničil. Znal svou roli v životě. Byl Malfoy a byl nadřazen všem ostatním. Hleděl svrchu na krvezrádce a šmejdy a zažil skvělé časy, kdy se choval jako lord v kruhu svých čistokrevných přátel.

Nyní bylo vše komplikované. Už déle slepě nevěřil v krevní nadřazenost. Jeho otce doživotně zavřeli v Azkabanu a jméno Malfoy se válelo ve špíně. Čistokrevní se jim vyhýbali a on políbil Grangerovou. Horší než to, užíval si to. A teď chtěl zdrhnout. Tak zoufale se snažil vyhýbat se jí a všem těm nepříjemným pocitům, které vyvolala, že si dokonce včera večer nešel ani vyzvednout svůj alkohol. Raději v noci čelil přerušovanému spánku a nočním můrám, než by měl čelit Grangerové, jejím velkým hnědým očím a svůdným rtům. A jako kdyby to nestačilo, Pansy do něj rýpala kvůli jeho pocitům. Nechtěl o nich mluvit s nikým. Chtěl je zahrabat hluboko ve svém nitru, kde by je udusil v hanbě, kterou cítil. Draco věděl, že Blaise má podezření a bylo by hloupé myslet si, že si to nechal pro sebe. S radostí běžel za svou přítelkyní a nasadil ji na to, co bylo vlastně důvodem, proč nyní prakticky utíkal pryč od Pansy. Tak zoufale si chtěl zajistit odstup mezi sebou a jejími neustálými otázkami.

"Draco!" Zavolala Pansy. "Víš, že se tamhle za tebou plazí nějaké dítě?"

To ho přimělo zastavit a otočit se, jen aby viděl, že se Teddy Lupin odhodlaně plazí směrem k němu, ve slunečním světle se mu už třpytily blonďaté-bílé vlasy.

"Teddy, co tady děláš? Kde máš babičku? "Zeptal se Draco chlapečka, než ho zvedl na ruce.

Teddy nic neřekl, jen se na něj šťastně usmál a zažvatlal: "Ba, ba, ba."

Přišla k nim Pansy a zvědavě na dítě hleděla. "Čí je?" Zeptala se.

"Je to syn mé sestřenice Nymphadory a našeho bývalého profesora Lupina."

"Co tady dělá?"

"Teta Andromeda musela přijít na návštěvu. Kámoší se s Grangerovou a jejími přáteli, "řekl a rozhlížel se po své tetě.

"Tamhle pod stromem je Potter," ukázala Pansy.

"Je mimo mé chápání, proč by moje teta nechala svého vnuka na starost tomu blbovi. Ani si nevšiml, že je Teddy pryč. Nechám si ho u sebe, dokud ji nenajdu. "

"Ale nebude si Potter dělat starosti, když si uvědomí, že to děcko je pryč?"

"No a? To není můj problém. Tak mu třeba. Takže Teddy, co kdybych ti ukázal famfrpálové hřiště? "

Pansy si kousla do rtu, když Draco odkráčel s Teddym. Pottera chytí amok, když si uvědomí, že dítě chybí. Na to pokrčila rameny. Ach, co už, patří mu to, za to, že se o něj pořádně nepostaral. Byly tam čtyři a malého chlapce nehlídal ani jeden. Došlo jí, že je s Dracem v bezpečí podle toho, jak s ním popudlivý Zmijozelský žvanil. Nicméně raději by měla jít pro jistotu s nimi. Nemyslela si, že by Draco něco Teddymu udělal, ale možná se mu sejde nějaká podpora, když si Nebelvírští uvědomí, že dítě chybí a že je v Dracovém náručí.